Mrs. Miniver
Režie:
William WylerKamera:
Joseph RuttenbergHudba:
Herbert StothartHrají:
Greer Garson, Walter Pidgeon, Teresa Wright, Dame May Whitty, Reginald Owen, Henry Travers, Henry Wilcoxon, Christopher Severn, Clare Sandars, Brenda Forbes (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tento pamětnický snímek o Angličance, která čelíc hrůzám války dál pěstuje své výstavní růže, zahrál na vlasteneckou strunu americkému publiku a stal se kasovním trhákem č. 1 roku 1942. Greer Garsonová utěšující vyděšené děti v bombových krytech či zajímající nepřátelské vojáky předvedla v titulní roli impozantní oskarový výkon. Když Hilter se zdál ďáblem, paní Miniverová andělem... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
Konecne genialny vojnovy film, Anglicanka napriek doliehajucej hroze WWII nadalej pestuje ruze, a snazi sa mat co najobycajnejsie dialogy- WWII je uz notoricky znama vec, vznikli 1000ce knih /kvalitna literatura/, 1000ce filmov /niektore i kulty nadcasove/ a snad miliony clankov. Takze radsej som bral tie obycajne dialogy, napokon Wyler mal pravdu, i pocas najbrutalnejsich bojov WWII jestvovali v Europe oazy kludu a pokoja - Portugalsko, island, Svedsko, z obcianskej vojny sa spamatavajuce Spanielsko uplne obisli boje 1939 - 45, ale aj Irsko bolo kludne a pohodove. S absolutnym hodnotenim nevaham . 100 % ()
Jako (proti)válečné drama či oslava nezdolné ženské síly funguje Paní Miniverová výborně, ale jakmile dojde na propagandu (která z filmu místy doslova kape v koncentrátu - není se však čemu divit s přihlédnutím k době vzniku), jako bych koukal na dočista jiný snímek. Podstatně méně zajímavý, nutno dodat. Rozhodně stojí za podívání, což tehdy stvrdila i Americká akademie filmového umění a věd několika Oscary, včetně toho hlavního. ()
Rozumim tomu, za jakych okolnosti a proc byl film natocen. Stejne tak, proc se stal kasovnim trhakem a ziskal tolik oceneni. Pani Miniverova je ve vsech smerech nadprumerny film, do dokonalosti ma vsak daleko. Resi spoustu malichernosti, kterymi chce odpoutat od hlavniho tematu a zaverecny proslov byl take predvidatelny. Ve sve dobe ale lidem mohl moralne pomoci. ()
narodovecka snimka ktora vyraza dych aj po sestdesiatich rokoch. strhujuci vykon hlavnej hrdinky alebo vynikajuca rezia williama wylera- pri kazdej sirene som tajil dych robia s pani miniverovej jeden z najlepsich filmov vsetkych cias. velmi silny film. patos, britsky prizvuk, caj o piatej a hlboke posolstvo. ()
Průměrné melodrama plné klišé, ovšem s několika silnými scénami (působivý je zejména výjev z rodinného bunkru během bombardování), celkem zdařilé jsou i některé dialogy. V druhé polovině filmu nabírá na síle propagandistická linie, která se snaží ukázat, že válečné úsilí stmeluje dohromady všechy třídy britské společnosti, od aristokracie (lady Beldonová) přes vyšší střední třídu (paní Miniverová a její idylická rodina) až po nižší vrstvy (služebná Miniverových a její snoubenec). Skutečnost, jak jí dokumentuje "Válečná deník" George Orwella však byla diametrálně odlišná: Orwell se dokonce domníval, že arogance a sobectví vyšších vrstev, které nepolevily ani za války, povedou zákonitě k revoluci... ()
Galerie (57)
Zajímavosti (10)
- Během natáčení došlo k útoku na Pearl Harbor, scénář se přepisoval a aktualizoval a závěrečné kázání v poškozeném kostele psal Wyler spolu s Henrym Wilcoxonem, který představoval vikáře, až noc před natáčením. Jeho síla byla taková, že ho prezident Roosevelt nechal přeložit do mnoha jazyků, vytisknout a distribuovat spojencům. Dnes film samozřejmě působí dost sentimentálně, ve své době ovšem splnil svůj účel měrou vrchovatou. Přesto vůči němu Wyler později pociťoval jisté rozpaky. Bezprostředně po jeho dokončení totiž narukoval k letectvu a přímý kontakt s válečnou realitou ho přiměl k následující úvaze: „Film se otřel jen o povrch války. Nemyslím tím, že by byl špatný, byl jen neúplný.“ (Zdroj: Letní filmová škola)
- V roce 2009 byl film zařazen do Národního filmového registru jako kulturně, historicky a esteticky významný a určený k zachování na věné časy. (Terva)
- Scénář byl inspirován knihou Jan Strutherové, respektive souborem jejích sloupků v Timesech, které „popisovaly obyčejný život obyčejné ženy“. Scenáristé nepřevzali z předlohy ani tak konkrétní události jako spíše postavy a celkovou atmosféru malé anglické vesničky nedaleko Londýna, kde svůj všední život žije středostavovská rodina se třemi dětmi. I do této idyly však zasáhne válka, otce odvede i s jeho člunem k Dunkerku, matku konfrontuje s německým pilotem, syna s bojovým nasazením. Nic není jako dřív, smrt dosáhne i do vesnice, ovšem britský duch triumfuje. (Zdroj: Letní filmová škola)
Reklama