Vladimír Pucholt

Většina filmů, ve kterých se objevil, patří už řadu let do zlatého fondu české kinematografie. Díky reprízám, videu a DVD na ně naštěstí nesedá prach a i další generace filmových labužníků tak mají možnost vidět toho zdánlivě obyčejného kluka, žádného krasavce a suverénního lamače dívčích srdcí. Vladimír Pucholt. Ve svých filmových rolích dokázal být vždy přesvědčivý a přirozený. Jeho postavy nikdy nebyly černobílé, příležitost dostal v různých žánrech a spolupracoval s rozdílnými režiséry. Ztvárnil různé charaktery, které ale mají něco společného. Je v nich cosi komického i tragického zároveň a hlavně jsou hluboce lidské. Jsou to lidé nedokonalí, zranitelní, pochybující; lidé, kteří v životě něco hledají, po něčem touží, tak jako každý z násať už jsou to mladíci lehce romantičtí (samotářský, přemýšlivý Filip z nezapomenutelného muzikálu STARCI NA CHMELU, 1964), sobečtí a bezohlední (klavírista Milda, LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY Miloše Formana, 1965), nebo horlivě důslední (komická role zaníceného policisty s nepřehlédnutelnými hláškami v komedii Jiřího Krejčíka SVATBA JAKO ŘEMEN, 1967). S Milošem Formanem spolupracoval dvakrát, poprvé v ČERNÉM PETROVI (1964), kde coby kamarád hlavního hrdiny Čenda zaujal mimo jiné dnes už legendárním pozdravem „ahój“.

Pomineme-li jeden film natočený v emigraci a NÁVRAT ZTRACENÉHO RÁJE, ke kterému se nechal přemluvit režisérem Vojtěchem Jasným po roce 1989, tak má Vladimír Pucholt na svém kontě všehovšudy 7 filmů. K tomu, aby se výrazně zapsal do dějin českého filmu, mu stačily tři roky (1964-1967), tedy doba, kdy vládla v tehdejším Československu pro filmaře příznivá atmosféra. Kritika opěvovala jeden z nejvýraznějších talentů nastupující generace, ale dohady o jeho dalším hereckém osudu a vývoji se nakonec ukázaly jako zbytečné. S rokem 1968 přichází nejen emigrace do Anglie, ale Pucholt zároveň (téměř) definitivně věší herectví na hřebík a začíná zcela novou etapu svého života. Nenapodobuje tak jiné herce - emigranty (např. Jana Třísku, Jiřího Voskovce), kteří se snažili pokračovat ve filmové kariéře i v zámoří. Absolvent pražské DAMU Vladimír Pucholt se sice do zámoří (konkrétně Kanady) nakonec taky přesunuje, ale napřed v Británii studuje svoji vysněnou školu - medicínu (doma ji studovat nemohl, protože by měl dvě vysoké školy) a stává se lékařem, kterým je dodnes.

Vladimír Pucholt zasvětil svůj život dvěma zcela odlišným a zároveň náročným povoláním. Ta herecká část musí z časového hlediska působit v jeho životopise jako epizodka. Kam by se jeho herectví vyvinulo, jaké by s přibývajícím věkem dostával role, na tyto otázky odpověď nikdy nenajdeme, ale zaplaťpánbůh i za těch pár let strávených před kamerou, díky kterým máme možnost sledovat toho mladého kluka od vedle, nenápadného herce s velkým talentem.

DearS