Zajímavosti (11)
- Své první vzpomínky pro Marka Ebena popisoval takto: "Patřím ke generaci, která se narodila ještě za Rakouska-Uherska. Pamatuji se, jak mě tatínek nesl na ramenou po Příkopech, kolem mne vyhazovali lidé do vzduchu klobouky a křičeli 'sláva' a 'nazdar', protože právě vznikla Československá republika. (...) Zřetelně vidím, jak jsme o něco později stáli s tatínkem na Václavském náměstí, v těch místech, kde byl hotel Juliš s cukrárnou, kolem nás pochodovali legionáři a jel automobil, ve kterém seděl pan prezident Masaryk. Vidím před sebou i to, jak jsem chodil do obecné školy v Karlíně. Byl jsem továrnický synek, měl jsem dlouhé vlásky jako holčička, modré oči a chodil jsem krásně ustrojený. Do školy jsem měl na svačinu chleba s máslem, se šunkou, se sýrem, s vajíčkem. A kluci, kteří se mnou chodili do třídy, byli hladoví a chtěli, abych jim dával kousnout. Já jsem dával, protože mi jich bylo líto a zároveň to byla dobrá investice, zavázal jsem si je a mohl požádat o protislužbu." (NIRO)
- Tatínek chtěl, aby byl advokátem a zařídil mu štáb u generálního ředitele Živnobanky, dr. Preisse, což mladý Jiří odmítl, na což rozzlobený otec reagoval slovy: "Ty skočíš jako pouťový fotograf." - "To se mýlíš, já chci jít na filmovou školu v Kolíně nad Rýnem a skončím líp, než si umíš představit." Otec jej vzápětí uhodil ("dal mi takovou facku, že si rozbil hodinky"), načež se syn zvednul a odešel: "A domů už jsem se nevrátil, leda na návštěvu." (NIRO)
- Svou cestu k filmu popsal v pořadu Na plovárně (od r. 1998) takto: "Dělal jsem reklamy, vymýšlel jména značek a psal slogany. To byl jediný způsob, jak si tvůrčím způsobem vydělat peníz. Za ty peníze jsem si půjčil kameru, napsal scénář, přemluvil dva mladé lidi - budoucího profesora psychiatrie Jiřího Roubíčka a Lídu Myšákovou, tanečnici, jejíž tatínek měl tu slavnou cukrárnu ve Vodičkově ulici - a odjeli jsme na Sázavu, kde jsem natočil film Lidé na slunci. A protože jsem nebyl skromný hoch, poslal jsem ho do Benátek na festival. Tenkrát bylo tohle všechno strašně jednoduchý. Ten film dostal v Benátkách diplom a Kodak ho chtěl ode mne koupit. Nepamatuji se za kolik, ale asi mi nabízeli málo, protože jsem to odmítl a řekl, ať mi dají filmový materiál. Dali mi tři kotouče, Jiří Lehovec mi půjčil ruční kameru a já ten film natočil znovu. Střih od střihu stejně, nic jsem neměnil, jen jsem měl větší jistotu při vedení herců. Chtěl jsem, aby se ten film hrál v kinech, ale když jsem ho nabídl řediteli největší distribuční firmy Innemanovi, odbyl mě slovy: 'Není to špatný, ale chybí tomu nějaká umělecká sviňačinka.' (...) Tehdy však fungovalo něco, co dneska, kdy je podobná svoboda podnikání, chybí. Existoval fond, do něhož zahraniční distributoři, kteří tady tenkrát promítali hrozné škváry, museli odvádět příspěvky. Rada fondu si můj film promítla, vrchní rada pan Piskač, který tomu předsedal, mě zavolal a řekl: 'Tady máte deset tisíc korun a podepište mi stvrzenku.' Vyplatil mi na místě peníze, dal mi vizitku a jména několika producentů, na které jsem se měl jeho jménem obrátit. První jméno byl Norbert Auerbach starší, otec onoho Auerbacha, který pak byl dobrým prezidentem United Artists a špatným producentem při privatizaci Barrandova. Ale ten mě odmítl. Po letech, když jsem natočil Vlčí jámu a byl jsem s tím filmem na festivalu v Benátkách, zazvonil večer po promítání v hotelovém pokoji telefon a tam se ozvalo zadrhávanou češtinou: 'Tady Auberbach, pane režisére, nechcete vidět starého muže, který se zmýlil?' Sešli jsme se, on žil v emigraci a zřejmě si myslel, že se budu bát s ním setkat. Další na seznamu byl ředitel AB Barrandova pan Reichl. Pustil si můj film a dlouho se neozýval. Šel jsem za ním a seděl jsem před jeho kanceláří čtyři hodiny, až mě přijal. Řekl jsem mu, co chci dělat. 