pm

Pán a paní Craigovi v zatím nejslabším filmu Jima Sheridana. Sice s kompaktní atmosférou, ale v podstatě je to blamáž, tak co si s tím mám počít? Můj do poloviny 90. let velmi, velmi oblíbený tvůrce se sice stále drží svých témat, ale po odchodu z Irska se sám sobě ztrácí.

"Muže s kinoaparátem" a "Moskevskou modistku" nic nepřekoná, v tomto směru už asi není díla sovětské avantgardy, které by mne ještě mohlo pozitivně šokovat, to negativních zážitků bylo víc, většinou šlo o kultovní filmy kultovních tvůrců, u kterých pravda nejsem schopná objektivity, přeji jenom šlo o levici a revolucionáře. Přestože "Nový Babylon" vnímám jen jako učebnicovou ukázkou historicko-materialistické narace, musím uznat, že má perfektně propracovaný prostor před kamerou, skoro jsem měla problém sledovat hlavní postavy. Hvězdička navíc za Šostakoviče. Ale určitě chci vidět ještě následující drama "Sama uprostřed bílé smrti".

Mám za to, že Mooreová byla v době natáčení těhotná, což dík Haynesově vedení a kostýmům není na první pohled znát. Když jsem film v době premiéry viděla prvně, neznala jsem ženské filmy Douglase Sirka a tak jsem "Daleko do nebe" chápala hlavně jako výtvarně stylizované drama o netoleranci se skvělými hereckými výkony a schopnou režií. Dnes už vím, že Tod Haynes režiséru Sirkovi filmem vzdal hold, což jsem si plně uvědomila teprve nedávno při sledování melodramatu "All That Heaven Allows"(1955). Takže: vizuál a název dokonalé, celkově nedoceněné.

První film, který jsem viděla na videu.

Kdo by to jen řekl, že upíři souloží a jsou potentní? Hmm. Nadšená vážně stylovým „Stmíváním“ a potom více méně zklamaná více méně trapnými dalšími díly této ságy, upírskými filmy (nepočítám-li Murnaua) a knižní předlohou nedotčená, se celkem těším na závěr příběhu. Vím, že bych se měla rychle vzpamatovat a konečně si pustit „Nový Babylon“, ale co naplat, když mě Bella a spol. baví. Jinak už mám ale vážně plné zuby rozpůlených filmů nacpaných vatou a uváděných s několikaměsíčním odstupem, jenže dnes večer jsem dobře naladěná, tak budu hodná, zapomenu na všechno, co mi vadilo nebo mne rozesmávalo, zapomenu, že jsem nula negativní... a zaokrouhlím nahoru.

Nejde o erotický film, nejde o horor. Jde o nepodařenou adaptaci Oscara Wildea. Na to, že příběh je aktualizován a odehrává se v šedesátých letech, nic světoborného, slabý průměr. Jedinou předností této pohříchu nudné vyprávěnky je Helmut Berger v hlavní roli. Filmografii pravda nemá jeden skvost, ale výborní režiséři (ano, třeba pozdní de Sica) uměli využít jeho kdysi pohledný exteriér, herecký typ i talent a je vážně smutné sledovat ho dnes, a to nemyslím jen jeho zoufalou loňskou návštěvu v talkshow Thomase Gottschalka. Dallamano jej sice neuměl stylizovat ani vést jako Visconti, ale to už bych asi chtěla moc, každopádně na spravení nálady z výše zmíněného pořadu stačilo.

Televizní, doslova televizní, nijak nápaditý a nevtipný přepis Ostrovského hry „Nevěsta bez věna“. Suchá dramatizace ani písňový doprovod neohromí… Nechci být zlá, ale Táňa Doroninová byla dost stará na roli roztomilé slečny na vdávání, okouzlující každého muže v okolí, herecky navrch Larisu tlačí do duchem nepřítomné hysterky. Valentin Gaft byl zajímavější, přesto jen suše deklamoval daný text: těžko věřit, že toto je bohém, kterého obdivují ženy i muži, vysoká společnost i cikáni z přístavu, chyběla mu jiskra. Takový Michalkov dokázal do postavy rejdaře Parátova se sympatickou ironií otisknout svůj privilegovaný původ, egomanýrismus i šarm, to nejlepší ze svých předešlých rolí i svou osobnost. To nejlépe demonstrují dialogy: jsou místy totožné s "Krutou romancí" (1984), ale nezáživné. Režisér Rjazanov stejný obsah povýšil nápaditou inscenací prostoru a scén, hudbou i humorem a především hereckým vedením, což znovu a znovu dokazuje, jak geniální je jeho adaptace. Howgh.

Бесприданница: „Krutá romance“ dnes. Bez parníků, bez cikánů, bez zpěvu, bez Volhy, bez kouzla. A bez Michalkova. Nevím, jestli by toto melodrama plné jahodových dezertů a obzvláště nesympatických nových Rusů chtěl vidět i Ostrovskij. Přestože Marina Alexandrova chybu nemá a Dima Isajev má asi taky něco do sebe, příběh Larisy a Parátova je o něčem jiném. Inu, přenášet klasiku do současných kulis často znamená vytrhnout příběh z podstaty a postavy zbavit logikou motivovaného chování. Psychologii, romantiku a osudový rozměr nahradila trapnost: zůstal zbytečný, povrchní, velmi lacině vypravený kýč. Hvězdička navíc za ten vtipný dovětek, který zaručeně vtipem není. Bolelo mě to vidět.

Do koho a jak nezdravě je Lída zamilovaná, bylo přece jasné od začátku. Proto nechápu ten zbytečně dlouhý, dvaadvacetiminutový dovětek, který celou "Nevinnost" několikrát podělal. Nemůžu brát vážně postup vyšetřovatelů, který umožnil celé vyprávění, nemůžu brát vážně vypravěče, který ve snaze zaujmout považuje diváky za hlupáky a spéká žánry jak pejsek s kočičkou. S tím rozdílem, že si dort nakonec nesežere sám, ale otravuje ostatní. A co víc: hnusně se bere vážně a čeká respekt. Jen pro těch pár solidních hereckých výkonů, které si zasloužily lepšího scenáristu, zaokrouhlím tuto vykalkulovanou břečku nahoru.

Svižná kriminálka i existenciální drama s jako vždy s skvělým Györgym Cserhalmim. Jen poslední Simonův čin jsem zřejmě nepochopila.