Honzad007

Pohlcen knihou a uměním Dana Browna strhnout čtenáře líbivou literaturou jsem od filmu příliš neočekával. Ne snad, že bych Howardovi nevěřil, ale přenést na plátno tak zamotanou zápletku závislou na slovíčkaření a rozborech je prostě úkol nadlidský. Proto si filmu cením ještě mnohem více- držel se předlohy, aby atmosféra a kouzlo knihy nezmizela, a zároveň výborně opsal složitá rozuzlení na snadno pochopitelné rozhovory. Zůstal u symboliky, nádechu a základní osy, ale nic přehnaně nerozpitvával a nepouštěl se do předem prohrané bitvy. Zatímco předloha zaujme strhnujícím tempem, film se možná až příliš vleče, přesto jsem byl mile překvapen a v žádném případě se nenudil (a to jsem netušil, že mě Andělé a démoni budou bavit ještě o něco víc). Rozhodně žádný touchdown, otevřená pusa, pocení a extrémně silný zážitek, přesto nad očekávání dobré. Za pozitivní zmínku stojí ještě výborná hudba a očekávatelně a opět famózní Tom Hanks, který přesně splňuje mou představu Roberta Langdona.

Kdo by řekl, že dám dalšímu animákovi (po Hledá se Nemo) plný počet? Srovnávat film s dalšími oscarovými trháky je hloupost, do hlavní kategorie bych jej ani nenominoval, z toho také proudí rozdílnost mých hodnocení, ale Toy Story 3 si prostě zaslouží jen samou chválu. Nostalgický příběh a skvěle vyvážený příběh s myšlenkou, překrásný svět hraček ve školce, přirozená a nenucená zápletka, úžasný záporák Medvěd, stará známá parta kolem Woodyho a Buzze, výborná hudba, krásné vzpomínky, dokonalý konec. Naprosto nečekaná pecka okořeněná dospělým humorem, kterému ale i děti porozumí (španělský Buzz, pan Brambora v tortille, panenka Čaky, Barbie a Ken nebo doprovadná videa u titulků). Bavil jsem celých 103 minut a od obrazovky neodtrhnul oči. Zavzpomínal jsem si, pobavil se, zasmál a říkal si, že tohle je možná aspirant na nejlepší animovaný film všech dob...?

Nečekaná pecka, se kterou jsem rozhodně nepočítal. Nikdy bych si nemyslel, že ukecaný film s částečným americkým klišé a přemírou moralizování mě takhle dostane. Inteligentní a luxusně natočený film s Georgem Clooneym v životní formě. Příjemná atmosféra a příběh o jednom životním cestovateli, který by se nakonec rád z oblak znovu snesl na zem. Skvělá směsice humoru, zábavy i inteligentních myšlenek na jednom místě dohromady. Reitman překvapil a to tak obrovským způsobem, že jsem z toho ještě teď v šoku. Velký a dospělý snímek, který si strašně rád zopakuji.

Představte si, že by J.K. Rowlingová napsala Harryho Pottera bez tak geniální propracovanosti kouzelnického světa. Představte si, že by J.R.R. Tolkien nevypracoval tak úchvatnou historii všech svých ras. Jak by to vypadalo? Asi podobně jako Never let me go. Poměrně zajímavá hlavní myšlenka, která ale postrádá jakékoliv podrobnější objasnění, která obsahuje šílené logické trhliny a naprosto divákovi nic neusnadňuje, pouze ho nutí si naprosto logické pasáže domýšlet. Jak celý systém funguje? Proč si hlavní postavy nikdy ani nepřipustí otázku, co kdyby nedarovali? Co kdyby se vzepřeli osudu? Jak je to s tzv. předlohami? A proč se autoři více nezabývali Hailshamem a jeho zaměstnanci? Tolik otázek, tak málo odpovědí. Úvodní část docela bavila, školní sterilní prostředí bylo znázorněno úchvatně, ale během zbylé části filmu se z něj vyklubovala naprosto nelogická a depresivní podívaná, leč slušně zahraná ale s absencí jakékoliv koncepce příběhu. Náročný, ničím vyjímečný a ve výsledku tedy silně podprůměrný příběh.

Nechci se opakovat, ale z Bena Afflecka nám opravdu roste takový nový Clint Eastwood. S jeho herectvím nemám žádným problém, s jeho režií už vůbec ne. Luxusně zřežírováno, pospojováno, výborná spupráce s herci i kamerou, slušný scénář. Možná sice trošku tuctový a průměrný krimi příběh, ale o to větší má režisér můj obdiv za to, že z takové látky dokázal tolik vytáhnout. Skvělý výběr herců, prostředí a uspokojující závěr. Strhující, svižné, geniálně střídavé z akčních a klidnějších scén a pro mě obrovské překvapení, které potvrdilo, že úspěch Gone, baby gone nebyl náhodný. Jsem hodně ohromený a věřím, že pokud se Benovi dostane do ruky ještě silnější a propracovanější téma, může svou režisérskou (a třeba i hereckou) kariéru vytáhnout nejen k maximálním hodnocením ale i k oscarovým úspěchům. Tleskám.

