frashmaker

Téměř celou dobu mi bušilo srdce. Téměř celou dobu jsem měl takový zvláštní strach. V některých filmech je předem jasné, že se něco stane, ať už podle hudby nebo podle jiných okolností. Tady se však člověk stejně intenzivně bojí po celou dobu akce. Líbilo se mi, že to nebylo zbytečně předramatizované, přeefektované a že tam nebyli kvanta tech hnusných amerických keců. Ačkoliv se to bez nich samozřejmě neobešlo úplně. Popravdě jsem čekal nějaké přeheroičtělé scény se spoustou amerikanismů, ale dostal jsem nádherný, obyčejný přirozený film, kde nebylo ani ň navíc a nechybělo rovněž nic. Na Oscara bych ho osobně sice asi nevybral, protože porovnám li s Generation kill, tak to nebylo zas tak enormě originální, avšak chápu že pro Američany je otázka umírajících vojáků v cizích zemích dosti bolestivé téma a tato ventilace je možná jedním z impulsů jak utišit či alespoň opodstatnit zdánlivou nesmyslnost usmrcených.

Mnoho faux pas, mnoho přeřeků, skákání do řeči, nesouhry a Bůh ví čeho všeho. Srovnám li s Hugh Jackmanem z Oscarů minulého roku - nesrovnatelné. Kolja musel rozesmát každého a za to Liškovi patří jedna veliká hvětzdička, ale na udělování nejvyšších cen, jaké mohou tvůrci českého filmu dostat v rámci naší malé země, to je více než pokleslé a smutně nenápadité.

Naprosto nádherné barvy a kostýmy. Nádherné prostředí a jemná intimita, která dává proniknout do erotických myslí číňanů. Bohužel tento film s vysokým potenciálem zcela zabíjí nijaký děj a efekty, které jsou až příliš neskutečně přitažené za vlasy. V některých filmech to sedí jako sranda, ale poměrně vážný snímek na tomto akorát lacině tratí. Asijský film začínám mít opravdu velmi rád, ale tady jsem bohužel dostál nemalého zklamání.

Kurosawa je Bůh a já dnes viděl jeho Sedm andělů. Pro takovéto dokonalé veledílo nemám slov. 207 minut trvající skvost a jeden z nejvybroušenějších klenotů světové kinematografie je jedním z mála filmů nad tři hodiny, který nenudí ani setinu vteřiny. Kurosawa si umí hrát s herci a vybrousí jejich výraz do neskutečných vyhroceností, které však stále působí zcela přirozeně. Nechápu jak je možné, že zjevná obšlehnutost v podobě "Sedmi statečných" tu může mít vyšší hodnocení, když ten nápad je převzatý jak přes kopírák. Sedm chrabrých a udatných chrání vesnici, kam již dříve zavítali bandité a snažili se chudým neschopným rolníkům vzít všechno jejich jídlo. Jen Američané to přepsali do rolí, pro ně samotné lépe stravitelných amerických kovbojů.

Prímový film a-lá James Bond pro malé děti. Jackie Chan rozdává úsměvy kam se podívá a i když co se týče romantiky jeho herecký um silně pokulhává, pořád je to skvělý akční hrdina. Celkově vzato je to poměrně hodně srandovní komedie, o Jackie Chanovi a asi 20ti totálních nehercích. Což mi vůbec nevailo. Už nechci být princezna, chci být kyborg.

Tak tohle je jeden z filmů, který by pro mě měl sebezničující důsledky, pustil li bych si jej ve chvílích lehké duševní nestability. Naprosto úžasné záběry a snad ještě úžasnější hudba, která okatě, ale ne však nedůstojně parafrázuje písně Atom Heart Mother a On the Run od Pink Floyd. Chcete li si užít v bezeslovném ohromujícím dokumentu krásy i "krásy" světa, chcete li proniknout do samého nitra podstaty lidské společnosti a chcete li si navodit destruktivně přemýšlivou náladu, která skončí nejdřív druhý den, pak je pro Vás tento dokument jako stvořený a musím říci, že i pro mě takovým byl. Tedy syrově skutečným a spoutaným vlastní nespoutaností. Říkajícím vše a zároveň nic a jako bonus, byl i něčím víc.

