morfeus.fs

Bourne si mojí pozornost získal až v r. 2007 právě Bourneovo ultimátem. Na nějaký stránce sem v tu dobu našel anketu BOND vs BOURNE. Automaticky sem chtěl odhlasovat pro Bonda s myšlenkou, že Bournea vychvaluje jenom ten, kdo se snaží bejt zajímavej a že přeci ten jedinej agent je Bond. Pak mě ale zahryzlo svědomí a tenhle film sem skouknul. A byl sem hodně překvapenej. Bourneovo ultimátum je opravdu akční superfilm, kde by se napětí dalo krájet a technicky je taky na špičce. Neklidná kamera, střih, a ta HUDBA! Dneska těžko chápu, když se to někomu nelíbí, a to sem tomu na začátku nevěřil. Nicméně sem taky došel k tomu, že mě srovnávání Bonda a Bournea už pěkně štve. Vždyť je to vlastně každý něco jinýho.

Obrovský dílo který se pro mě stalo uměnim jenom tim že vzniklo. Kvalit knížky dokonce dosahuje. V tom smyslu, že stejně takovej, jaká je pro mě kniha v porovnání s ostatními knihami, je pro mě film v porovnání s ostatními filmy. A to je víc než bysme si od filmový adaptace nezfilmovatelnýho fantasy eposu mohli přát. Filmovej Pán prstenů má všechno co by podle mě měl mít. Další chválu netřeba vyslovovat, stačí to jednoduchý slovíčko všechno. PS: Kéž by te takovýhle adaptace dočkal alespoň jeden z románů Terryho Pratchetta.

Když byl tenhle film novinka, neskutečně sme na něm s kámošema ulítávali. Ty triky, cool záběry, zpomalovačky, střílení, prostě pastva pro oči. Ale hlavně už tenkrát sem si uvědomoval, jak geniální a propracovaná je ta myšlenka a jak pěkně pochopitelně je převedená na plátno. Dneska si vždycky znovu rád Matrix vychutnam, a to tentokrát ani nehraje takovou roli nostalgie. Ve svý podstatě je pro mě Matrix kultem, filmem, co je „něco víc“.

Největší mafiánská sága v dějinách filmu získala svojí slávu a hodnocení oprávněně. I přes ohromnou stopáž budete sledovat osud rodiny Corleone s neustálym napětim a zájmem o to, co se stane dál. Atmosféra je vykreslená parádně, herecký výkony bez chybičky, knižní předloha se postarala o zajímavej příběh, co víc si přát?(když povedený další díl to taky má)

O kvalitách tohohle filmu celkem obstojně vypovídá hodnocení a umístění v žebříčcích, takže netřeba o nich mluvit. Mě oslovili všechny z nich (příběh, scénář, herci, kamera, ...), nejvíc ale ta atmosféra, jakou dokázal Frank Darabont vykreslit. Jako kdybych tam byl. Jak při těch „pěknejch“ scénách (střecha,...) tak při těch „hnusnejch“ (to se mi pocitově opravdu nelíbilo- a to byl záměr). Prostě film, co dokáže intenzivně zapůsobit. Každej by to měl vidět.