Zabiják

Nízké hodnocení dost dobře nechápu. Miluju tyhle jakoby pomalé snímky, které vlastně ani na moment nezastaví. Hodně jsem se o Fassyho obával, ale v roli byl úplně přesný a nešlo snad ani vybrat lépe. Líbí se mě sledovat ucelené příběhy, které začínají v bodě A a dojdou svému cíli bez vycucané scénaristické pomoci. Jakmile se náš hrdina rozhodne pro cestu pomsty a rozhodně mu to netrvá dlouho, tak podobně jako u Kill Billa si můžeme jen odškrtávat splněné úkoly. Nejvíce potěšila bitka na Floridě, kterou jsem si dával hned dvakrát. Za mě určitě snímek, ke kterému se budu vracet v budoucnu vícekrát a patřící do lepší půlky Fincherovy už tak nabité filmografie. 85% (29.01.2024)

Vlastně se těm zklamaným a rozčarovaným reakcím nedivím. Když se totiž u jednoho filmu opět sejde David Fincher se scenáristou Sedm Andrewem Kevinem Walkerem, divák už prakticky automaticky čeká minimálně jeden z filmů roku. Jenže režijní velikán potvrzuje, že si na Netflixu točí celovečeráky zejména pro radost a nechce divákovi dávat nic zadarmo. A mně to vlastně tolik nevadí. Ano, příběh je naprosto banální a dá se celý odvyprávět ve dvou větách. Fincher ovšem opět potvrzuje pověst totálního perfekcionisty a dokáže svou prací s jednotlivými záběry, zvukem či střihem naprosto pohltit.  Je to minimalistické, chladné, pomalé, ale i přesto v jistých pasážích zcela vtahující a příkladně metodicky natočené. Za zdánlivě jednoduchou slupkou se navíc skrývá solidní sonda do kůže jednoho chladného vraždícího psychopata, jehož si Fassbender vystřihl s takovou chutí, až mě zase jednou zamrzelo, že ho vídáme před kamerou v posledních letech tak málo. Fincher zkrátka jako by si řekl, že natočí nejjednodušší děj tím řemeslně nejpreciznějším způsobem a v tom obstál na jedničku. Že od něj automaticky očekáváme scenáristicky i myšlenkově hutnější podívané, je pak samozřejmě věc druhá. (21.11.2023)

Je to až fascinující, zlomyslná zábava. Sledovat elitního superzabijáka, který se v úvodních patnácti minutách vychválí do nebes, potom udělá strašlivou chybu, ale nepřestane o sobě pochybovat. Ani když se čím dál víc zdá, že ta chyba nebyla zdaleka poslední a vlastně ani první. David Fincher si dovolil úžasně natočit dvouhodinovou ódu na ego a jsem si jistý, že s každým dalším zhlédnutím bude přibývat drobností "tohle by profesionální zabiják v jiném filmu asi neudělal", kterých jsem si napoprvé nevšiml. (16.11.2023)

Takovej normální filozofující zabiják. Nevím co od toho filmu kdo očekává ale rozhodně od toho nečekejte nervydrásající strhující podívanou u který budete netrpělivě poposedávat a napětím si okusovat nehty. I přesto film nenudí a svoji téměř dvou hodinovou stopáž v pohodě utáhne. Nejlepším Fincherovým kouskům za který považuju filmy Se7en(1995) a Fight Club(1999) to však nesahá ani po kolena. Lepší 3hvězdy. (11.11.2023)

A tak sa stalo, že Fincher napokon kliatbe votreleckého univerza neunikol a o 31 rokov neskôr natočil film s androidom z Promethea a Covenanta. Je to na úrovni Nolana alebo Jana Svěráka: filmár, ktorý dosiahol dá sa povedať „všetko“, už nevie čo ďalej, ale stále ho v rámci možností baví natáčať filmy (alebo si nevie predstaviť robiť niečo iné, predsa len už nemá 35) a tak sa nudí a experimentuje a začína natáčať rôzne „vznešené“ a umelecké filmy a podľa toho to aj vyzerá. Pravdupovediac som sa nudil o trochu menej, než som čakal, ale stále žiadny zázrak. Na druhej strane, fincherovky občas (nie vždy) majú tendenciu dozrievať (i Hra, v dobe uvedenia do kín kruto priemerná, je s odstupom rokov veľmi fajn ľahký nadštandard) a myslím si, že čosi podobné čaká i Zabijaka. (30.12.2023)