John Barrymore

John Sidney Blyth, známější jako John Barrymore, člen slavné filmařské dynastie (bratr Lionela a Ethel Barrymoreových a dědeček současné herečky Drew Barrymore) se narodil ve Filadelfii hereckým rodičům. Odtud pocházela jeho babička z matčiny strany Louisa Lane Drew (Mrs Drew), rovněž prominentní a uznávaná herečka a divadelnice, která jemu i jeho sourozencům vštěpovala způsoby hraní a života v divadle. O jeho soukromém životě se toho napsalo spousta ještě když žil. V roce 1898 byl vyloučen z přípravky v Georgetownu poté, co ho chytili ve veřejném domě. Původně měl být výtvarníkem, začínal jako kreslíř u newyorkských novin Evening Journal. Na jevišti debutoval v roce 1903, o dva roky později už hrál v Londýně.

V prvních letech nového století se ucházel o přízeň varietní tanečnice Evelyn Nesbitové, která s ním měla i otěhotnět a on jí pak zařizoval potrat, oficiálně prezentovaný jako "slepé střevo". Toto vše následně popřel během soudu ve věci vraždy dalšího jejího milence manželem, pittsburghským milionářem, v roce 1906. Ve stejném roce zažil John zemětřesení v San Francisku. Měl v té době s jednou produkcí vycestovat na turné po Austrálii, moc se mu do toho ale nechtělo a tak raději ve skrytu popíjel u jednoho kamaráda. Přitom dostal nápad zahrát si na "očitého svědka" události a napsal reportáž "Letter to my sister Ethel" (Dopis mojí sestře Ethel), ve které si různě vymýšlel. O dvacet let později to i sám přiznal, uvedené "svědectví" ho v té době nicméně velice proslavilo.

Barrymore vytvořil řadu vynikajících rolí na divadle i ve filmu. Během své čtvrt století trvající filmové kariéry byl uznáván jako herecká špička (hlavní mužská role ve více než šedesáti filmech). Začínal v nenáročných komediích, později, přesvědčen svým přítelem, autorem divadelních her Edwardem Sheldonem, přešel k dramatu a nakonec to byla průkopnická a dodnes v Americe jedny z nejlepších pojetí shakespearovských postav Richard III (1920) a Hamlet (1922), kterého si na Broadwayi zopakoval více než stokrát a následně s ním vycestoval i do Londýna (1925). Senzací byl jeho výstup v Galsworthyově hře "Spravedlnost" (1916) s Cathleen Nesbittovou, které ho seznámila s jeho druhou ženou, Blanche Oelrichsovou (dcera Diana zemřela v osmatřiceti po alkoholovo-práškovém excesu). Triumfoval na Broadwayi ve hrách "Peter Ibbetson" (1917) podle George du Mauriera, v Tolstého "Vzkříšení" (1918) a s bratrem Lionelem v “Žertu“ ( The Jest, 1919).

K filmu ho přivedly ekonomické důvody a také fakt, že nesnášel různá turné a s nimi spojená cestování. Byl schopen natočit několik filmů během divadelních prázdnin nebo také ráno stát před kamerou a večer zářit na jevišti. K filmu ho možná také dotlačili jeho úspěšní příbuzní. K jeho památným “němým“ rolím patří např. DOKTOR JEKYLL A PAN HYDE (1920) s Nitou Naldi, SHERLOCK HOLMES (1922), akční BEAU BRUMMEL (1924), za nějž ho vlastním výtvorem poctil Rudolph Valentino, DON JUAN (1926) nebo Kapitán Ahab z filmu MOŘSKÁ BESTIE (The Sea Beast, 1926). Barrymore byl velkým kamarádem (hodně toho spolu prostě propili) s baseballovou legendou Mikem Donlinem, který se také objevil ve dvou jeho němých filmech.

