Miloslav Dočekal

Až si česká holka bude brát českého policistu a rodina na to bude pyšná, tak to bude ta doba, kdy můžete policistům začít věřit.

Jeho sny byly dětinsky prosté, chtěl být pilotem, jezdit s fekálním vozem.
Narodil se v malé vesnici na Moravě. V patnácti letech se začal učit v první brněnské strojírně v oboru soustružník.
Tam se potkává s ochotnickým divadlem, režisérem spolku byl známý herec František Šlégr. Podává si přihláška na JAMU, ale nesupěl.
Přichází povolávací rozkaz na vojnu tam dostává nabídku jít k polici a přijímá.
Začíná rovnou na kriminálce, vyšetřuje kapesní loupeže až později se dostává k závažnější trestné činnosti, vyšetřuje loupeže, a nakonec i vraždy.

Dálkově studuje práva, stává se držitelem titulu JUDr.
Dlouhých osmnáct je náčelníkem odboru vyšetřování vražd.
Cesta k úspěchu spočívala v tom, že jednak obětoval práci vše a jednak jezdil opakovaně na místa činu kde, jak říká teprve atmosféra místa vám dá pochopit děj událostí, které se poté složí v celek.

Přes všechnu hrůznost takové práce, říká že svou práci miloval a kdyby se narodil znovu, nechtěl by dělat nic jiného.
Své ambice a touhu stát na prknech divadla si uspokojuje tím že po roce 1989 vystupuje dlouhých pět let v pořadu Uvolněte se, prosím a s Politiky netančím, v divadle Jiřího Grossmana.
V roce 1997 ve věku 57 let odchází do důchodu z důvodu nového nařízení.
O jeho teoretické znalosti a zkušenosti je ale velký zájem, a tak přednáší  na školách po celé republice.
Až v důchodu mu došlo že se vlastně nikdo nestará o oběti trestné činnosti a rozhodl se založit Bílý kruh bezpečí který právě obětem pomáhá.
Z Františkových lázní kam roky jezdil na léčení si přiváží do Prahy manželku, která  je sálová zdravotní sestra a vyženil i dospělého syna Sagvana Tofiho.

Napsal knihu vzpomínek:  Přiznání policejního rady.