Vsevolod Pudovkin

Ruský filmový režisér, scénárista a herec Vševolod Illarionovič Pudovkin, se narodil 16. února 1893 v Penze. Narodil se jako třetí celkem ze šesti dětí. Jeho otec Illarion Epifanovič Pudovkin byl rolníkem, jeho matka Elizaveta Alexandrovna Pudovkina, rozená Shilkina byla ženou v domácnosti. Vsevolod Pudovkin studoval na moskevské univerzitě. Během I. světové války byl zajat Němci. Po válce mu učaroval svět filmu. Nejprve se zkoušel prosadit jako scénárista, později jako herec a nakonec jako režisér.

Jeho prvotinou je krátkometrážní komedie ŠACHOVÁ HOREČKA (1925), kterou natočil spolu s Nikolajem Špikovským. V roce 1926 natočil kultovní drama s názvem MATKA v hlavní roli s vynikající Věrou Baranovskou. Tento film je považován za mistrovské dílo němé éry. V obou zmiňovaných filmech hrála ruská herečka Anna Zemtsova, manželka V. Pudovkina (1924 - 1953). Jeho druhým celovečerním filmem byl KONEC PETROHRADU (1927), v hlavní roli opět s Věrou Baranovskou. Následovala BOUŘE NAD ASIÍ (1928), o přerodu mladého mongolského kočovníka v revolucionáře. V roce 1928 s nástupem zvukového filmu Pudovkin, Eisenstein a Aleksandrov podepsali manifest o ozvučeném filmu, kde je zvuk chápán spíše jako doplněk k obrazu. Tato myšlenka se promítla v jeho dalších filmech: JEDNODUCHÝ PŘÍPAD (1932), DEZERTÉR (1933).

V roce 1935 mu byl udělen první Leninův řád. Po pětileté pauze, kdy Pudovkin musel přerušit filmování kvůli zdravotním obtížím, se vrátil zpět svými historickými snímky jako: VÍTĚZSTVÍ/POBĚDA (1938), OHNIVÁ STOPA/MININ I POŽARSKIJ (1939) a SUVOROV (1941). Poslední dva snímky byly chváleny jako jedny z nejlepších filmů o ruské historii. Samozřejmě i zásluhou Sergeje Eisensteina. Za oba snímky Pudovkin obdržel Stalinovu cenu (1941).

Během II. světové války byl evakuován do Kazachstánu, kde režíroval vlastenecké válečné filmy. Jako herec se např. objevil v malé roli ve filmu IVAN HROZNÝ I., II. (1945) pod taktovkou svého přítele S. Eisensteina. S koncem války se vrátil do Moskvy a pokračoval ve své práci ve studiu Mosfilmu (viz. životopisné a válečné filmy). V roce 1947 mu byla udělena další Stalinova cena za dílo ADMIRÁL NACHIMOV (1946). V roce 1950 získal druhý Leninův řád a v pořadí již třetí Stalinovu cenu za film ŽUKOVSKIJ/VLÁDCE VZDUCHU (1950).

Jeho posledním filmem je drama ŽATVA (1952). Natočil také povídkový film TŘI SCHŮZKY (1948) v hlavní roli s Tamarou Makarovou. V. Pudovkin byl také pedagogem a publicistou. Je autorem několika knih o teorii filmu. Byl profesorem na VGIK, předsedou kinematografické sekce VOKS (od roku 1944) a členem sovětského mírového výboru.

Vsevolod Pudovkin zemřel dne 30. června 1953 ve městě Jurmala, Lotyšské SSR poblíž Rigy. Je pohřben na hřbitově Novoděvičí v Moskvě. Je po něm pojmenovaná ulice v Moskvě.

Cucina_Rc