Miloš Václav Kratochvíl

Miloš V. Kratochvíl, cele Miloš Václav Kratochvíl, se narodil 6. ledna 1904 ve Vídni do rodiny dvorního archiváře Václava Kratochvíla (1861 – 1919) jako Miloš Kratochvíl (po roce 1945 připojil zkratku jména svého otce, aby se odlišil od jmenovce, jenž psal do kolaborantské tisku). I když v dětství žil ve Vídni, odmaturoval 1923 na Malostranském gymnáziu.

Odešel na Univerzitu Karlovu, krátce studoval práva a poté vystudoval na Filozofické fakultě historii a archivnictví (1923 – 1928), získal titul PhDr. Začínal jako archivář Městského archivu Hlavního města Prahy (1929 – 1944) a vydával své první spisovatelské práce. Později odešel k filmu a ke psaní, nejprve jako dramaturg Nationalfilmu (1944 – 1945).

Dále pracoval v rozhlasovém odboru Ministerstva informací (1945 – 1947), jako dramaturg Barrandova a Československého státního filmu (1947 – 1950), krátce pracovník Vojenského historického ústavu (1950 – 1951) a nakonec mnohaletý profesor scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU (1951 až 1972), kde byl i dvakrát zvolen děkanem (1952 – 1954, 1960 – 1961).

Mezitím byl ještě v letech 1956 až 1958 vedoucím filmové tvůrčí skupiny Šebor – Kratochvíl (vyprodukovala např. filmy V PROUDECH, KASAŘI, V PÁTEK RÁNO, VINA VLADIMÍRA OLMERA, ŠTĚŇATA, PŘÍTEL LHÁŘ, MEZI NEBEM A ZEMÍ a TO BYLA NOC). Od roku 1972 byl Kratochvíl v penzi a věnoval se spisovatelskému povolání.

I když na konci okupace napsal scénáře ROKLE a STOPY, nebyly realizovány, pracoval jako scenárista a autor námětů v letech 1948 – 1988, tedy čtyřicet let až do své smrti. Jako spoluscenárista a autor námětů se podepsal pod filmy Václava Kršky REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), Jiřího Trnky loutkové STARÉ POVĚSTI ČESKÉ (1952), Václava Gajera VINA VLADIMÍRA OLMERA (1956), Pavla Blumenfelda KASAŘI (1958), Zdeňka Podskalského KAM ČERT NEMŮŽE (1959) a SPADLA S MĚSÍCE (1961) a Františka Vláčila ĎÁBLOVA PAST (1961).

Ovšem nejslibnější a nejvýraznější spolupráci rozbujel M. V. Kratochvíl s režisérem Otakarem Vávrou, kdy spolu napsali (a Vávra natočil) filmy JAN HUS (1954), JAN ŽIŽKA (1955), PROTI VŠEM (1956), PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983), KOMEDIANT (1984), VERONIKA (1985) a EVROPA TANČILA VALČÍK (1989). Všechny snímky, co vyprodukovalo duo Kratochvíl – Vávra, vznikly na základě literárních předloh M. V. Kratochvíla.

Ve filmu OHLÉDNUTÍ (1968) Antonína Máši si zahrál roličku přednášejícího na Filozofické fakultě. U několika studentských snímků Studia FAMU byl pedagogickým vedoucím scénáře (DOCELA VŠEDNÍ NEDĚLE, GENERÁL, POZOR! DÍTĚ?, MLČENÍ, FUGA NA ČERNÝCH KLÁVESÁCH, ČEKAJÍ NA GODOTA).

Jako fundovaný historik a archivář psal historické práce a romány (často z období 19. století, husitské, třicetileté války, první světové války a další), ovšem někdy se potýkal s typizací postav. Psal i divadelní hry a libreta k operám („Loď“, „České jaro“, „Nepokoření“, „Černá kočka přes cestu“ aj.). Některé jeho práce převzal též rozhlas („Nepřítel“, „Láska královská“).

Přispíval do periodik (př. „Lumír“, „České slovo“, „Pestrý týden“, „Kino“, „Film a doba“, „Literární noviny“, „Květen“, „Mladá fronta“) a vydal historické romány, prózy a eseje („Bludná pouť“ 1939, „Osamělý rváč“ 1941, „Rokokový ostrov“ 1941, „Král obléká halenu“ 1945, „Hovory o umění“ 1946, „Pochodeň“ 1950, „Mistr Jan“ 1951, „Veronika“ 1956, „Povídky lásky a smrti“ 1957, „Komediant“ 1962, „Napoleon z Černého ostrova“ 1966, „Rytíři černé vlajky“ 1969, „Matyášův meč“ 1971, „Lásky královské“ 1973, „Evropa tančila valčík“ 1974, „Život Jana Amose“ 1975 či „Evropa v zákopech“ 1977).

Vydal i skripta a publikace („Obecná dramaturgie filmu“ 1955, „Cesta za filmovým dramatem“ 1956, „Cesta za příběhy“ 1964, „ABC scenáristy“ 1964, „Jak psát hry pro film a televizi“ 1981) a odborné práce („Slováci a Praha“ 1931, „Malá dohoda“ 1937, „Jan Hus“ 1952, „Jan Žižka“ 1952, „Jan Želivský“ 1953, „Husitská kronika“ 1956 nebo „Malé dějiny válek“ 1971). Jeho a Vávrovy tři scénáře z první půli 80. let vyšly společně ve výpravné publikaci „Třikrát před kamerou“ (1986).

M. V. Kratochvíl používal pseudonymu Petr Sabart. Za svoje dílo obdržel Vyznamenání Za vynikající práci (1964), tituly Zasloužilého (1970) a Národního (1975) umělce, Národní cenu ČSR (1977) a Řád práce (1979). Jeho synem byl teoretik architektury Petr Kratochvíl (*1950). Scenárista, spisovatel, historik a pedagog PhDr. Miloš V. Kratochvíl zemřel 9. července 1988 v Praze ve věku osmdesáti čtyř let.

Jaroslav "krib" Lopour