Tak jsem se poprvé dostal ke Kusturicovi, a jsem poměrně zklamaný. Je to v podstatě ale asi film na způsob "Dědictví". Tyhle rádoby srandy z vesnice mi nikdy nijak k srdci nepřirostli a ač proti cikánům vůbec nic nemám, tak ani ten příběh mě nijak ničím neohromil a nedostal, a způsob jejich života mi není blízký. Myslím si však, že tady bude spíše problém ve mně, než v tom, že by se tu čtyři a půl tisíce lidí mýlilo. Jsou prostě filmy, které mi nic neřeknou i když jsou možná kvalitní, a tohle je jeden z nich. Skoro jsem se nesmál, nebylo mi nikoho líto, nebál jsem se... Cituprázdný film, který neobohatí člověka ani zajímavou myšlenkou. Pokud ale toužíte zcela vypnout a poslechnout si spoustu velice obscénních dialogů, asi bych snad i tento film mohl doporučit. Já už se k němu ale s největší pravděpodobností nevrátím.

Jednoznačně nejlepší dokument o druhé světové válce, jaký jsem kdy viděl. Ačkoliv se mi velmi pravděpodobně tak moc líbil za velkého přispění skvělého Miroslava Horníčka. Myslím že ten lehce nahořkle sarkastický komentář mohl velmi lehce posunout lidské myšlení směrem, kterým v té době bylo třeba se ubírat. Komentáře zesměšňující nejvyšší nacistické a fašistické vůdce dávali do dokumentu určitou jiskru svobody, určitý nadhled nad událostmi a naději, že to všechno už je navždy pryč. Ale o tom dokument není. Nevypráví jak to bylo dříve špatné a jak je to teď skvělé. Snaží se spíše upozornit na vzrůstající pravděpodobnost návratu podobného režimu. Apeluje na lidi aby vždy byli sami sebou, aby milovali a uvědomovali si svojí individualitu. Aby zbytečně nerozdmýchávali planoucí ohně, které pálí mosty mezi entitami. Aby v odlišnosti viděli krásu, jedinečnost a příležitost k vlastnímu sebeobohacení. Aby se nepovyšovali nad jiné. Je to vlastně svým způsobem takový lehce moralistický snímek, který sice nabízí člověku obrovské množství způsobů jak prožít svůj krásný život, ale zároveň striktně vymezuje hranice, kde se tato svobodná volba střetává s projevy nehumánními, s projevy potírajícími principy nekonfliktního a spokojeného bytí. Moc oceňuji i úměrnou obrázkovou, věrně mapující stránku věci. Velmi naturalistické výjevy z hrůz, které páchali "unterlidé" na lidech, důkazy, že totalitní režim je parafrází na vraždu svobody. Že bloknutí vlastního zdravého rozumu vede k přetváření jedinců na něco, čím byli před tisíci let - zvířaty. Pohledy na fotografie, kde je jasně vidět matka se svými dvěma malými syny, kde mají všichni tři na čele stopu po kulce jasně ukazují na to, že Hitler nevychoval nadlidi ale ten nejhorší odpad lidské společnosti - vrahy. Zabíjel inteligenci, pálil knihy=pálil a zabíjel lidskost. Při některých scénách jsem se nemohl ubránit slzám, ač jsem o hrůzách minulosti slyšel již hodně a navštívil jsem Terezín i Osvětim, pořád nejsem sto pochopit, jak se může něco takového stát. Svině se nemohou považovat ani za podlidi, natož nadlidi a to samé platí i o jejich příznivcích bohužel se vyskytujících i v dnešní společnosti.

Camerona nijak zvlášť nemusím ale tohle se nebojím považovat za jeho nejlepší film. Vyvážený děj, zajímaví herci, spousta akce, žádné přeplácané scény, kde by bylo vyloženě něco navíc... Prosté téměř bezchybný film, který si zdejší hodnocení zaslouží jako málo který.

Na české poměry velice vydařený amaterský film. Už je to mnoho let, co jsem jej viděl, ale scéna s házením plyšáků a Týjo v hlavní roli.. .....Tento film má asi podobný význam jako třeba Pár pařmenů. Rozhodně bych takováto undergroundová díla nezatracoval, jsou součástí naší společnosti. nejedná se však o nic dlouhodobě hodnotného, jen jakási součást momentálního stavu pubertálních jedinců v jedné malé středoevropské zemičce roku 2000.