Tibor Andrašovan

„Umelec musí byť trochu extravagantný!“

Tibor Andrašovan je považován za zakladatele slovenské baletní tvorby (např. balety „Orfeus a Eurydika“, „Pieseň mieru“ či „Ikarus“). Byl však i autorem oper (např. „Bílá nemoc“), sborové a symfonické hudby (např. „Zbojnícka predohra“, „Tance zo Slovenska“, Hudba k Spartakiáde), stejně jako hudby scénické (k divadelním hrám uvedeným v 50. a 60. letech v SND např. „Rómeo a Júlia“, „Cyrano z Bergeracu“ nebo „Biela nemoc“) a filmové (zejména dvoudílný film Janošík). Na svém kontě má okolo 740 skladeb.

Po maturitě, kterou složil  v roce 1937 na Učitelském ústavu v Banské Bystrici, studoval v letech 1937–1941 na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, obor hudební věda a v letech 1940 až 1945 rovněž Konzervatoř v Bratislavě (obor skladba u Eugena Suchoně a dirigování u Josefa Vincourka a Kornela Schimpla). Později studoval i na Filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze u profesora Zdeňka Nejedlého a Josefa Huttery.

Již během studií působil coby středoškolský profesor na Učitelské akademii v Modře a posléze jako státní profesor na Učitelské akademii v Bratislavě. Po skončení druhé světové války byl pověřen zestátnit „Uršulínský cirkevní učitelský ústav v Bratislavě“.

Od roku 1946 působil ve Slovenském národním divadle, nejprve sborové coby korepetitor a dirigent a v první polovině padesátých letech pak ve funkci dramaturga opery.V letech 1955–57 a 1968–72 byl uměleckým ředitelem Slovenského lidového uměleckého kolektivu (SĽUK). „Bral veci s nadhľadom. Nebol malicherný, každému všetko dožičil. SĽUK-ári si dodnes spomínajú, že keď si chcel niekto za totality urobiť v zahraničí čierny kšeft, privrel oči, nech si hrajú po kaviarňach a nech si zarobia. Len ich upozornil, aby sa to nedozvedeli udavači, čo tam boli s nimi,“ vzpomíná jeho dcera Sylvia Klein v rozhovoru pro časopis Nový Čas.

Ve stejném rozhovoru pak vzpomíná i na to, jak se to přihodilo, že Andrašovan dostal nabídku složit egyptskou státní hymnu. „Vtedajšiemu egyptskému prezidentovi Násirovi sa páčil aranžmán jednej ich piesne a požiadal otca, aby im zložil hymnu. Otec si vybral nejakú egyptskú pieseň a upravil ju. Rovnako zložil hymnu aj pre Kambodžu, lenže o dva roky tam bol puč a nová vláda už nechcela hymnu, ktorú si objednala predchádzajúca vláda.“

Honza "HonzaBez" Bezděkovský