Miloslav Dočekal

„Až si česká holka bude brát českého policistu a rodina na to bude pyšná, tak to bude ta doba, kdy můžete policistům začít věřit.“

Jeho sny byly dětinsky prosté, chtěl být pilotem, jezdit s fekálním vozem... Narodil se v malé vesnici na Moravě. V patnácti letech se začal učit v první brněnské strojírně v oboru soustružník. Tam se potkává s ochotnickým divadlem, režisérem spolku byl známý herec František Šlégr. Podává si přihlášku na JAMU, ale neuspěl. Přichází povolávací rozkaz na vojnu, tam dostává nabídku jít k polici a přijímá. Začíná rovnou na kriminálce, vyšetřuje kapesní loupeže, až později se dostává k závažnější trestné činnosti, vyšetřuje loupeže a nakonec i vraždy.

Dálkově studuje práva, stává se držitelem titulu JUDr. Dlouhých osmnáct je náčelníkem odboru vyšetřování vražd. Cesta k úspěchu spočívala v tom, že jednak obětoval práci vše a jednak jezdil opakovaně na místa činu, kde jak říká, teprve atmosféra místa vám dá pochopit děj událostí, které se poté složí v celek.

Přes všechnu hrůznost takové práce říká, že svou práci miloval a kdyby se narodil znovu, nechtěl by dělat nic jiného. Své ambice a touhu stát na prknech divadla si uspokojuje tím, že po roce 1989 vystupuje dlouhých pět let v pořadu Uvolněte se, prosím a s Politiky netančím v divadle Jiřího Grossmana.

V roce 1997 ve věku 57 let odchází do důchodu z důvodu nového nařízení. O jeho teoretické znalosti a zkušenosti je ale velký zájem, a tak přednáší na školách po celé republice. Až v důchodu mu došlo, že se vlastně nikdo nestará o oběti trestné činnosti a rozhodl se založit Bílý kruh bezpečí, který právě obětem pomáhá.

Z Františkových lázní, kam roky jezdil na léčení, si přiváží do Prahy manželku, která je sálová zdravotní sestra a vyženil i dospělého syna Sagvana Tofiho. Napsal knihu vzpomínek: „Přiznání policejního rady“.

sator