pm

Jak skoncovat s minulostí, která se přetavila v budoucnost a ještě s vámi nezúčtovala? A je to vůbec možné? Drama zbytečně zaplněno protiklady, chvílemi brutální, najednou melodramatické, ale vůbec ne prvoplánově, navíc poselství a závažnou problematiku filmu to nesnižuje. Komisař Cattani s podobou, v jaké by ho žádná dospělá žena poznat nechtěla, skvělá Xenia Rappoport, jejíž tvář ustojí i podpírá většinu filmu, a tragický příběh, který umocněný hudbou Ennia Morriconeho, by slabší povaze zlomil srdce. 90%

Pohodový letní film pro každého: pro fanoušky zúčastněných krasavic, pro fanynky španělského macha, milovníky Allenových filmů a v neposlední řadě pro turisty. Barcelona je skutečně kouzelné město, a tu náladu a vůni, které vyzařuje, režisér uměl zprostředkovat a zároveň ji povýšit na jednu z hlavních postav. Naštěstí, jinak by to bylo skvěle zahrané omamné prázdno. Každopádně od "Hanny a jejích sester" a "Purpurové růže z Káhiry" jsem z žádného Allenova filmu neměla tak dobrou náladu.

Pomsta není spravedlnost, proto bych uvítala spíše, kdyby mladík hamižné příbuzné uvrhl do bídy, než formu, kterou zvolil. Ale o životě Milarepy jsem nevěděla téměř nic, jsem tedy ráda, že jsem si mohla trochu rozšířit obzor.

Někde jsem četla, že jde o slabší, tedy hodně upovídaný western. Je to naopak: možná by to bylo hodně slabé, kdyby ti dva méně mluvili. 90%

Nemůžu ten příběh dostat z hlavy. Zpočátku mi snad vadila ta formální moderna, ale potom jsem ji už nevnímala. Špičková modelka s poraněnou tváří a osleplý zlatník: dva lidé, kteří přišli vzhledem ke svým profesím o všechno, ale ono to všechno je tady také velmi relativní. Nepopsatelné a neuchopitelné.

Alisu Freindlichovou i Andreje Mjahkova mám ráda už dýl, vím, co od nich očekávat a film od Rjazanovova by mne zklamat nemohl, ale i přesto jsem se bavila nad očekávání. Režisér skvěle vede herce, dokumetuje dobu a společenské poměry. Mjahkov ve většině rolí, které s ním znám, dík své herecké poloze a vzhledu často budí účast, tady ovšem ve chvíli, kdy se snaží upoutat pozornost ředitelky úřadu improvizovaným vystoupením nejen cikánského tanečku, mne opravdu odzbrojil....geniální moment.

Čím to, že jsem ještě neviděla márquezovskou adaptaci, která by mne nějak nadchla? Tolik barev, barvotiskové výpravy a exteriérů, tolik všeho a ve výsledku veliké nic. Práci maskérů odmítám komentovat, tedy nevěřím, že za takovou katastrofu mohli dostat honorář. Viděla jsem za posledních patnáct let dost hloupých, bizarních a zbytečných filmů s Bardemem, ale poprvé mi ho bylo skutečně a hodně líto.

Mladá krásná reportérka přijíždí z Kuby do Mexika, kde se dozvídá o případu k smrti odsouzeného důstojníka Lucia Reyese, všemi milovaného a obdivovaného, jediného přeživšího syna Matky Juanity. A jak jinak, kauza ani onen muž ji nenechají chladnou… Na poprvé jsem to nějak nevstřebala, i když se mi příběh líbil, ale pak už jsem to, co mne původně iritovalo, nevnímala. Tedy být o pár let mladší, zřejmě bych se tomu neskutečnému patosu vysmála, ale možná ne… upřímně přiznávám, že noblesa, kterou ústřední postavy tohoto dramatu vyzařují, mne dojímá.

Velké plátno některým filmům dost přidává, takže doma už to není takové...přesto paráda oproti druhému dílu, který mi hnul žlučí.

Když si Clark Gable vyčistil zuby skotskou, něco mi připomněl, ale jinak mi tahle přihlouplá taškařice nepřipadala nijak výjimečně vtipná ani romantická.