Josef Bartůněk

Josef Bartůněk se narodil 12. listopadu 1897 v Říčanech u Prahy. Už v mládí ho okouzlilo umění a ve věku osmnácti let se rozhodl pro divadlo a hereckou dráhu. V roce 1915 herecky debutoval v Pištěkově lidovém divadle v Praze. Poté byl herec Bartůněk až do roku 1945 angažován u různých kočovných divadelních společností, například u ředitelů J. V. Kousy, Františka Grabingera a od roku 1941 u Josefa Burdy a jeho Středočeské činohry.

Po osvobození byl na pár měsíců členem Revoluční scény (1945) a oblastního teplického Městského divadla v Šanově (1945 – 1951), jež během jeho angažmá změnilo o rok později název na Divadlo bratři Čapků a od roku 1949 na Krajského krušnohorské divadlo.

Ve čtyřiapadesáti letech se definitivně usadil v Praze a nastoupil do Armádního uměleckého divadla E. F. Buriana, jež se roku 1955 přejmenovalo na D 34 (1951 – 1960). Po Burianově smrti nastoupil do Divadla E. F. Buriana (1960 – 1968), kde setrval až do svého definitivního odchodu na odpočinek.

Josef Bartůněk se na jevištích a před filmovými kamerami uplatnil především díky svému charakteristickému zjevu, ostře řezané tváři, působivému a přísnému pohledu, robustní postavě a zvláštnímu chraplavému hlubokému hlasu.

Na divadle sehrál Ephraima Cabota („Farma pod jilmy“), Otce („Matka“), Kmocha („To byl český muzikant“), Martina Kabáta („Hrátky s čertem“), Faráře Kulicha („Ztřeštěné námluvy“), Verrata („Vlci“), Seržanta MacDonalda („Hlas Ameriky“), Jegora („Rodina“), Ivana Zakrutina („Divoška) apod.

V Praze ho mohlo publikum vidět v inscenacích „Pět ženichů na jedné svatbě“ (Salam), „Píseň o turecké zemi“ (Policejní ředitel), „Drahomíra a její synové“ (Jindřich), „Psohlavci“ (Starý Přibek), „Veselé paničky windsorské“ (Pistol), „Vassa Železnovová“ (Sergej), „Švejk“ (Dr. Grünstein), „Krysař“ (Gottlieb Frosch), „Kdo je vinen?“ (Něgrov), „Pekelník“ (Vilém Dungeon), „Manon Lescaut“ (Velitel výpravy), „Můj generál“ (Hejtman), „Richard III.“ (Starosta), „Tři sestry“ (Ivan Čebutykin), „Sever proti Jihu“ (Generál Lee), „Král Vávra“ (Muž), „Mnoho povyku pro nic“, „Jízdní hlídka“ či „Zkrocení zlé ženy“.

Do české kinematografie se dostal až po svém definitivním příchodu do Prahy. Poprvé se na filmová plátna dostal až v pětapadesáti letech a do konce života na něm vytvořil skoro třicet filmových rolí, ovšem pokaždé to byly malé epizody.

V 50. letech se představil jako sociální demokrat Dr. František Soukup (ANNA PROLETÁŘKA), dělník (VÝSTRAHA), krejčovský dělník Vesecký (KREJČOVSKÁ POVÍDKA), cirkusový zaměstnanec (CIRKUS BUDE!), muž v podhradí (BYL JEDNOU JEDEN KRÁL…), Pražan (JAN HUS a JAN ŽIŽKA), železničář (RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM), závozník (NECHTE TO NA MNĚ), velitel dělostřelců Josef Vasiljevič (TANKOVÁ BRIGÁDA), císařský úředník (PSOHLAVCI), husitský hejtman Chval (PROTI VŠEM) a jako pan Sokol, který v Táboře pohostí samotného Josefa Švejka (POSLUŠNĚ HLÁSÍM).

Po tříleté přestávce se do našich kin Josef Bartůněk vrátil na samém počátku 60. let v malé epizodce muže (LIDÉ JAKO TY). Ani v 60. letech neustál herec ve filmování (především v první polovině). Jeho osoba se zjevila v titulech několika režisérů.

Byl lodníkem v Blumenfeldově TEREZE (1961), vězněm v REPORTÁŽI PSANÉ NA OPRÁTCE (1962) Jaroslava Balíka, vozkou ve Vávrově HOROUCÍM SRDCI (1962), strážníkem ve filmu Miloše Makovce PRAHA NULTÁ HODINA (1962), přísným strážným v ČKD v komedii KRÁL KRÁLŮ (1963) Martina Friče, návštěvníkem hospody v Balíkově snímku PĚT HŘÍŠNÍKŮ (1964), generálem ve FOTBALE (1965), dědou, modelem s berlemi v Papouškově NEJKRÁSNĚJŠÍM VĚKU (1968), rychtářem ve Steklého SLASTI OTCE VLASTI (1969) a poslancem v Sirového SMUTEČNÍ SLAVNOSTI (1969).

V 70. letech se poprvé a i naposledy před filmovou kamerou objevil, jen dva roky před svou smrtí, jako muž s knírem v komedii Bořivoje Zemana ŽENY V OFSAJDU (1971). Bartůněk spolupracoval též s televizí.

Jeho hluboký hlas byl výborně využit i pro rozhlas („Matka“, „Měkká jarní země“ atd.) a dabing (VZKŘÍŠENÍ, SYN PLUKU, OSMÉ DVEŘE, NEDOKONČENÝ ROMÁN, KNĚŽNA DE CLÉVES, JEZDCI Z NOVÉHO LESA, TAJEMNÝ NÁLEZ nebo OKNO DOKOŘÁN). Za herecký výkon Policejní ředitele ve hře „Píseň o turecké zemi“ získal Stříbrný odznak Divadelní žatvy (1953). Herec Josef Bartůněk zemřel 17. června 1973 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour