K.a.r.i.n

Teda... už dlouho mi z žádné filmové postavy neběhal mráz po zádech tak jako z pana Kopfrkingla v podání Rudolfa Hrušínského. Z něj jde hrůza dokonce i když pronáší věty o tom, že se musí víc starat o svou milovanou rodinu nebo jak je násilí špatné. Především jeho neuvěřitelný herecký výkon dělá z tohohle filmu skutečný horor. Podle mě mnohem lepší než knižní předloha - ale znova už to vidět nechci ani náhodou.

Velmi zdařilá adaptace skvělé knihy (kdo nečetl, doporučuju). Ocenila jsem hlavně dokonalou ponurou atmosféru města budoucnosti, každá scéna odehrávající se venku, ať už honičky nebo jenom obyčejné průlety mezi mrakodrapy, byla skutečná lahůdka. Režii nemám co vytknout, chemie mezi Decartem a Rachel funguje, hudba je výborná a dobře podtrhuje celkovou temnou atmosféru. Jediné co mě rozesmálo, byla scéna s "moderním" počítačem 21. století :))

Je až neuvěřitelné, kolik emocí se dá vyjádřit beze slov. Vůbec se tu se slovy šetří, a když už je někdo použije, tak vyzní falešně nebo přinejmenším rušivě. Opravdové emoce se totiž vyjadřují pohledy, činy nebo prostě tím, že jsou si lidé nablízku. Mlčenlivost filmu v kombinaci s nádhernou hudbou pak vytváří velice zvláštní, lehce zasněnou atmoséfru, kde realita může nabývat netušených podob...

A já co máte pořád s tím Matrixem... to jako ty roboty nebo co? Došlo mi to až když Jake asi popátý křičel cosi o tom, že se musí okamžitě připojit :) Jinak já osobně považuju za největší klady to, co jiní považují za největší zápor - a to zhruba první dvě třetiny filmu. Jasně, obě ty závěrečné bitky byly velkolepé, vybuchovalo spousta věcí, umřela spousta kladných postav za doprovodu velkolepé hudby... jenže mě to prostě nebavilo. Mnohem radši jsem objevovala Pandoru samotnou - vychutnávala jsem si každý záběr na letící ostrovy (ehm, Laputa, no... ale komu to vadí), zurčící vodopády, svítící stromečky, lítající potvory i všechny ty modrásky. Ten svět byl prostě dokonalý a z několika záběrů mi běhal mráz po zádech, což se mi u krajinek většinou nestává :) Příběh byl jedno velké klišé, ale troufám si tvrdit, že hloupý nebyl. Sice je to splácané ze všeho možného, ale ono to kupodivu funguje, postavy jsou sice černobílé, ale člověk jim stejně celou dobu fandí. Jo a na závěr jediná věc, která mě NAŠTVALA: distributor mě už dost dlouho krmí kecama o tom, jak je strašně náročný a bůhvíjak obtěžující číst titulky ve 3D. No to snad nemyslí vážně! Těch několik otitulkovaných scén jasně ukázalo, že titulky ve 3D filmu absolutně nejsou problém! A já (a tisíce dalších) se pak jen bezmocně díváme, jak špatný dabing przní postavy a zabíjí dramatické scény. V celém filmu byla jedna jediná opravdu dobře nadabovaná postava, a to ta Ribisiho. Každou scénu s ním jsem si prostě užívala. No, sečteno podtrženo, Pandora a její modrásci ode mě dostanou zaslouženou pětku.

Jediný film, kde Angelina předvádí vážně skvělý herecký výkon. A taky film, díky kterému jsem si zamilovala Winonu Ryder. Jinak se jedná o celkem povedený snímek z psychiatrické léčebny.

Jedná se o dost zvláštní příběh o jedné velmi neobyčejné lásce. Místy působí až dokumentárně, místy jako romantická komedie a občas je to taky pěkný psycho. Krátké, svižné sekvence se střídají s klidně i několik minut dlouhými záběry (hlavně ten závěrečný rozhovor). Chvílemi jsem vůbec nevěděla, co si o tom mám myslet. Ono je to totiž tak zvláštní, až je to zajímavé... Váhala jsem nad 5*, ale nakonec jednu hvězdu strhnu, a to za kameru, která na mě občas působila poněkud rušivým dojmem. Každopádně, pokud máte náladu na lehce schizofrenní romanci, je tohle ideální volba :)

Herci byli typově vybraní naprosto perfektně. Tatínek Leo přesně odpovídal mým představám, stejně jako podivínský malíř, pan Prošek, paní Irma i všichni ostatní. Podařilo se taky velice dobře zachytit hravou atmosféru knihy, i když ta na konci poněkud potemní. Pro mě skvělá filmová adaptace a zasloužené 4*.

Odpad nedám, jsem totiž přesvědčená, že existují mnohem horší výplachy. Ta jedna hvězda je nicméně velice vratká a přiznám se, že jsem nebyla nikdy schopná dívat se dýl jak 20 minut.

Jasně že je to plné klišé. Je tam temná minulost, spousta emocí, chladnej záporák a ten kámen na konci už bylo trochu moc dokonce i na mě (vy víte o čem mluvím). Ale já jsem si to užívala a za celou dobu jsem se ani na chvíli nenudila. Sympatické postavy, úžasné grafické zpracování a perfektní souboje (v těch bylo na rozdíl od příběhu originálních nápadů spousta). Občas prostě musíte vypnout a jenom se dívat a já se vážně bavila. Není to úplně čistých 5*, ale komu to vadí :)

Knížku jsem četla asi před měsícem, takže jsem to ještě měla v živý paměti, a jak už to bývá, nejvíc jsem hodnotila výběr postav v závislosti na předloze. Hlavní hrdina mi do filmu typově velice sednul, vždycky jsem si ho představovala jako naivního mladíčka. O to míň mi tam ale sedla Bára Seidlová, Ester by podle mě měla být o něco mladší, rozhodně by neměla působit jako dvacítka a její herecký projev se mi nelíbil ani trochu... Herecké výkony ostatních jsou celkem ucházející, interiéry chudé, a celkově to působí dojmem typické televizní inscenace. Ani dobré, ani špatné, neurazí, neoslní, jednou zkouknout a ruce pryč.