'Promluvím o tom s majitelem, s panem Havlem,' slíbil a udělal to. Tak jsem se dostal na Barrandov a začal pracovat jako režisér dokumentárních filmů." (NIRO)
- Na téma své rodiny, která zůstala v domovině, zatímco on odešel do Anglie, řekl Marku Ebenovi, že, "maminka nevěřila, že Němci jsou nacisté. Když jsem ji přesvědčoval, že v Německu jsou koncentrační tábory, řekla, že to je komunistická propaganda. Pamatuji se, jak mi doslova řekla: 'Němci chtějí mít pořádek, to se jim nesmíme divit. Je to civilizovaný národ. Všichni Němci, se kterými jsem se dosud potkala, byli dobře vychovaní a galantní. Takových lidí se nemusíme bát.' Tak tu zůstali, jen já jsem odjel. S nikým jsem se pak už neshledal." (NIRO)
Tmavomodrý svět (2001)
- K malému úspěchu filmu v Americe podle režiséra Jana Svěráka do značné míry přispěla i lajdácká práce distributora Sony Pictures Classics: "Když uvedete film ve dvou kinech jen v New Yorku a v Los Angeles, tak do místních novin přece musíte alespoň dát inzerát. Což oni neudělali. Přišel mi dopis od Jiřího Weisse: 'Který výtečník programoval vaši americkou premiéru na období mezi Vánocemi a Oscary, kdy jsou kina natřískaná zdejšími a cizími filmy? A bez reklamy, doslova anonymně. Dark Blue World nebyl uveden ani v jednom programu kin zdejších denních novin a týdeníků! Ani slovo v televizi. Český konzulát rozesílal dopisy krajanům, že by měli spěchat do kina v Beverly Hills, kde film bez reklamy běžel. Několik přátel tam spělo, ale než dospěli, kino film stáhlo z programu. V Santa Monice byl film promítnut jednou, v sobotu ráno v deset hodiny.' V New Yorku to prý nebylo o mnoho lepší. Namísto premiéry v malém kinu, kam chodí gramotní Američané na filmy s titulky, namísto řádné přípravy tiskové konference, namísto kampaně pro milovníky evropských filmů... nic. Sony zřejmě nechtěli vydat dva dolary padesát, jako by vědomě chtěli film utopit." (NIRO)
Vlčí jáma (1957)
- Jana Brejchová (Jana) si při natáčení filmu postěžovala režisérovi Jiřímu Weissovi, že se jí kolega Miroslav Doležal (Robert) při společných scénách nevhodně dotýká. Při dalším záběru nechal režisér donést dvoumetrové prkno a umístil ho mezi oběma herci. Doležal pochopil a byl klid. (raininface)
Vlčí jáma (1957)
- Režisér Weiss po letech vzpomínal na natáčení jedné velmi důležité scény ve filmu, kdy manžel Kláry v noci přijede domů a schovanka Jana v podání Jany Brejchové mu běží velmi radostně otevřít dveře. Oba si pak padnou do náruče. Janě Brejchové se tehdy nepodařilo tuto scénu adekvátně zahrát. Museli ji několikrát opakovat, ale pořád to nebylo ono. Brejchovou to už velmi deptalo. V tu chvíli se Jiřina Šejbalová Jany opatrně zeptala, zda by se neurazila, kdyby jí tu scénu předvedla ona. „Úplně všichni ze štábu oněměli, protože najednou ta 52letá žena přesně herecky a lidsky vyjádřila pocity 17leté dívky, přesně tak, jak bylo zapotřebí,“ prozradil Jiří Weiss. (raininface)
Botostroj (1954)