Přílíš mnoho je někdy přílíš málo. A tady do očí bije naprosto nevyužitý potenciál tohoto komorního nezávisláku. Ačkoliv se tvůrcům povedlo luxusně ztvárnit onu negativní atmosféru venkovského života, právě apel na tuto hlavní část filmu úplně zastíní posléze mnohem zajímavější pasáže. Více prostoru pro psychlogii postav (minimálně postava Ree a její osamocenost si zasloužila větší minutáž), zápletku a příběh jejího otce nebo vzpomínky na dobu, kdy se jejich matka ještě nezbláznila. Naprosto nevygradovaný příběh, roztáhlé a vláčné dialogy, nudné scény (příšerný úvod aneb jdu tam, pak zase o kousek dál, nakonec zpátky domů). Po audiovizuální stránce výborné a přesně chladné (o což se zřejmě nejvíce režisérka snažila), ale slušný nápad a možnost pracovat s tvořivou. civilní a přesvědčivou sestavou herců (zejména úžasná Jennifer Lawrence a naprosto fantastický John Hawkes) mohlo z tohoto snímku vytáhnout mnohem víc. Velké zklamání.

Výborné boxerské drama. Od filmu jsem naprosto nic neočekával, opravdu skvěle odvedená práce zejména po stránce scénáře, kdy některé dialogy působily naprosto uvěřitelně. Skvělé tempo snímku, působivá kamera, jinak zvolený popis zápasů (pomocí komentátorů). Christian Bale umí, roli zřejmě obětoval hodně a možná právě to filmu trošku škodí. Zahrál to výborně, o tom žádná, ale přehnaná bezchybnost působí až moc strojeně. Přesto by si Oscara zřejmě zasloužil. Naopak civilní výkony Marka Wahlberga a Amy Adams mě naprosto překvapily a dostaly, stejně tak samotný průběh celého filmu. Asi na něj časem zapomenu (jako na 90% , jen těch předních pár desítek v paměti navždy zůstane), ale v průběhu sledování jsem se prostě výborně bavil a dokonce ve velké míře cítil ono důležité napětí. A o tom by hlavně takový film měl být. Spokojenost.

Velmi solidní jednohubka. Nebýt nepochopitelně bezemoční první části, která tak postrádala jakékoliv náznaky dilematu, mohlo jít hodnocení mnohem výš. Singer bravurně zvládá své řemeslo a nedovolí ve svém filmu úpravy historických faktů kvůli větší filmovosti a za to si jej velmi cením. Pasáž od samotného výbuchu pak diváka nenechala si ani na chvíli odpočinout a silné finále utvořilo z filmu výborný celek. Singer si zaslouží pochvalu i za skvělý výběr herců- pouze sázka na kýčovitého Toma Cruise se nevyplatila, jemu jsem to prostě nežral a ve chvíli, kdy je právě na jeho postavě snímek postaven, je to trošku průser. Film po sobě krátce zanechá nějaké stopy, ale mám dojem, že o den později už veškeré pocity odezní. Takže slušně až výborně odvedená práce, která potěšila (samozřejmě ne tématem ale zpracováním), ale nezapomenutelnou stopu rozhodně nezanechala.

Solidní ale průměrné rodinné drama, které drží málokdy vídaná sehranost herecké pětice, která si během celého snímku notuje a drží jinak docela kvantový film nad úrovní průměru. V reálu minimální věkový rozdíl Anette Bening a Julianne Moore se tady zdá mílový, emoce v podání Marka Ruffala mě chvílemi naprosto dostaly a dvojice teenagerů zahraná s rozvahou a citlivostí. Přesto ale scénář i příběh za hereckými hvězdami značně pokulhává a nepřináší prostě vůbec nic jiného. Zdlouhavé, vláčné, nudící. Snad jen přirozenost lesbického vztahu působí originálně a jinak než v jiných filmech tohoto typu, ale solidní gradaci dramatu pak zase sráží kvantový závěr. A o komedii se tady hovoří opravdu těžko, nebýt zahradníka, moc se nepobavím. Rád bych byl spokojenější, silné téma, silné herectví ale slaboulinký zbytek. Film neurazí ani nenadchne.

Když někomu stojí v cestě jen jeho vlastní stín... Těžko uvěřitelná dřina, která zůstane v člověku jako málokterý jiný film. Přesto mám pocit, že zde se na plyn šlapalo až příliš - snaha o co nejextremnější gradaci nakonec celý film výrazně srazila. První dvě třetiny poutaly, šokovaly a tvořily komplexní podívanou. Nakonec ale právě sázka na závěr ukázala, že Aronofskymu k ideálnímu finiši kus tratě chybí. Jeho genialitu v propojení zvukové a obrazové stránky zastiňuje až přílišná fantasmagorie baletního světa, která by v rámci dramatu divákovi vyhovovala, ale přehnanými transformacemi hrdinčiných představ vrací snímek chvílemi spíše do průměrných hororových nádechů, čímž kazí až dokonale zvládnuté úvodní dva party. Škoda. Přesto si toto opravdové drama právem zasloužilo oscarové nominace a Natalie Portman i vítězství.