Prázdniny v Římě

Klasika nemusí znamenat mrtvolnou strnulost a lehký žánr jednosměrné synonymum pro kýč. Zní to otřepaně, ale alespoň čas od času je to pravda. Římská poválečná romance, prosycená nejen cukrkandlem, ale i skutečným citem, dotovaným neskutečně dobrými hereckými výkony Hepburnové i Peckovým, to je všechno atmosféra, která nás přes první hmatatelné projevy poválečné ekonomické i sociální a kulturní regenerace unáší do nadpozemských světů skvělých citů, jimž navzdory věříme všechno, co nám sdělují nebo se sdělit snaží. Princezna je princeznou, milenec milencem se všemi přednostmi americké spontánnosti a ... a ... ještě mnoho by se dalo napsat na téma této mimořádně zdařilé komedie. Spokojím se jedním tvrzením: smějí se na nás ze stříbrného plátna dodnes. Materiál, na němž jsou PRÁZDNINY nasnímány, možná zestárl, oba dva protagonisté již také nejsou pár let mezi námi, ale příběh, kterým nás na početná vyžádání oslovují, se na nás usmívá přátelsky přírodním chrupem, nezdefraudovaným četnými protézami. A jeho hrdinové nezestárli. To jen vděčné publikum neustále mládne. Mládnou i ti, kteří vzpomínají na premiéru a prvá uvedení filmu. Zdá se, že ti ostatní, ti diváci, kteří zde jsou, i ti, jejichž čas teprve přijde, budou tu krásnou omlazovací kúru uměním brát stejně jako jejich vděční předkové. (01.03.2008)

William Wyler natočil neobvyklou pohádku pro dospělé, inspirovanou italským neorealismem - ve které se novinář setká s okouzlující princeznou aniž by o ní věděl. Jako jediný k ní tak dostane přístup a cítí příležitost, jak se proslavit díky exklusivnímu rozhovoru, jenže čím více času s princeznou tráví, tím větší náklonnost k ní jej poutá. Na to jak je snímek již starý neztratil nic ze své krásné atmosféry, jeho vtipy nevybledly a romantické scény zůstaly romantickými scénami. Prázdniny v Římě jsou velice nadprůměrným filmem, která skončí ještě dříve než vůbec začne nudit, jeho zařazení do zlatého fondu světové kinematografie je opravdu zasloužené, a pokud vás nezaujme samotný příběh, určitě si oceníte půvab Audrey Hepburnové. Rozhodně mohu jen doporučit... (28.01.2006)

Romantiku si film schovává až do závěrečné části, do té doby sledujeme situační komedii o nesprávné osobě v nesprávném prostředí a místy až groteskovité popírání jedné identity (novináři jsou mrchy). Čtvrtá hvězda za střídmý a krásně ukočírovaný závěr, který by Prázdninám mohly závidět filmy o desítky let mladší. (26.02.2012)

Milý film s kouzelnou Audrey a charismatickým, ale herecky prkenným Peckem. Nebo vy jste snad v jeho obličeji postřehli výraz zamilovanosti? Chemii mezi nima to ale neubírá. Hravě nápaditý scénář, pošetilost italské kultury, vtip i dobrodružství, a hlavně hezká myšlenka, vzešlá z premisy, na které romantická zápletka stojí. (01.04.2020)

Skončil film a já odlétám do Řima a budu tam čekat na svou princeznu, abych s ní mohl prožít nejkrásnější romantické prázdniny co se dají prožít. 26.3. 2009 - Zvyšuji na plný počet, protože tahle "římská" láska je prostě věčná stejně jako město ve kterým se odehrává. Je úplně jedno v kolika letech se na Prázdniny v Římě koukám, moje citové rozpoložení u záverečné scény bylo, je a bude pokaždé stejné -- slzy v očích a zasněný výraz. Jo a Audrey Hepburn je jedna z nejkrásnějších hereček vůbec a zamilovat se do ní je ta nejsnadnější věc na téhle legrační planetě. (04.03.2007)