Divočák

LFŠ 2007 Dny čekání dozajista mají svoji výpovědní hodnotu, ale jsou dlouhé a nudnéééé...

Přijde mi to až kouzelné, že se tady v roce 2007 v České republice dívám na film, na který se už před 35 let dívaly děti někde ve vzdáleném Japonsku a který se k nám vlastně ani nikdy neměl dostat. Panda Kopanda vás chytne už od první vteřiny. Tak návykovou písničku totiž nemá snad ani žádná naše pohádka a pokud ji jednou uslyšíte, věřte mi, že si ji budete pobrukovat ještě hodně dlouho. Miyazakiho rukopis se v příběhu rozhodně nezapře. Postavy se sice chovají občas dost divně (třeba hlavní hrdinka se pokaždé, když je šťastná, postaví na ruce a hodí roznožku, takže jí sukně sjede k obličeji a na vás koukají její kalhotky), ale z každé minuty na vás dýchá ta správná rodinná Miyazakiovská atmosféra, kterou ani na dnešní dobu dost jednoduchá animace nemůže pokazit.

Arnoldovo pozdní období nestojí za nic a udělal rozhodně dobře, že pověsil herectví na hřebík a odešel se prdelit do kalifornského guvernérského křesla. Likvidátor je z těchto filmů učitě nejlepší. Scénář je docela slušný, Arnold má už sice nějakou tu vrásku, ale pořád je to ten starý akční matador a ty termo zbraně jsou prostě cool.

Stejně dobré jako předchozí pandí dobrodružství. Ke staré trojce se přidává malý tygřík, který svou roztomilostí hravě předčí i malou pandu a spousta nových vedlejších postav dál rozvíjí děj. Ten se tentokrát točí okolo cirkusu, který přijel do města a z nějž malý tygřík pochází. Táta panda opět háže svoje typické úsměvy, Mimiko háže roznožky a tygřík skáče po ocase stejně jako Tygr z Příběhů medvídka Pů. Opět ideální volba pro vaše děti. Škoda jen, že českého dabingu se asi nikdy nedočkáme.

Tak podobnou klišovitou blbost mohl vymyslet opravdu jenom Američan. Autor si očividně představuje Shaolinský chrám jako jeden velký rockn´rollový mejdan, s občasným bojovým tréninkem nebo zápasem ve fotbale. Film začíná opravdu dramaticky. Hlavní hrdina dostane na budku od mladého vlasáče a od svého (samozřejmě šikmookého) mistra se dozví, že mu lhal a že ve skutečnosti nikdy nebyl shaolinem. Hrůza!:) Hlavní hrdina - namistrovaný americký blbeček, se tedy vydává do komunistické Číny s tím, že si nechá oholit hlavu, na krk si pověsí růženec a myslí si, že pak všechny lehce zkope malíčkem na levé noze. (To, že se mu to nakonec povede je věc druhá, ale to už holt k těmhle filmům patří;)). O klišé zakopnete opravdu na každém kroku (například všichni Číňani mluví plyně Anglicky), ale čert to vem. Člověk se u toho nestydatě baví, na plátně se pořád něco děje, hluchých míst je pomálu a to "karate" ve filmu je opravdu hodně koukatelné. A když se budete pořádně dívat, všimnete si v jednom záběru i naší vlajky. ***Věděli jste, že: Podtitul Amerického Shaolina je King of the Kickboxers II. a je tedy oficiálním pokračováním tohoto filmu. Ten ale česká produkce uvedla pod názvem Karate tiger 4. a navázala na něj uplně jiným filmem "Nejlepší z nejlepších", který uvedla jako Karate tiger 5. Proto je tedy u nás uváděn jen jako Americký Shaolin (zatímco v Americe se s ním můžete setkat i pod názvem Karate tiger 5). ***

Brian Bosworth je tupé jalové tele, které nikdy nemělo stanout před filmovou kamerou. Tak nesympatického akčního hrdinu jsem snad ještě neviděl. Je mi jasné, že ve zlatých letech přelomu 80. a 90. let byla po nových akčních hrdinech poptávka, ale něco takového? Jinak ale Stone Cold není vůbec špatný. Scénář je "o něčem", špinaví fousatí motorkáři se na záporáky taky hodí (i když podobný plán jako tady by jim ve hlavě asi nikdy nevzniknul) a je potěšení je vidět umírat a ta hora hovězího masa jménem Bosworth mezi ně celkem zapadne. Lance "Bishop" Henriksen s tetováním, ďábelským smíchem a fousy až po triko je navíc opravdu kouzelný a i když by filmu neuškodilo trochu víc akce, rozhodně patří ve svém žánru mezi nadprůměr. 3,5*.

