František Zvarík

Slovenský herec František Zvarík se narodil 17. července 1921 ve Vrútkách. Studoval herectví a zpěv na Hudební a dramatické akademii v Bratislavě u Anny Korínské (1942). V začátcích své kariéry se rozmýšlel mezi činohrou a operou. Ještě během hereckých studií se stal předním členem činohry i opery slovenského Národního divadla v Bratislavě (1940 – 1945), kde hostoval už v roce 1939. Národnímu divadlu zůstal věren až do odchodu do penze, ať již působil v jeho operním (1945 – 1956) či činoherním (1956 – 1997) souboru. Členkou slovenské první scény byla také jeho druhá manželka, herečka Eva Krížiková (*1934). Za Slovenského národního povstání pomáhal Zvarík zakládat Frontové divadlo.

Zpočátku František Zvarík zpíval (byl bas) různé moderní i historické hrdiny a milovníky. V pozdějších letech ze z něho vyvinul charakterní činoherec. Z více jak dvou stovek činoherních a operetních postav si připomeňme opery „Rusalka“, „Don Quijote“, „Eugen Oněgin“, „Krútňava“, „Fidelio“, „Boris Godunov“, „Figarova svatba“, „Don Carlos“, „Kníže Igor“ a činohry „Viliam Tell“, „Smrť Tanierika“, „Na dně“, „Sen noci svatojánské“, Král Oidipus“, „Vějíř“, „Tramvaj do stanice touha“, „Na skle maľované“ atd. Naposledy se divákům uvedl roku 2007 ve hře „Tančiareň“ Martina Huby a Martina Porubjaka. Hostoval i v Praze.

Do slovenské kinematografie se měl zapojit ještě před koncem okupace titulní úlohou ve filmu HANKA SA VYDÁVA, jenž však v průběhu Slovenského národního povstání zůstal nedokončen. Oficiálně tedy debutoval jako mladík na zábavě v prvním slovenském dlouhometrážním filmu Martina Friče VARÚJ…! (1946). Zpočátku na plátně představoval (stejně jako na divadle) mladé atraktivní muže, později starší, ale stále pohledné pány a charaktery. Zvaríkova filmografie není nijak moc obsáhlá a s přibývajícími lety (velmi výrazně od 80. let) se pravidelně ztenčovala.

Hrál například sportovce Ivana Trnovského ve Wassermanově komedii ČERTOVA STENA (1948), Ferka v RODNÉ ZEMI (1953) Josefa Macha, Pätoprstého ve SMRŤ PRICHÁDZA V DAŽDI (1965) Andreje Lettricha, Zollnera v dramatu Ľudovíta Filana VRECKÁRI (1967), pána ve středních letech v Solanově tragikomedii PÁN SI NEŽELAL NIČ (1970), Galbu ve SKRYTÉM PRAMENI (1973) Vladimíra Bahny, Kornela st. v Lettrichově STRETNUTIE (1975), Agricola v Hollého SÚKROMNÉ VOJNE (1977), Luckého ve válečném dramatu POÉMA O SVEDOMÍ (1978) režisérů Zoro Záhona a Vladimíra Bahny či kněze v Párnického dramatu KÁRA PLNÁ BOLESTI (1985). Naposledy si zahrál v tragikomedii Juraje Nvoty KRUTÉ RADOSTI (2002). Herečkou byla i Zvaríkova švagrová Elena Pappová – Zvaríková (1935 – 1974).

Několikrát si na něho vzpomněl také český film. Ztvárnil, jako inženýr Štěpán Donel, s Ladislavem Peškem a Josefem Grussem titulní trojici mladých přátel v optimistické komedii TŘI KAMARÁDI (1947) Václava Wassermana. Dále se českým divákům představil jako nacista Kretschmer v Cikánově válečném JURÁŠKOVI (1956), švagr truhláře Tony Brtka (Jozef Kroner) Markus Kolkocký v oscarové tragikomedii OBCHOD NA KORZE (1965) Jána Kadára a Elmara Klose, šarmantní primář blázince Rudolf v Herzově hudební komedii KULHAVÝ ĎÁBEL (1968) a britský velvyslanec v Berlíně Neville M. Henderson v hrané rekonstrukci tragických událostí roku 1938 DNY ZRADY (1973) Otakara Vávry.

Aktivně spolupracoval i se slovenským rozhlasem a televizí (OKO ZA OKO; AKO OSTRIHAŤ MANŽELA; PRÍBEH O FATIME A OMAROVI; ČERVENÉ VÍNO; ŤAVÍ ZADOK; SESTERNICA BETA; RAZ, DVA, TRI; MATEJ BEL Z OČOVEJ; MERCADET či ADVENT a nebo seriály ZAPRÁŠENÉ HISTÓRIE EMA BOHÚŇA, SPADLA Z OBLAKOV, TAJOMNÝ OSTROV, ROZPRÁVKY PÄTNÁSTICH SESTIER). Rád propagoval a zpíval slovenské lidové písně a jeho hlas si posluchači můžou připomenout i ze dvou jím nazpívaných dlouhohrajících desek.

Své vzpomínky shrnul do knížek „Pierot s puškou“ (1984) a „Pierot bez pušky“ (2000). S velkou láskou se věnoval kreslení a malování, pořádal i své výstavy (př. Na scénáři malované). Byl vyznamenán titulem Zasloužilého umělce (1968), čestným občanstvím rodného města Vrútky (1992) a slovenským státním vyznamenáním Řád Ľudovíta Štúra I. třídy (2001). František Zvarík zemřel 17. srpna 2008 v Bratislavě. Přesně měsíc po svých osmdesátých sedmých narozeninách.

Jaroslav "krib" Lopour