Adolf Vojta-Jurný

Adolf Vojta – Jurný se narodil 19. dubna 1893 v Rakovníku do velmi známé a rozvětvené herecké rodiny s dlouholetou tradicí. Jeho otec se původně jmenoval Jurný, ale přijal pseudonym Vojta. Herci byli také rodiče Amálie Němečková – Vojtová (1868 – 1895), Alois Vojta – Jurný (1862 – 1906), starší sourozenci Jaroslav Vojta (1888 – 1970) a Hermína Vojtová – Mayerová (1890 – 1976), též nevlastní matka Hana Jelínková – Vojtová (1871 – 1933), nevlastní tety Marie Spurná, Terezie Brzková (1875 – 1966), Otylie Beníšková (1882 – 1967), nevlastní bratranec Karel Beníško (1908 – 1975) a sestřenice Vlasta Jelínková (1904 – 1988). Se sourozenci vyrůstal pod dohledem otce a nevlastní matky v několika českých městech.

Nejdříve se vyučil jako umělecký zámečník. Za 1. světové války sloužil v rakouském námořnictvu a také v Pulji. Kolem války se seznámil s Jaroslavem Průchou, s nímž krátce pracoval v plzeňských Škodových závodech, který ho inspiroval k herecké práci. S divadlem začal až jako poslední ze sourozenců, těsně po skončení války.¨

Nejdříve bydlel v Blovicích, kde v letech 1919 – 1921 účinkoval v tamním ochotnickém spolku a přírodním jevišti na Dubí. Poté prošel několika kočovnými divadelním společnostmi (1921 až 1925), bratislavským Slovenským národním divadlem a jeho česko – slovenskou etapou (1925) a Plzní (1926). V letech 1926 – 1941 nemáme o jeho dalších angažmá žádné zprávy.

Nastoupil střídavě do činohry a operety v Kladně (1941 – 1948) a činohry ve Slaném (1948 – 1951) a Městském oblastním divadle v Benešově (1951 – 1957), kde tento herec působil až do své smrti. Adolf Vojta – Jurný byl hercem, i když ne tak herecky zdatný jako otec a sourozenci, se zdatnou postavou a silným tělem (stejně jako jeho bratr Jaroslav Vojta).

Postavy vytvářel s realistickým zaujetím, lidovým způsobem a svým silným znělým hlasem. Své vrcholné herecké kreace si mohl před diváky ověřit mj. v divadelních inscenacích, např. „Jánošík“ básníka, novináře, režiséra, dramaturga, dramatika a kritika Jiřího Mahena, profesora, spisovatele a dramatika Aloise Jiráska „Lucerna“ nebo „Jan Výrava“ historika, dramatika a prozaika Františka Adolfa Šubrta apod.

Kvůli svým mimopražským angažmá ho filmové ateliéry ke spolupráci pozvaly pouze čtyřikrát. K filmové práci se dostal až během zestátněné filmové výrobny a těsně před koncem svého života jako završení herecké dráhy. Debutoval pod režií Karla Steklého jako předseda poslanecké sněmovny František Tomášek v dramatu ANNA PROLETÁŘKA (1952) podle stejnojmenného románu Ivana Olbrachta.

Po roce ho do filmové práce povolal filmový režisér Otakar Vávra, v jehož historické HUSITSKÉ TRILOGII se uplatnil ve všech třech částech. Zatímco v prvním díle pojednávajícím o životě a díle Mistra JANA HUSA (1954) stvořil pouze epizodní postavičku starého českého venkovana s plnovousem, který se ve filmu zjevil pouze v jedné jediné scéně, v dalších částech dostal již větší herecké příležitosti.

Skutečnou historickou postavu husitského hejtmana Kuneše, který se zároveň stal hercovou největší a u diváků nejznámější filmovou postavou, vytvořil ve zbylých dvou částech, dramatech JAN ŽIŽKA (1955) a PROTI VŠEM (1956). Zatímco v JANU ŽIŽKOVI hejtman Kuneš odchází s Janem Žižkou (Zdeněk Štěpánek) z Prahy na nové sídlo husitského svazu – Tábor, a musí se hrdinně utkat v bitvě u Sudoměře s královským vojskem jako velitel vozové hradby, tak v epilogu PROTI VŠEM se účastní bitvy na Vítkově u Prahy, kde se svojí jízdou zažene uherské kumány Zikmunda Lucemburského (Jan Pivec). Poslední z jmenovaných snímků měl premiéru pouhý měsíc (4. října 1957) před náhlým úmrtím Vojty – Jurného. Právě v HUSITSKÉ TRILOGII se na plátně Adolf Vojta – Jurný setkal i se svým bratrem a sestrou.

Ojediněle spolupracoval s rozhlasem. I když byl ve stínu svého bratra a sestry, jeho herectví neochvějně pomohlo formovat první a část druhé poloviny 20. století. Adolf Vojta – Jurný zemřel 10. listopadu 1957 v Benešově ve věku šedesáti čtyř let.

Pohřben je s otcem, bratrem i sestrou, švagrovou a dalšími členy rodiny na pražských Olšanských hřbitovech. I když byl nejmladší, jeho o pět let starší brat Jaroslav ho přežil o plných třináct let a jen o tři roky starší sestra Hermína dokonce o celých devatenáct let. I se svým počtem pouhých čtyř filmových postav je plnohodnotným článkem v dějinách české kinematografie.

Jaroslav "krib" Lopour