Příchod zvuku nečinil jeho trénovanému hlasu žádný problém. Debutoval dramatickým přednesem proslovu z “Jindřicha IV.“ ve warnerovském muzikálu THE SHOW OF SHOWS (1929). Rok nato si zopakoval roli Kpt. Ahaba v dramatu s Joan Bennettovou MOBY DICK (1930). K významným filmům z toho období patří drama LIDÉ V HOTELU (1932) s bratrem Lionelem, VEČEŘE O OSMÉ (1933) George Cukora nebo komedie Howarda Hawkse DVACÁTÉ STOLETÍ (1934). Na plátně se sešel s mnoha prvotřídními herečkami: Greta Garbo, Katharine Hepburnová, Jean Harlowová, Joan Crawfordová a Carole Lombardová. Objevil se v titulní roli židovského advokáta ve Wylerova dramatu PRÁVNÍ ZÁSTUPCE (Counsellor at Law,1933) podle Elmera Rice. Podle kritiky to byla "jedna z mála jeho filmových rolí, která nám ukázala jeho velikost..."

Během líbánek s herečkou a modelkou Dolores Costello, se kterou měl později dceru Dolores Ethel a syna Johna Drew (otce Drew Barrymore), zkolaboval na svojí lodi u pobřeží Mexika a potřeboval lékařské ošetření (1929). Mnoho jeho zdravotních problémů zřejmě souviselo s konzumací nekvalitního a občas téměř jedovatého ilegálního alkoholu z dob prohibice (1920-1933). Koncem 30. let už začal John Barrymore zapomínat texty svých rolí (dochované kamerové zkoušky pro nakonec nerealizovaného Hamleta z roku 1934) a nechával si od té doby svoje dialogy psát na tabulky. Poslední bravurní shakespearovskou úlohou byl přestárlý Mercurio z ROMEO A JULIE (1936). Dalších spolehlivých výkonů už moc nepřišlo a zbylé role už byly pouze jeho vlastními karikaturami.

Bratr se mu snažil bránit ve zbrklých sňatcích, které opakovaně končily rozvodem a jen zatěžovaly jeho konto (čtvrtý a poslední manželský svazek, s Elaine Barrie, byl katastrofou). John byl známý tím, že lidi nazýval přezdívkami, které si sám vymýšlel: bratr Lionel byl např. "Mike", sestra Ethel "Jake", Blanche “Fík“ a Dolores mj. “Vajíčko“. Definitivní kolaps přišel v jednom rozhlasovém pořadu, smrt v nemocnici ("Umírám? To bych neřekl, drahý příteli. Žádný z Barrymoreů by nepřipustil, aby se mu přihodilo něco tak obyčejného." - podle jeho kamaráda, Gene Fowlera, ale jeho poslední slova zněla jinak). Pohřben byl v East Los Angeles a rakev nesli mj. W. C. Fields, Herbert Marshall, Louis B. Mayer nebo David O. Selznick. Syn John nechal později ostatky přemístit do Filadelfie (hřbitov “Mount Vernon Cemetery“).

John Barrymore je zmiňován v písni z roku 1929 "I May Be Wrong (But I Think You're Wonderful)" – Možná se pletu (ale myslím, že jsi úžasná), která se stala znělkou newyorského divadla Apollo. Hodně toho propil také se slavným komikem W. C. Fieldsem. Ve filmu W. C. FIELDS A JÁ (W.C. Fields and Me, 1976) hrál Barrymoreho Jack Cassidy, který ho (stejně jako Errol Flynn a Douglas Fairbanks Jr.) zbožňoval. Errol Flynn ho ztvárnil rok před svou smrtí v dramatu o životě Diany Barrymore v TOO MUCH, TOO SOON (1958) a Christopher Plummer (přítel Diany) zase v one-man show “Barrymore“ (1996). V roce 1990 vyšla biografie Margot Petersové s názvem "The House of Barrymore" a jeho duch se objevil v Rudnikově komedii “Nesnáším Hamleta“ (I Hate Hamlet) z roku 1991. Jeho hvězdu nalezneme na hollywoodském “Chodníku slávy“. Jako jediný ze sourozenců, ač dnes považovaný za nejlepšího z trojice, nikdy nebyl na Oskara ani nominován.

"Ano, otče. Jsem vinen, v tuto chvíli, za tělesné touhy." - "Koho se týkají?" - "JÍ!" (během posledního pomazání doprovázela kněze k nemocničnímu lůžku Johna Barrymorea neobyčejně vlídná sestřička a kněz se ho zeptal, zda se chce vyznat z hříchů...)

Marek "džanik" Janík