pm

Jeden okamžik nikdy nezapomenu : magický průvan zlatých lístků, snášejících se na Klimta v malířské zástěře…a to je pro mne žalostně málo u filmu tak výpravného a tak zajímavě obsazeného. Pro mne ohromné zklamání, zřejmě proto, že jsem se na film tolik těšila od chvíle, kdy se začal natáčet. Naivně čekat, zda ho zakoupí český distributor, jsem nemínila, a viděla jsem ho jen pár dní od oficiální rakouské premiéry, kterou podpořil sám John Malkovich ve Vídni...nu na to, že jde o nejvýznamnějšího rakouského malíře všech dob, jehož připomínky (podobně jako u Mozarta, i když ne v takové míře) jsou téměř všudypřítomné, návštěvnost zarážející: v zšeřelém sále vídeňského multiplexu jsem seděla jediná…(S odstupem let musím zvýšit hodnocení. Škoda, že už podruhé jsem to neviděla na plátně, ten film potřebuje prostor.)

Ano, umím si velmi dobře představit, že po knězi s vizáží Leona Lučeva pálí (ne)jedna (nejenom) vdova. Mám ten film ráda, přesto mi na něm vadí pár drobností: žena-ministr obrany v Chorvatsku? to snad ne?! Je to překvapivě a zbytečně apolitické, mohla to být zábavná i potřebná společenská sonda, ale Hribar se myslím nedovedl rozhodnout, zda chce raději romantiku nebo satiru, zvlášt patrno je to na konci...všichni se baví a nic se neděje.

Rozklad rodiny a nenaplněná láska na pozadí technického pokroku. Smutný film a ještě smutnější příběh, který je s ním svázaný. Skvělí "Skvělí Ambersonové" : je možné se jen dohadovat, jak dokonalý by to byl film, kdyby ho studio a jeho producenti ve své nabubřelosti nepřestříhali a nezničili třetinu natočeného materiálu. Přesto i toto zmrzačené torzo je důkazem Wellesovy tvůrčí invence a geniality.

Nejsem stará, nejsem prudérní a nemám problém číst filmy, ale už dlouho mne nic neurazilo tolik, jako tohle veledílo. Čert vem, že použitý kondom nepovažuji za novou formu uměleckého sdělení, podstatné je, že tu potřebu jsem jim ani na vteřinu nevěřila...a je mi naprosto ukradené, zda si to ti dva dodnes rozdávají na podlaze, nebo už i na chodníku před domem, zda se nakonec jeden druhému představili, nebo se navzájem probodli.

Myslím, že je to skutečně skvělý Alec Baldwin, kdo tento průměrný thriller s nemožným koncem výrazně povyšuje. Jako sociopat Učitel skvěle osciluje mezi zamilovaným mužem a vyšinutým zabijákem, jeho hra na kočku a na myš, v níž se ale nakonec neplánovaně dočká spravedlivé odplaty, je zajímavá jen a jen díky jeho naprosto soustředěnému hereckému výkonu. To, jak ho potopil hloupý scénář, je už jiný příběh.

Není to žádné veledílo, pravda, ale mám děsně ráda Jeffa Bridgese i závěrečnou Collinsovu píseň "Against All Odds", Wardová je mi sympatická, no a vzhledem k tomu, že jsem to viděla během posledních deseti let několikrát, je mé původní hodnocení 3* asi dost falešné.70%

Nic není dost dobré pro muže, který zastřelil Libertyho Valance!... aneb koho by zajímala pravda, když pravdou se už dávno stala legenda. Na svou dobu velmi neotřelý pohled na nejednoznačnost morálky a odvahy. Mám slabost pro westerny s Johnem Waynem, nedisponoval sice sofistikovaností Jimmyho Stewarta, ani noblesou Gregoryho Pecka, a zřejmě ani neotesanou přímočarostí jiných borců, ale jen on má pro mě tu přesně vyváženou směsici všeho, a právě jeho hrdinové mě určitým, jasně definovatelným způsobem dojímají. Nejvíce zřejmě pěstitel kaktusových růží Tom, který stylem, který mu nebyl ani trochu vlastní, zastřelil toho gaunera, a jen tak tak nebyl pohřben bosý, protože jeho boty byly pěkné a skoro nové. A taky: koho by nedostal naivitou svítící budoucí politik ve chvíli, kdy v umaštěné kuchyňské zástěře jde vstříc jisté smrti? Ve skutečnosti jsou k politování všichni: senátor, který se Valancemu postavil statečně a čelem, ale kariéru a zbytek života vystavil na lži a nezaslouženém úspěchu, přestože respektu by se dobral i sám, i jeho paní, která nikdy nevstřebala Tomovo zlomené srdce... Ale Tom nejvíc. Film za 80%, otázky, které předkládá, jej výrazně povyšují.

Často chodím nahlížet na hodnocení Viscontiho filmů, jen tak, z nějakého skrytého masochismu zřejmě...abych se dočetla o nudě, teatrálnosti, rozvleklosti a zase nudě. Každopádně fakt, že dík Levným knihám velmi snadno dostupný "Rodinný portrét" zde hodnotila jen hrstka lidí, jednoduše nechápu. A taky jedna z mých nejmilejších písní z filmů, hlas Ivy Zanicchiové se mi nikdy neomrzí... "Testarda Io"

Přes jistou nadsázku nejde o nijak zlehčující pohled, naopak hrdinové se smějí zamýšlet na životními hodnotami, vlastenectvím …Film o filmu, který se mi od prvních minut líbil, dík zápletce a neuvěřitelně přesnému hereckému obsazení jsem měla potřebu ho hned vidět znovu, a u kterého se bavím opakovaně. Skvělý Dragan Bjelogrlić, který kdykoliv se podílí na scénáři a produkci, se mi zdá pak ještě lepší jako herec.90%

Tento film je upřímným vyznáním lásky jedné obdivuhodné ženě a poctou jednomu mimořádnému režisérovi. Nic víc, nic míň. Je zbytečné Branaghovi vyčítat inspiraci Hitchcockem, protože on ho nevykrádá, ale naopak -vzdává mu hold. A je neuvěřitelné, že vše, co tehdy cítil k Emmě Thompsonové, z filmu vyzařuje dodnes, přestože jejich manželství dávno vzalo za své.