Angelina Jolie, která vybuchne, když dostane orgasmus? Nesnažte se mi tvrdit, že je ještě možné vymyslet lepší zápletku filmu!:) I když to zas není taková hrůza a zasloužilo by si to spíš tak 2*, protože jsem ale stejně ohodnotil už jedničku, dávám jen lepší 1*. Dvojka sice není tak režisérsky zbabraná, ale taky to není ani z půlky taková sranda. V prvním díle se totiž aspoň vyskytoval Van Damme, který celou dobu někomu nakopával prdele, nechyběl skvělý záporák a příběh byl sice jednoduší, ale o to srozumitelnější a přehlednější. Dvojka si sice bere z původního Cyborga název a taky pár zbytečných scén našroubovaných jako snové sekvence (asi jen proto, aby se mohli producenti chvástat že se filmem mihne i Van Damme), jinak ale jako by se celý děj odhrával v úplně jiném vesmíru. Záporák Billyho Draga (byť výborný) pak plní jen úholu jakési zástěrky, aby se tak rychle nepřišlo na fakt, že filmu kompletně chybí jakýkoliv scénář. Aspoň že Angelina je tu ještě mladá a nevypadá jako padesátiletá feťačka po třech letech na Háčku.

"Překrásně tupý film, který bych rád vyslal v nějaké sondě do vesmíru, aby mimozemské civilizace pochopily, co to byla hollywoodská 80. léta." Pokud tohle napsal Tetsuo ke Stallonově Kobře, chtěl bych vědět, co by napsal ke Karate Tigrovi 1! Atmosféra 8O´ths se všema svýma klišé na vás dýchá opravdu na každém kroku a příběh je tak neskutečně tupý, že už jen kvůli tomu ho nejde nemilovat:) Hlavní záporáci vyhrožují karate školám pomocí jiných karate zápasníků (ti byli v té době asi snadněji k dostání než pistole;)),pak tady máme hypertlustého puberťáka, co si kupuje kamarády pomocí hamburgrů a všemožně hlavnímu hrdinovi škodí a nakonec je tu samozřejmě i hlavní hrdina, což je typický pubertální looser, jehož ale duch Bruce Lee vytrénuje natolik, že bez problémů porazí i ruského karate mistra, který si před chvílí lehce poradil s karate šampionem Ameriky. Tady ale naštěstí nastupuje Jean-Claude Van Damme as "Ivan, the Russian", který je oproti svým pozdějším filmům neuvěřitelně ve formě a i když je na něm vidět, že se v souboji s hlavním hrdinou hoooodně krotí, předvádí fakt dobré karate, už kvůli kterému to určitě stojí za vidění.

"Já vědět co ty zač. Ty rád zabíjet, ale uvnitř být jen prázdná skořápka!" Třetí zastávka na mojí velké letní Seagalovské jízdě. Moje a Stevova společná jízda začíná pořádně nabírat na otáčkách. Steve si sice ze začátku brání - když mu zabijou parťáka (ne mě;)), chce dokonce nechat lámání končetin a odejít do důchodu, ale jakmile mu oškliví Jamajčani postřelí neteř a začne to být osobí, nakoupí pár zbraní a jde se znovu na věc. Jelikož Steve navíc ještě před druhým Predátorem nebo Mizery zjistil, jak cool může vraždění zadreděných Jamajčanů vypadat, přizval si do party dokonce dva černé parťáky, kteří mu pomáhají se v tomhle "černém světě" orientovat. A tak když Steve za rytmu regge rozseká mačetou posledního Jamajčana, pokračujeme zase dál a vydáváme se podívat, jak je na tom jeho "Nemilosrdná spravedlnost".

Překvapení roku. Hodně "Kauffmanovský" (Taky jste si všimli, že se tohle přídavné jméno používá čím dál tím častěji?) scénář je podaný příjemně a mile a nepostrádá potřebnou dávku ujetosti a komplexnosti. On taky Marc Foster není žádný režisérský nováček a po Hledání Země nezemě znovu ukazuje, že takovéhle příběhy opravdu umí. A i když by se mohlo zdát, že právě příběh bude hlavním tahounem filmu, jsou jim kupodivu herci, na kterých nejvíc staví. Ferrella jsem v podobné roli ještě neviděl (a možná už ani neuvidím), Hoffman se do toho obul pěkně, Thompsonová je skvělá a do Maggie Gyllenhaal bych se zamiloval taky. Od tohoto dne je na mém personálním "watchlistu" oblíbených hereček.