Karel Němec

Karel Němec se narodil 23. prosince 1894 v Českých Budějovicích. Od konce dvacátých let spojil svoji hereckou činnost do roku 1945 s Divadlem Vlasty Buriana. Po okupaci se zmocnil příležitosti, a stal se členem závodní rady, která Burianovo divadlo znárodnila a přejmenovala na Divadlo kolektivní tvorby. Němec na této nové scéně hrál a také byl administrativním ředitelem (1945 – 1946). Později již na velkých scénách nepracoval a upadl v zapomnění.

Němec využíval zejména svých výrazových prostředků, práci s tělem, mimiku, propracované pohyby, intonaci a položení hlasu. Právě v malých rolí, které pouze získával, byl nucen využívat právě tyto dané specifické prostředky, nežli svůj talent, u kterého neměl řádnou příležitost v plné míře rozvinout, vyškolit a vypilovat podle svých představ a možností. Na divadelních prknech (později i ve filmu) tak ztvárňoval malé úředníčky, vojáky, zřízence, strážníky či zaměstnance rozličných profesí.

K filmu ho přivedl jeho principál Vlasta Burian, když si zahrál prodavače oříšků v jeho bláznivé komedii FALEŠNÁ KOČIČKA ANEB KDYŽ SI ŽENA UMÍNÍ (1926) režiséra Svatopluka Innemanna. V němé éře ještě ztělesnil hostinského ve Fričově dramatu PÁTER VOJTĚCH (1928).

S Burianem poté hrál často také ve zvukovém filmu. Kromě již zmíněného prodavače oříšků v komedii FALEŠNÁ KOČIČKA (1926) ztělesnil u Buriana strážníka v Lamačově komedii FUNEBRÁK (1932), portýra v poděbradském hotelu v Cikánově komedii HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN (1934), zřízence v sanatoriu ve snímku NEZLOBTE DĚDEČKA (1934) Karla Lamače, člena městské rady v české a německé verzi Fričovy komedie HRDINA JEDNÉ NOCI (1935), kastelána Dudka ve stále oblíbené komedii DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (1938) Karla Lamače, zřízence ve všeobecné nemocnici U svatého Jakuba v komedii U POKLADNY STÁL... (1939), doručovatele v Cikánově komedii PROVDÁM SVOU ŽENU (1941) a naposledy obecního strážníka ve Slavínského komedii RYBA NA SUCHU (1942).

I bez Buriana ho diváci v epizodních postavách často vídali v dalších snímcích. Byl ztvárňovatelem výletníků (SKALNÍ ŠEVCI), četníků a policistů (POSLEDNÍ BOHÉM, DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, PEPINA REJHOLCOVÁ, MAZLÍČEK, ANITA V RÁJI), pánů z vyšších společností (SŇATKOVÁ KANCELÁŘ, ŘEKA, NA SLUNEČNÍ STRANĚ, STUDENTSKÁ MÁMA, KOMEDIANTSKÁ PRINCEZNA), zřízenců (PÍSNIČKÁŘ, VZDUŠNÉ TORPÉDO 48, KRB BEZ OHNĚ, BATALION), číšníků a vrchních (VRAŽDA V OSTROVNÍ ULICI, ŠVANDA DUDÁK), obchodníků (ŠTVANÍ LIDÉ), pošťáků (HVĚZDA Z POSLEDNÍ ŠTACE, DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK), farářů (POZDNÍ MÁJ) či kovářů (POLSKÁ KREV).

Mimo jiné rovněž vrátných (PÁN NA ROZTRHÁNÍ, DOKUD MÁŠ MAMINKU, IRČIN ROMÁNEK, DŮVOD K ROZVODU, TURBINA, PANTÁTA BEZOUŠEK), řemeslníků ale i úředníků (MARYŠA, BEZDĚTNÁ, KDYBYCH BYL TÁTOU), inspicientů (OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA, PEŘEJE), trestanců (JARČIN PROFESOR), hostů v různých občerstvovacích zařízení (SRDCE NA KOLEJÍCH, HLÍDAČ Č. 47, JEJÍ HŘÍCH), tajemníků (ARMÁDNÍ DVOJČATA), cirkusáků (DĚTI NA ZAKÁZKU) a dokonce také šoférů (MUŽ Z NEZNÁMA). Jeho nejčastějšími režiséry byli Martin Frič, Karel Lamač, Miroslav Cikán a Vladimír Slavínský.

Jeho filmová dráha se znenadání uťala v roce 1942 roličkou strážníka v Cikánově komedii KAREL A JÁ, kde výraznou roli sehrál Jindřich Plachta s koněm Karlem, který diváky upoutal několika dojemnými scénami porozumění koně s člověkem. Němec se po tomto roce v české kinematografii neobjevil, ale i tak se svými více jak čtyřiceti rolemi zapsal natrvalo do její historie. Navštěvoval také rozhlasová studia.

Po válce byl vyšetřován pro kolaboraci a záhy opustil hereckou práci natrvalo. Herec Karel Němec zemřel v zapomenutí 6. května 1975 v Praze ve věku nedožitých jednaosmdesáti let. Jeho úděl malých rolí bohužel způsobil, že ho doboví diváci vůbec neznali. To samé se dá říci i dnes…

Jaroslav "krib" Lopour