Grzegorz Królikiewicz

Grzegorz Królikiewicz absolvoval právnickou fakultu lodžské univerzity (1962) a filmovou režii (1970) na Vysoké divadelní a filmové škole v Lodži, kde od roku 1981 působí jako pedagog. Po absolvování natáčel krátké hrané a dokumentární filmy.

Roku 1973 debutoval hraným filmem Skrz naskrz, osobitou rekonstrukcí případu manželů Maliszových z krimi-kroniky 30. let. V roce 1975 vytvořil psychologický portrét dvou mužů pracujících v masokombinátu Wieczne pretensje (Věčné výčitky). Volně podle románu Juliana Kawalce natočil roku 1977 film Tanczący jastrząb (Tančící jestřáb), příběh venkovského chlapce, který se stává ředitelem velkého podniku, avšak za svůj vzestup platí ztrátou morálních měřítek a vykořeněností ze soukromého života.

Současně s působením ve filmu natočil řadu televizních snímků, v nichž nezapřel pověst kontroverzního tvůrce. Kritiky a diváky např. pobouřil svou aktualizací příběhu o Faustovi, nazvanou Faustus, v níž kombinoval prvky současné s minulými. Roku 1981 se obrátil k historické látce a natočil Klenot svědomí, příběh ze života šlechty a dvora situovaný do let náboženských rozbrojů (1571 – 73). Do méně vzdálené minulosti se vypravil roku 1982 s filmem Fort XIII (Pevnost XIII) podle autentické události z 1. světové války, kdy v zasypané pevnosti Přemyšlu přežili dva vojáci.

Roku 1984 adaptoval román A. Bursy Zabicie ciotki (Zabití tety) do stejnojmenného filmu, v němž vyprávěl příběh přecitlivělého mladíka, který prožívá intelektuální a citovou iniciaci. Ve svém zatím posledním filmu Drzewa (Stromy, 1995) zpracoval s hororovou nadsázkou ekologické téma.

Zdroj: Národní filmový archiv