Reklama

Reklama

Podrobné vyhledávání
Petr Šabach

Petr Šabach

nar. 23.08.1951
Praha, Československo

zem. 16.09.2017 (66 let)
Praha, Praha, Hlavní město Praha, Česko

Photo © Vladimír Lacena / 2012

Zajímavosti (17)

  • Vystudoval kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. (sator)
  • Získal cenu Karla Čapka. (Duoscop)

Občanský průkaz (2010)

  • Když ve filmu Popelka (Matouš Vrba) nabízí Žábovi (Libor Kovář) lahvové pivo, ptá se ho, jestli si dá „samičku, nebo samečka“. Tento fór přidal do dialogu režisér Ondřej Trojan, jelikož sám patří ke generaci, o které film pojednává (režisér je ročník 1959, autor předlohy Petr Šabach pak r. 1951). V té době měla lahvová piva dvě barvy skla, zelenou nebo hnědou. V určitých komunitách pak říkali kluci zeleným lahváčům samičky a hnědým samečci (nebo možná naopak). Tato odpověď přišla přímo od scenáristy filmu Petra Jarchovského na konkrétní dotaz, ten ještě dodal, že jde o lokální (odvozeno od lokality i „lokálu“) humor, možná že sahající do soukromého humoru lidí kolem Divadla Sklep (Braník, Praha 4), kam patřil Ondřej Trojan. (Moname)

Občanský průkaz (2010)

  • Scénárista Petr Jarchovský musel košatý román Petra Šabacha zhustit do časového úseku zahrnujícího pouhé čtyři roky. Tím se ovšem podařilo dosáhnout toho, že jeho hrdinové jsou stejného ročníku narození jako režisér Ondřej Trojan, pro nějž se tím film mohl stát osobnějším. (Coldrex)

U mě dobrý (2008)

  • Začátek filmu začíná úklonou tří mužů v pruhovaných tričkách a černých parukách. Jedná se o odkaz na animované studio „Bratři v triku“, které bylo založeno v roce 1945. Těmito muži v úvodní scéně jsou spisovatel Petr Šabach, scenárista Petr Jarchovský a režisér Jan Hřebejk. (sator)

Pupendo (2003)

  • Konečná podoba postavy Vládi z nemalé části vznikla díky jejímu představiteli, Pavlu Liškovi, který k tomu řekl: "Asi tak polovinu z tý postavy jsme vymysleli na místě a to natáčení bylo díky tomu hrozně zábavný a dobrodružný. Ve scénáři bylo třeba napsáno - improvizace: Bolek Polívka a Pavel Liška. A k tomu jedna věta. Ale musím říct, že největší kumšt na tý roli, která je teda hrozně vděčná, je ji vůbec vymyslet. A to Jarchovský s Hřebejkem a Šabachem udělali." (NIRO)

Pupendo (2003)

  • Jako předloha ke scénáři posloužila Petru Jarchovskému novela Petra Šabacha „Opilé banány“, ale jen jako inspirace – nadupaný děj byl úplně jiný a stal se námětem i několika dalších filmů. (Brtniik)

Pelíšky (1999)

  • Režisér Jan Hřebejk několik let po vzniku filmu vzpomínal na genezi jeho názvu: "Knížka Petra Šabacha se jmenuje Hovno hoří. Nechci říkat, že to je úplně nejlepší název pro potenciální štědrovečerní komedii, ale - po pravdě - cítili jsme, že titul, který obstál u knihy, film neunese. I když varianta, že by na sebe diváci pokřikovali: 'Už jsi viděl Hovno?' nebo 'Půjdem na Hovno?' nás docela bavila. Velkým zastáncem tohoto titulu byl kameraman Honza Malíř, který říkal, že stejně nic lepšího nevymyslíme. Zásadní slovo měl ale Petr Borovan z České televize, který nám vysvětlil, že vzhledem k tématu budou chtít film zařadit do vánočního týdne a na veřejnoprávní televizi (zatím) prostě nejde, aby se něco v osm večer na ČT1 jmenovalo Hovno hoří. (...) V další fázi jsme film nazvali Hospodské historky. Hospodská historka je totiž svou délkou, mírou tragikomiky a stylizace základem velké české literatury. Z Hospodských historek jsme odvodili název Pub fiction, jelikož člověk většinou začíná nějakými parodiemi známých titulů a když je blbej, tak u nich i skončí. Pub fiction se nikomu nelíbilo, ale přesto tohle slovní spojení nějakou dobu vězelo na první straně scénáře. A pak přišel Petr Jarchovský se Spolkem pohodlí. Jeho teta Jindřiška (...) byla totiž členkou takhle pojmenované hospodské sebeobranné party výtvarníků a recesistů z přelomu 60. a 70. let, v níž se ukovala spousta znamenitých hospodských historek. Jenže tuhle legendu spojenou s názvem by bylo potřeba každému individuálně vyložit, což pochopitelně není možné. Přesto i Spolek pohodlí figuroval na scénáři poměrně dlouho. A když už se všechno konečně začalo blížit realizaci, přišel producent Ondřej Trojan s názvem Pelíšky a prohlašoval, že ten film přece je o takových našich domovech a doupátkách. Já nebyl ani pro ani proti, jelikož jsem v té fázi řešil jiné věci, a tak jsme nechali Pelíšky dokonce natisknout na trička, do kterých byl oblečen štáb během natáčení. Jenže Jarchovský s tím šel za Šabachem a vydavatelem Láďou Horáčkem a ti nevěřili vlastním uším: 'Je to blbý a takový teploušský,' říkali. Uklidnili jsme je, že je to jen pracovní verze, a pokračovali v natáčení. (...) A jak už to tak bývá, u sebeblbějšího titulu se někdy stane, že si ho lidi zamilujou. (...) Náš film navíc titul zpětně ovlivnil, takže dneska ten název snad nevadí ani Horáčkovi se Šabachem." (NIRO)