- Na post režiséra byli zvažováni také Martin Frič, Otakar Vávra nebo Jiří Weiss. (Duoscop)
Císařův pekař - Pekařův císař (1951)
- Režisér Jiří Weiss vo svojej knihe pamätí "Biely mercedes" opisuje, že si Jan Werich (císar Rudolf II./ Matěj Kotrba) závratnú sumu na film "vydupal" u ministra Kopeckého. Pre predstavu čitateľom uvádza, že rozpočet na jeho filmovú drámu Vlčí jáma (1957) bol päťkrát menší. (Raccoon.city)
Uloupená hranice (1947)
- Režisér Weiss dostal za film kromě honoráře i bronzovou medaili města Prahy, 300 amerických cigaret, kilo čokolády a 5 kilo pomerančů. (raininface)
Leni Riefenstahl
- Český režisér Jiří Weiss vzpomínal na jejich setkání: "Řekl jsem jí svůj názor, proč ty filmy odsuzuji. Ona mi odpověděla: 'Ale jděte! Vždyť je to všechno politika! Vy zbožňujete Pudovkina, ten přece dělal svými filmy reklamu Stalinovi! A co Michalangelo? Máte ho rád? Ten maloval Sixtinskou kapli pro papeže, který nechal hned vedle, sotva kilometr daleko, nechal upálit Giordana Bruna!" (NIRO)
Související novinky
Dvaadvacátá Ji.hlava: Wenders i libanonský film
08.10.2018
Sto let Československa a předvolební kampaň Michala Horáčka, Wim Wenders, Jean-Luc Godard, libanonský film i československý orient. Dvaadvacátá Ji.hlava má nabitý program a výjimečné hosty. „Sté… (více)
Režisér
| Filmy | |
|---|---|
| 1990 |
Marta a já |
| 1970 |
Die Herberge (TV film) |
Wie man seinen Gatten los wird (TV film) |
|
| 1969 |
Waterloo (TV film) |
| 1968 |
Spravedlnost pro Selvina (TV film) |
| 1966 |
Vražda po našem |
| 1965 |
Třicet jedna ve stínu |
| 1963 |
Zlaté kapradí |
| 1961 |
Zbabělec |
| 1959 |
Romeo, Julie a tma |
Taková láska |
|
| 1957 |
Vlčí jáma |
| 1956 |
Hra o život |
| 1955 |
Punťa a čtyřlístek |
| 1953 |
Můj přítel Fabián |
| 1950 |
Poslední výstřel |
Vstanou noví bojovníci |
|
| 1947 |
Dravci |
Uloupená hranice |
|
| 1941 |
John Smith se probouzí |
| 1940 |
Who Killed Jack Robins? |
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 1963 |
Promiňte, omyl! (TV film) |
Scenárista
| Filmy | |
|---|---|
| 1990 |
Marta a já |
| 1970 |
Die Herberge (TV film) |
| 1968 |
Spravedlnost pro Selvina (TV film) |
| 1966 |
Vražda po našem |
| 1963 |
Zlaté kapradí |
| 1959 |
Taková láska |
| 1957 |
Vlčí jáma |
| Dokumentární | |
|---|---|
| 1936 |
Dejte nám křídla |
| Krátkometrážní | |
|---|---|
| 1963 |
Promiňte, omyl! (TV film) |
Herec
| Filmy | |
|---|---|
| 1959 |
Taková láska |
| Dokumentární | |
|---|---|
| 2004 |
Příběhy slavných (seriál) - a.z., herec |
Hlavou proti zdi (2/2) - a.z. (S05E13) |
|
Hlavou proti zdi (1/2) - a.z. (S05E12) |
|
Tichý muž (S05E03) |
|
| 2000 |
Příběhy slavných (seriál) |
Nelze umírat štěstím (S01E23) |
|
Herec Karel Höger (S01E20) |
|
| 1993 |
GEN - Galerie elity národa (seriál) |
Host
| Pořady | |
|---|---|
| 2002 |
Tváře českého filmu |
| 1998 |
Na plovárně |
| 1987 |
Pět přání |
Kameraman
| Dokumentární | |
|---|---|
| 1948 |
Píseň o sletu I., II. |
Související novinky
Dvaadvacátá Ji.hlava: Wenders i libanonský film
08.10.2018
Sto let Československa a předvolební kampaň Michala Horáčka, Wim Wenders, Jean-Luc Godard, libanonský film i československý orient. Dvaadvacátá Ji.hlava má nabitý program a výjimečné hosty. „Sté… (více)
Fanklub
(9)- Willy Kufalt režisér
- helianto režisér
- HonzaBez režisér
- Saara režisér
- strakoliber scenárista
- baroko16857 režisér
- korens režisér
- Marakesh režisér
- marecek123 režisér