Anna Cónová

Ačkoliv si Anna Cónová, rodačka z Ostrožské Nové Vsi na jižní Moravě, na svou první skutečně velkou/titulní roli musela počkat až do svých osmašedesáti let, kdy ji Alice Nellis obsadilado filmu Buko, má za sebou poměrně zajímavou hereckou, zejména pak divadelní kariéru.

Po absolvování oboru činoherní herectví na JAMU v Brně její herecká dráha začala b DVÚ Hradec Králové (dnes Klicperovo divadlo), kde setrvala dva roky. Poté následovala divadelní sezóna 1979/1980 v Naivním divadle Liberec (loutkové divadlo), aby se na popud režiséra Jana Grossmana opět vrátila do Hradce Králové, kde pod jeho vedením ztvárnila titulní postavu v „Maryše“. V letech 1988–1991 hrála v DOS Olomouc (dnes Moravské divadlo Olomouc), kam přešla spolu se svým životním partnerem Miroslavem Ratajem.

Od roku 1991 byla ve stálém angažmá činoherního souboru v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde ztvárnila velkou řadu postav: Celie Peachumová („Žebrácká opera“), Edna („Nejstarší řemeslo“), Madeleine Béjartová („Moliére“), Strouhalka („Maryša“), Deianeira („Herkules a Augiášův chlév“), Irina Arkadinová („Racek“), Iokasté („Oidipus“) a mnoho dalších. Velmi úspěšný byl pro Annu Cónovou rok 1997, kdy získala hned dvě nominace na Cenu Thálie, a to jednak za roli paní de Renal v inscenaci „Červený a černý“ a v Divadle Petra Bezruče též za roli Amandy („Skleněný zvěřinec“).

Od devadesátých let Anna Cónová též pravidelně spolupracovala jak s Českým rozhlasem, tak i s Českou televizí (např. pohádka O Nesytovi, drama Cestující bez zavazadel, kriminální drama Spirála nenávisti, pohádkový seriál O ztracené lásce, drama Byla láska, komedie Podvraťáci, TV seriál Proč bychom se netopili, drama Nepolepšitelný či drama Sráči). Na filmovém plátně se objevila většinou jen v menších rolích (Sluneční stát, Kvarteto, Zátopek).

Za zmínku možná stojí úspěch na poli recitátorství, kde v roce 2014 obdržela prestižní cenu Křišťálová růže. „Poezii mám velice ráda, mluvené slovo vůbec, ráda jsem se podílela na poetických večerech v kavárně Daniel, ráda účinkuji v pořadech Radka Lipuse o kavárnách, o architektuře. Natočila jsem i něco poezie v rádiu. Považuji poezii za velice niternou věc. Docela se pak trápím, když ji mám vyslovit nahlas,“ uvedla k tomu v rozhovoru pro časopis Ostravan.

Honza "HonzaBez" Bezděkovský