Pelíšky (1999)

  • Byť film vychází především z knihy Petra Šabacha "Hovno hoří", postavu otce Krause (Jiří Kodet) vymodeloval scenárista Petr Jarchovský především podle vlastního dědečka. Několik svých vzpomínek zapsal takto:
    - To, že má děda v dílně schovaného Mausera, mi prozradila moje teta Jindřiška, dědova mladší dcera, která s ním bydlela a válčila. Dodala tehdy, že by se vůbec nedivila, kdyby měl děda v tom svém bordelu v dílně za almarou zastrčenou zaschlou kostru nějakého esesáka. To ovšem dodávat neměla, protože já si pak v noci představoval, jak se ten esesák, vlastně už jen kostlivec v plesnivé esesácké uniformě, plíží dědovým bytem, vrže parketami a sklání se nade mnou v posteli, a já se marně snažím uniknout jeho kostnatým pařátům a prázdným očním důlkům pod těžkou péřovou, chladivou zatuchlinou nevytápěné ložnice vonící duchnou.
    - Tetu Jindřišku si děda pořídil po válce. Před válkou měl s babičkou moji maminku. Byl jí právě rok, když dědu Němci zavřeli, celých dlouhých šest let se neviděli, a když se děda vrátil, čekala na něj doma sedmiletá "cizí" holka. Proto si můj dědeček chtěl pořídit druhé děcko, konkrétně syna, konečně dědice trůnu. Výsledkem však byla zase jenom holka, která mu byla tak obludně ve všem včetně povahy podobná, že ji nejprve rozmazlil a pak s ní válčil. Z války světové do války soukromé. Cosi se stalo, a když moje teta Jindřiška dosáhla puberty, kolem zuřila válka generací, swingovala 60. léta a dědova představa jeho příkladné výchovy se zhroutila jako domeček z karet.
    - A pak zbyl vnuk, který tu stonával. Lehával jsem v ložnici, v ohromné dřevěné posteli, pil čaj s havanským citronem a medem od belgických včel a potil se pod tou velkou modrobíle pruhovanou duchnou. U staré philipsky sedával o deváté děda, nešetrně mi u postele kouřil dutinky, které pěchoval Tarasem Bulbou zvláštním pěchovátkem, a na hranici slyšitelnosti šelestil Hlasem Ameriky. To byla má ukolébavka v časech mých častých nemocí... (NIRO)

Pelíšky (1999)

  • Autor knižní předlohy „Hovno hoří!“ Petr Šabach vycházel při psaní z příhod, které skutečně v mládí zažil. Přiznal také, že filmová postava malého Péti (Marek Morvai-Javorský) je právě on sám jako pozorovatel tehdejších událostí. Své zážitky ve scénáři filmu zužitkoval i Jan Hřebejk. (ChandlerBing)

Šakalí léta (1993)

  • Poviedka, podľa ktorej sa muzikál sfilmoval, mala k režisérovi komplikovanú cestu. V roku 1986 vydal "Československý spisovateľ" Petrovi Šabachovi poviedkovú knihu "Ako potopiť Austráliu". Autorova priateľka venovala jeden výtlačok svojmu synovcovi, scenáristovi Petrovi Jarchovskému, kamarátovi a spolužiakovi Jana Hřebejka. Zhodou šťastných náhod tiež knižku niekto daroval. Poviedka mala pritom iba dvadsať strán. (Zdroj: instinkt.tyden.cz) (Raccoon.city)

Spisovatel

Filmy
2010

Občanský průkaz - kniha
2008

U mě dobrý - kniha
2003

Pupendo - kniha
1999

Pelíšky - kniha
1993

Šakalí léta - povídka
Seriály
2013

Škoda lásky - kniha, povídka
 

S jedním uchem na veselo - kniha (S01E12)
 

Škoda lásky - povídka (S01E01)

Herec

Filmy
2008

U mě dobrý

2004

Horem pádem

Host

Pořady
1999

Třistatřicettři

1998

Na plovárně

Ovládací panel

Fanklub

(45)

Reklama

Reklama