Otylie Beníšková

Otylie Beníšková se narodila 25. října 1882 v Rakovníku jako Otylie Jelínková. Byla příslušnicí veliké umělecké a herecké rodiny: otec Vilém Karel Jelínek, matka Anna Jelínková, od roku 1905 manžel Karel Beníško st. (1874 – 1943), jediný syn Karel Beníško ml. (1908 – 1975), sestry Marie Spurná, Hana Jelínková – Vojtová (1871 – 1933) a Terezie Brzková (1875 – 1966), nevlastní neteř Hermína Vojtová (1890 – 1976) a také synovci Jaroslav Vojta (1888 – 1970) a Adolf Vojta – Jurný (1893 – 1957).

Již v mládí se po vzoru celé své rodiny rozhodla dát k divadelnímu umění. Začala ještě ke konci 19. století u divadelní společnosti svého otce.

Po odchodu z otcovy společnosti hrála v Aréně Jana Pištěka (1901 – 1902), v brněnském Národním divadle (1902 – 1906), Vinohradském divadle (1907 – 1908), Městském divadle v Plzni (1909 – 1932), bratislavském Národním divadle (1932 – 1938), pražském rozhlase a Uranii (1938 – 1945), Divadle 5. května (1945 – 1948) a Divadle E. F. Buriana (1948 – 1960).

V letech 1916, 1942 a 1955 hostovala na prknech Národního divadla v Praze. Za války i na Vinohradech. Otylie Beníšková, stejně jako její vrstevnice a kolegyně, se přes temperamentní milovnické i naivní role a dětské postavy předřela až k tragickým hrdinkám a matkám.

Tvořila pouze v duchu realismu, kdy se jí povedly předvést ty nejtěžší a nejnáročnější psychologické postavy. V divadle spatřovala zejména poslání vychovávat diváky. Po válce se o ní v komunistickém tisku psalo jako o herečce plně oddané oficiálnímu socialistickému realismu. Legendární se stala její famózní „Matka" od Karla Čapka v Divadle EFB. Film Otylii Beníškovu objevil až v roce 1939, tedy po jejím trvalém příchodu do Prahy.

V období okupace vytvářela většinou výrazné role přísné tetičky v Čápově a Krškově OHNIVÉM LÉTĚ (1939), starostlivé hospodyně Bártové v melodramatu SRDCE V CELOFÁNU (1939) Jana Svitáka, hraběnky Vožické ve Špelinově PRAŽSKÉM FLAMENDRU (1941) a přástevnice v dramatu Františka Čápa JAN CIMBURA (1941). Těsně po válce se nejprve objevila jako stará žena v Zemanově krátkometrážním válečném dramatu z období Heydrichiády MALÁ HISTORIE (1946).

Následující rok na Beníškovou čekala jediná titulní a veliká role v Krškově psychologickém dramatu AŽ SE VRÁTÍŠ... (1947). Děj se odehrává v přelidněném pavlačovém domě, kde se nájemníci domnívají, že stará a nemocná paní Monika Šachová (představovaná Otylií Beníškovou), která čeká na návrat svého syna (Václav Voska) z vězení, má ve své ošumělé kabele, kterou neustále nosí, ohromný majetek.

Po její smrti, se všichni chtiví a zahanbení nájemníci, kteří se dokonce paní Šachovou pokusili kvůli kabele zavraždit, přesvědčí, že v kabele byly jen rodinné památky a něco málo peněž... Po této životní roli se ještě objevila v necelých patnácti filmech, kde někdy dostala i pouze epizodní roli.

Byla matkou ve válečném dramatu Martina Friče NÁVRAT DOMŮ (1948), starou židovskou vězeňkyní myjící chodník v Terezíně v expresionistickém vidění ghetta DALEKÁ CESTA (1949) Alfreda Radoka, bytnou v dramatu E. F. Buriana CHCEME ŽÍT (1949), plačící ženou ve Steklého TEMNU (1950), farářskou hospodyní v agitce AKCE B (1951) Josefa Macha, paní Nechlebovou v dramatu ANNA PROLETÁŘKA (1952) Karla Steklého, matkou Sýkorovou ve válečné TANKOVÉ BRIGÁDĚ (1955) Ivo Tomana, chůvou v Krškově LEGENDĚ O LÁSCE (1956), vílou Adolzaidou v pohádce Václava Kršky LABAKAN (1956), stařenou Magdalenou ve zfilmované opeře DALIBOR (1956) Václava Kršky, starou Klimešovou v Borského detektivce PADĚLEK (1957), členkou divadla ve ZKOUŠCE POKRAČUJE (1959) Jaroslava Balíka a nebo tchýní v Delongově DOMĚ NA OŘECHOVCE (1959).

Naposledy si zahrála ráznou venkovskou babičku v Jasného komedii PROCESÍ K PANENCE (1961). Seznámila se i s novým žánrem – v 50. letech se prudce vyvíjejícím loutkovým filmem, kterému namluvila řadu monologů (ZLATOVLÁSKA, KOZA A LEV či KYBERNETICKÁ BABIČKA).

Spolupracovala rovněž s rozhlasem. V roce 1956 Hugo Hruška sestavil krátkometrážní medailon NÁRODNÍ UMĚLKYNĚ OTYLIE BENÍŠKOVÁ. Jako veliká herečka obdržela titul Národní umělkyně (1952). Realistická herečka Otylie Beníšková zemřela 22. srpna 1967 v Praze ve věku vysokých nedožitých osmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour