Pavel Hobl

Pavel Hobl se narodil 20. června 1935 v Praze. Už během studií na gymnáziu chtěl studovat scénografii na UMPRUM. Ale během studií si přivydělával ve filmu jako komparsista, proto se rozhodl ke studiu režie na FAMU, které v letech 1953 – 1958 absolvoval u profesora Jiřího Lehovce.

Na FAMU podle svých námětů a scénářů režíroval krátké studentské filmy (ZTRACENÁ POSICE či HŘBITOV, KTERÝ NEZEMŘEL). Téměř ke všem svým dokumentárním, krátkým nebo hraným filmům, jenž režíroval, si Pavel Hobl psal náměty, technické i literární scénáře (např. MÁTE DOMA LVA?, ZA PĚT MINUT SEDM, ZTRACENÁ TVÁŘ, ŠEST UPRCHLÍKŮ a další).

Nejprve začínal ve Studiu dokumentárních filmů (1958 – 1962), kde natočil řadu zajímavých krátkých a jiných filmů (PĚT PLZEŇSKÝCH, HRDINOVÉ DŽUNGLE, POZNAMENANÉ MĚSTO, POZOR, MÓDA!, NA NAŠÍ ULICI TEHDY PO RÁNU, ŽIVOT PLNÝ KLIDU i KÁNTÁTA O SOUČASNOSTI). V letech 1962 až 1969 se stal režisérem a scenáristou Filmového studia Barrandov.

V 60. a na začátku 70. let tíhnul ke hranému filmu, kdy po práci pomocného režiséra (AKCE KALIMANTAN) uvedl do kin žánrově pestré filmy: pro děti fantasy MÁTE DOMA LVA? (1963), komedii ZA PĚT MINUT SEDM (1964), komediální Sci – Fi ZTRACENÁ TVÁŘ (1965), povídkový hororový triptych VELKÁ NEZNÁMÁ (1970) a hudební film TŘICET PANEN A PYTHAGORAS (1973), který mohl být uveden z politických důvodů až v září 1977.

Zahrál si i před filmovou kamerou (často ve svých snímcích) několik epizodek: reportér ve studentském snímku Studia FAMU a Drahomíry Reňákové LHÁŘ (1957), žák Bliznička v krátkometrážní komedii Petra Schulhoffa POSTAVY MIMO HRU (1960), ženich (MÁTE DOMA LVA?), učitel (ZA PĚT MINUT SEDM), režisér při filmování (VELKÁ NEZNÁMÁ) a muž s pohřebním věncem (30 PANEN A PYTHAGORAS).

Do odchodu na penzi byl zaměstnán jako režisér Krátkého filmu Praha (1969 – 1991), kde kromě jiných filmů realizoval již zmíněný film TŘICET PANEN A PYTHAGORAS. Z politických důvodů byl v 70. letech omezován (1968 – 1971 žil v Mnichově). Po roce 1989 odešel do ústraní a jen se účastnil retrospektiv a besed. Spolupracoval též se Studiem kresleného a loutkového filmu (KOUZELNÍK, BÝT, ČI NEBÝT).

Od roku 1973 opustil hranou filmovou tvorbu a natáčel opět dokumenty (KONFESE, BRÁNA DO INDIE, CAPRICHOS, ADRESÁŘ, JOSEPH HAYDN, CAPRICHOS, PANTOMIMA, MIMSTORY ANEB DLOUHÁ TICHÁ CESTA, SANTINI aj.). Točil též pro Československý armádní film (10 x KUVAJT) a zabýval se tvorbou multivizních programů a polyekránů, pracoval i pro Laternu magiku („Revue z bedny“) a různé výstavy, např. Mezinárodní výstava bižutérie v Jablonci, stálá expozice pro Dům Košického vládního programu v Košicích (32 pláten), pro vyhlídkovou věž na Dukle (kde kromě 32 pláten bylo poprvé u nás použito laseru), „Homo sapiens“ (1981) nebo „Historie animovaného filmu“ na zámku Kratochvíle (1982).

Režisérsky se Pavel Hobl po celou svou kariéru uváděl i v Československé televizi Praha při různých hudebních groteskách, inscenacích a programů (např. MELODIE SVĚTA, ANTIGONA, AUTOREVUE, ROZKAZ, VLTAVA 12°, ŠEST UPRCHLÍKŮ, JÁ A MŮJ PES, KRIMIREVUE, a dále KLAUNREVUE, GENESIS, ZE STUDENTSKÉHO ŽIVOTA, ROSSINIANAN a další), dále i v zahraničních televizích Bavaria München, ZDF Maniz, SWF Baden – Baden, ORF Sien a další, pro něž připravil také řadu projektů a různých zakázek. Pro televizní obrazovku stvořil více jako půl stovku různých děl, rozličné žánrové a záběrově široké palety.

Snímky hrané, krátké či dokumentární Pavla Hobla získaly řadu festivalových a jiných ocenění (např. Zlatá nymfa, Lev. sv. Marca, Stříbrná gondola, Zlatá růže, Chaplinova cena), sám Hobl získal za film MÁTE DOMA LVA? Odměnu za film v Umělecké soutěži k 20. výročí osvobození Československa (1965).

Jeho ženou byla herečka a tanečnice Ivana Pavlová – Hoblová (*1946). Režisér, scenárista a herec Pavel Hobl zemřel 20. května 2007 v Praze, měsíc před sedmdesátými druhými narozeninami. Významným byl nejen šíří žánrového záběru, ale taktéž jako člen (i když stál v pozadí) československé nové vlny 60. let.

Jaroslav "krib" Lopour