Zlatomír Vacek

Zlatomír Vacek se narodil 22. října 1918 ve Vídni do rodiny poštovního úředníka a hráče na lesní roh. Od roku 1920 žil s rodinou v Brně, roku 1938 odmaturoval na tamním gymnáziu a ihned se přihlásil na Filozofickou fakultu brněnské Masarykovy univerzity (1938 – 1939). Studia musel přerušit po uzavření vysokých škol nacisty.

Po otci zdědil hudební nadání, proto začal studovat Státní konzervatoř v Brně (1939 – 1943) a soustavně zpíval i hrál v brněnské Zelené sedmě. Po krátkém angažmá v Lidovém divadle a Komorních hrách (1943 – 1944) byl totálně nasazen v Berlíně (1944 – 1945) a opět jen krátce byl zaměstnán jako herec v brněnském Svobodném divadle (květen 1945 – srpen 1945).

Zbytek své divadelní a herecké dráhy spojil s Národním divadlem v Brně (září 1945 – 1959 a 1963 – 3. prosinec 1972), kde vystupoval (příležitostně i režíroval) až do smrti, a s Divadlem ABC (1959 – 1961) a Městskými divadly pražskými (1961 – 1963). Herectví Zlatomíra Vacka stálo na pevné charakterizaci, expresionismu a částečně i na grotesce.

Jeho statný zjev, neochvějné herecké kvality, hlasové dispozice s přirozeností, tvárností, stylem a odstínováním, schopnost pro vnitřní stíny i jednotně uchopené postavy se nejlépe uplatnily ve všech charakterních postavách českého a též světového moderního i klasického repertoáru. Snad až kromě kreací milovnických, do kterých se díky svým ostrým rysům nehodil.

Jeho divadelní výkony se nejlépe uvedly ve hrách „Hamlet" (Claudius), „Muž z la Manchy" (Cervantes, Alonz Quiján a Don Quijote), „Královský hon na slunce" (vojevůdce Francisco Pizarro), „Faust" (Faust), „Les" (Nešťastlivec), „Don Juan" (Socha), „Matka Kuráž a její děti" (Kaprál), „R. U. R." (Alquist), „Hadrián z Římsů" (Srpoš), „Sen noci svatojánské" (Poříz), „Komedie o umučení" (Jismas), „Zkrocení zlé ženy" (Gremio), „Jak se vám líbí" (Vyhnaný vévoda), „Král Lear" (Šlechtic), „Naši furianti" (Filip Dubský), „Život a dílo skladatele Foltýna" (Dohnal), „Hrátky s čertem" (Čert vrátný), „Hodina H" (Zabělský), „Antonius a Kleopatra" (Lepidus), „Nosorožec" (Logik), „Peer Gynt" (Master Cotton), „Zahradní slavnost" (Ředitel), „Komedie o Anežce, královně siciliánské" (Rytíř Lorenzo) či „Optimistická tragédie" (Pohlavár).

Zlatomír Vacek převážně hrál v Brně, proto je jeho filmografie celkem útlá. Nejvíce filmových titulů má na svém kontě v době, kdy vystupoval v Praze na přelomu 50. a 60. let.

Do českého filmu vstoupil prvně ve 40. a 50. letech ve dvou krátkých: zhýralec (ROZHOVOR VE VLAKU), čínský sluha Ling (DÝMKA MÍRU) a celovečerních: dělník (DNES O PŮL JEDENÁCTÉ), řidič Jožka Marinčák (JEŠTĚ SVATBA NEBYLA...) filmech. Na začátku 60. let se zjevil ve snímcích VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ (referent), PŘEŽIL JSEM SVOU SMRT (blokový v karanténě), REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE (gestapák) a ĎÁBLOVA PAST (farář v retrospektivě).

V 60. letech Vacek pokračoval jako krmič Tancoš (ZELENÉ OBZORY), unterscharführer SS Siegfried Mahler (TRANSPORT Z RÁJE), strojvůdce Tonda (ČERNÁ DYNASTIE), lupič zvaný Had (ZTRACENÁ TVÁŘ) a náčelník (slovenský ŠERIF ZA MREŽAMI).

Jedinou hlavní velkou filmovou roli stvořil až těsně před svou smrtí na začátku 70. let – šéflékař Andrej Jefimovič Ragin v Balaďově podobenství ARCHA BLÁZNŮ (1970). Svůj výtečný výkon však Vacek nikdy nespatřil. Snímek mohl být totiž dokončen až o dvacet let později, roku 1990. To již byl herec osmnáct let po smrti. A naposledy byl generálem Lidtkem v Kleinově LEKCI (1971). Československá kinematografie jeho hereckého umění nikdy plně nevyužila.

Svůj hlas uplatnil v rozhlase („Človíček", „Život Jiřiny Hlasové", „Egmont", „Maturita", „Rub a líc", „Hrst země", „Marketa Lazarová", „Sklářská bouře", „Amulet", „Deset dnů, které otřásly světem", „Byt", „Vor", „Útěk", „Nevěsta", „Sedmá velmoc" atd.), v dabingu (HAMLET, STALO SE ZA BÍLÉHO DNE, MELODIE PODZEMÍ aj.) a i jako recitátor na Večerech poezie.

Hrál taktéž v televizních inscenacích (např. ÚTĚK DO BUDÍNA, OBYČEJNÝ ČLOVĚK, BALADA O SIEDMICH OBESENÝCH, TRAKTÉR U KRÁLOVNY PEDAUKY, JÁ JSEM OSANGO, BABÍ LÉTO). Jako pedagog působil i na brněnské JAMU. Jeho ženou byla herečka Ludmila Štětinová (1922 – 20??). Zlatomír Vacek zemřel 3. prosince 1972 v Brně ve věku pouhých čtyřiapadesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour