Blanchette Brunoy

Herečka Blanchette Brunoy, vlastním jménem Blanche Bilhaud, patřila k hvězdám francouzského filmu třicátých a čtyřicátých let. Narodila se v Paříži do rodiny lékaře Marcela Bilhauda, v jejím příbuzenstvu ale najdeme i umělecké geny, její strýc Georges Duhamel (1884-1966) byl významným francouzským spisovatelem. Blanchette původně vyrůstala v Paříži, ale pak s rodiči odešla na venkov, kde jí podle vlastních slov bylo lépe než ve městě.

V sedmnácti letech se na radu rodinného přítele nechala zapsat na pařížskou konzervatoř, kde studovala herectví pod vedením slavného divadelního herce André Brunota. I když se Blanchette Brunoy později považala hlavně za divadelní herečku, slávu a úspěch jí přineslo především filmové plátno. Před kamerou debutovala bezejmennou rolí v melodramatickém příběhu ŠPATNÝ HOCH (Un mauvais garçcon, 1936) a po několika dalších menších úlohách zazářila její vycházející hvězda ve filmu CLAUDINE VE ŠKOLE (Claudine a l'école, 1937), kde hrála svou první hlavní roli. Následně se stala vyhledávanou představitelkou bezelstných, často naivních dívek, později mladých žen. Ve třicátých a čtyřicátých letech točila několikrát ročně, hlavní role jí přinesl například sentimentální příběh LATINSKÁ ČTVRŤ (Quatre latin, 1938) nebo adaptace slavné divadelní hry CESTUJÍCÍ BEZ ZAVAZADEL (Le voyageur sans bagage, 1943). V menších rolích se pak objevila i ve společnosti řady dalších hvězd, s Jeanem Gabinem například hrála ve slavném dramatu ČLOVĚK BESTIE (La bete humaine, 1938), ve výjimečné společnosti všech tehdejších ženských hvězd francouzského filmu se ocitla ve filmu BYLO DVANÁCT ŽEN (Elles étaient douzes femmes, 1940).

Neopomíjela ale ani divadlo a na přelomu 30. a 40. let nacházela uplatnění především na scéně Théâtre de l'Oeuvre, kde hrála hlavně ve hrách současných autorů (například Rytíři kulatého stolu od Jeana Cocteaua). V pozdějších letech své působení rozšířila o další divadelní scény, například Théâtre de l'Atelier nebo Théâtre Saint-Georges. I v době okupace byla Blanchette Brunoy vytíženou herečkou a pracovala pro kolaborantskou společnost Continental Film, na rozdíl od mnoha jiných hereček to ale nemělo vliv na její poválečnou kariéru. I po roce 1945 hrála velké role v řadě filmů různých žánrů, zajímavou příležitost dostala například v postavě manželky slavného boxera Marcela Cerdana v životopisném titulu L'HOMME AUX MAINS D'ARGILE (1949). V této době natočila také několik filmů v Itálii, z dalších pracovních setkání s Jeanem Gabinem zaslouží zmínku drama MARIE Z PŘÍSTAVU (Marie du port, 1950).

Od konce padesátých let se Blanchette Brunoy ve filmu vyskytovala jen výjimečně, z jejích rolí žen středního věku můžeme připomenout postavu matky hlavního hrdiny v úsměvném dětském snímku BÉBERT A AUTOBUS (Bébert et l'omnibus, 1963). Těžiště svého působení přenesla herečka do televize, kde od poloviny šedesátých let natočila řadu titulů, především seriálů. Většina z nich u nás není známá, až z nedávných let můžeme uvést kriminální seriál JULIE LESCAUTOVÁ (Julie Lescaut, 1992-1994), v němž se objevila v pěti dílech jako Madeleine. Mezitím se sporadicky vracela i k práci ve filmu, spolu s další dávnou hvězdou Renée Faure hrála menší postavu matky v komedii UTAJENÁ LÁSKA (L'amour en douce, 1984). Po boku herců až o dvě generace mladších pak odehrála svou poslední nevelkou roli v kriminální komedii ...COMME ELLE RESPIRE... (1998).

Blanchette Brunoy byla dvakrát provdaná, jejím prvním manželem byl herec Robert Hommet (1909-1958), v roce 1961 se pak podruhé provdala za herce Maurice Maillota (1906-1968). S oběma manželi se také setkala při práci před filmovou kamerou. Blanchette Brunoy zemřela 3. dubna 2005 ve věku 89 let; zůstalo po ní přes devadesát filmových a televizních rolí.

Pavel "argenson" Vlach