rionka

tohle je tak šílená postapo strašlivost, že to může bejt pouze buď strašně blbý, nebo strašně dobrý, ber nebo nech bejt. a zatím mi to vypadá na tu druhou možnost. coby introvertního umělce / snílka / levičáka mě Tail neskutečně děsivě triggeruje, ale protože je tak strašně realistickej, žeru to i s krysama, pahýlama a navijákem. panebože. nejde přestat. moc se těším na další sérii.

hrozne zvlastni pocin. rada scen mi vubec vtipna neprijde. nicmene je to absurdne realisticke. z pohledu asociala az bolestive. po celych betlemech serialu s krasnymi vyzehlenymi modelkami jsou tady skutecni awkward lide s kruhama pod ocima, spinavyma hadrama a nesmirnym psychologickym nakladem osamelosti. kamera a vizual naprosto super, vyborna hudba a stopaz taky sympaticka. i presto si to nedam znovu, bylo to moc... too much. ale je to nesporne zajimavy koncept. druha serie pribeh krasne uzavrela.

knihy jsem četla v původním znění naskenovaný na archive.org i se starými ilustracemi (googlení "what the hell is a raspberry cordial" and so on). mám k nim už hodně dlouho vřelý vztah. je to filozofickej, láskyplnej vztah, nikoli rigidní; proto se mi tahle adaptace moc líbí a vážím si toho. je silně, imaginativně natočená, s krásnou výpravou, kompozicemi a detaily. ač je pro mně, cynickýho lajdáka, někdy dost těžký nadchnout se pro život tak, jako Anne, tenhle seriál mě nadchnul prvním dílem. první série krása, Anne i Marilla jsou neskutečně přesné... takovýhle příběhy má smysl točit. srdíčko.

inu, jak už jsem říkala před premiérou... bejt holka, co je nějak aktivní a "žijící" na internetu, téměř automaticky znamená, že vám budou úplně cizí lidé posílat fotky svýho nádobí, one-liner balicí hlášky plný tupých chyb, nevyžádaný popisy svých úchylek a nabídky kvaletňího seksu. klidně jako úplně PRVNÍ kontakt, no prosim. je úplně jedno, kolik vám je, co děláte, jak se na netu prezentujete, jaký máte fotky či kým chcete být. oni to prostě dělaj. a to říkám já, třicetiletá rašple, jíž už v poště přistálo za ty roky iks oudů, o který sem fakt nestála. blokace, čau. jenže já jsem už staré hovado a moje iluze o vztazích tohle neovlivní. ty děcka to ještě neví, hledají kontakt, přátelství, souznění, vztah. (například proto, že se s nimi doma o věcech nikdo nebaví.) herečky samy potvrdily, jak STRAŠNĚ rychle ten cynismus po několika dnech nastupuje. v tom kině bylo den po premiéře narváno a 70% z toho ženských. hoch vedle mě se tomu hrozně divil. že prej co to je za demonstraci nebo co. zatímco holky si po projekci sdělovaly, co konkrétně se z tý palety přihodilo jim.... (!!) co ještě říct. pokud nevíte, co si o tom myslet, běžte na to do kina asap. a vemte i dceru. toto povědomí je extrémně důležitý. dík.

dokumentární časosběrný cyklus paní dcery třeštíkové, nová generace. ta první byla v 1987. prej sou dneska lidi jiný nebo co.... zvláštní příběhovitost, krásně uvěřitelná. někteří zúčastnění jsou velice zajímaví. až je to člověku líto, že nevidí, jak se měli dál. // "neměl práci, celé dny byl doma a vymýšlel, jak by se dalo ušetřit. třeba kolik přesně vody se smí denně vypustit. a kolik se jí má dávat do rychlovarné konvice!"

hodně zajímavě natočená série o vztahu na dálku, "generační výpověď" dvou mladých skajpujících individuí. každých sedm vteřin tam je nějaký doporučení filmu (a také TUKABEL, kolotoč, fomo a strašně moc dalších "dobových" memů, moje posedlost čtením textů ve filmech nabírá nový rozměr.) takhle natočenou věc jsem ještě neviděla.

čtyřdílná série o nasraném chlapci, co byl donucen vzít práci v callcentráku. ale nebyl to obyčejnej callcentrák, byl to dispečink tísňového volání. zajímavě zpracovaný technicky i příběhově, i když mně některý postavy a jejich mikrovztahy trochu vadily. ale sfoukla jsem to celý naráz.

neotřele zpracovaný rekonstrukční mockument o tom, jak započalo televisní vysílání v Česku. vizuálně krásné, vintage hardwarové, odkazy v odkazech. samozřejmě, bohužel, jak je dobou dáno, vynálezy musela zastínit obří politika.

Freaky Friday patří mezi moje top filmy, těžko dohánět, i když Anička udělala hodně. Tohle bylo pěkný, ale strašně předvídatelný. Přesto cenim, bavilo mě to. 3***

nenáročná sociální slepičárna, ale zábavná, z nějakého důvodu jsem si to musela pustit celé. šestiminutová stopáž je tak akorát. černá čísla si to myslím nezaslouží. Natálka Holíková je hvězda navíc. některé situace byly super, některé cringe... jako život na maloměstě :-)