Původním zaměstnáním strojní inženýr, posléze karikaturista v humoristických a literárních časopisech, se v polovině padesátých let rozhodl stát režisérem. Studium na moskevském VGIKu v ateliéru Michaila Romma zakončil filmem Můj přítel Kolka (1961, spolurežie Alexej Saltykov), který zpracovává motiv nutnosti změn v zatuchlém školství, jež dusí mladou nadějnou generaci.
Podobné téma pojednává i další snímek Otevřete, někdo zvoní (1965), který slibného režiséra zpopularizoval ještě více. Zde objevil novou hvězdu sovětského filmu – dojemně křehkou a nehorázně umanutou Jelenu Proklanovu, kterou po boku Olega Tabakova a Olega Jefremova obsadil do své metaforické tragikomedie Sviť, sviť, má hvězdo (1969). Snímek situovaný do porevolučních válečných let, v němž se jedinec toužící po seberealizaci ocitá ve spárech ideologických půtek mezi monarchisty, anarchisty i bolševiky, si v sobě uchoval osten aktuálnosti osudu umělce pod tlakem moci i optimisticky lyrickou výpověď o nesmrtelnosti uměleckého odkazu v jakékoli době.
V osmdesátých letech se režisér přeorientoval na žánr thrilleru a jeho katastrofický film Posádka v ohrožení (1979) se stal absolutním kasovým trhákem a zaujal deváté místo v žebříčku návštěvnosti za celou distribuční historii svazové kinematografie, včetně té zahraniční. Alexandr Mitta se oproti svým vrstevníkům zorientoval i v nové době a kromě koprodukčního filmu o hrůzách stalinských gulagů Pohřben na Sibiři (1991) natočil i televizní seriál Granica. Tajožnyj roman (Hranice. Román z tajgy, 2000), za nějž získal státní vyznamenání.
Seminář ruských filmů
