rionka

Úžasná guilty pleasure z devadesátých let, společně se Star Trekem jsem to opravdu milovala. A fakt mi v těch desíti letech nešlo o kozy umístěné ve studeném kovovém oblečku ani o nějaké ty "lesbické scény", lol. Číst tu v téhle souvislosti hesla jako "porno" a "sado maso" mě rozesmívá. Seriál Xena pochopitelně nevynalezl polonahé bojovnice v nelogických kožených oděvech, ty už existovaly na světě dávno předtím především v dílech fantasy umělců - mužů. Pravý význam příběhu je jinde. Člověk si ale musí pustit víc než dva díly. (Ano, zvládla jsem to celé několikrát, ano, zopakovala jsem si to i v dospělosti. A ano, dám si to zas.) -- Nejvýstižnější komentáře pro mě napsali NinadeL, Henriette, Baghira a Dan9k. Není náhoda, že většinou jde o ženy ;)

Jedna z mých nejoblíbenějších holčičích šíleností na spravení nálady.

IRL mě drby nezajímají. Ale toto je zábavná blbina na vyčištění hlavy. Povrchní, sarkastické, o hadrech, chlapech a intikách... Fakt mě bavily dějové linky s Blair, Jenny aka módní návrhářkou (gimme more pls!) a scény s Georginou, což je povedená a navíc krásná záporačka s obrovskýma očima. (Proč jsem se o ní na prvních dvou stránkách komentářů nic nedočetla? Že by nikdo nezvládl shlédnout víc, než jednu sérii? Oh, come on!) A vůbec jsou všechny ty baby v tom seriálu hrozně hezké. Chlapci trochu zaostávají, hm. -- EDIT: ok, po dokoukání stejně zůstává mou nejoblíbenější postavou Blair, nenadělám nic!

Pěkné detaily: V tajném řídícím středisku používají IBM Thinkpad. * Zdrojový kód se spouští stisknutím klávesy Shift. * Když si hrdina potřebuje něco vyhledat na internetu, použije Bing! .... Jo a ten sladký závěr tam být nemusel. A červené tlačítko je kýč jak bitch. Ale i přes tyhle výhrady je Zdrojový kód napínavý a má spád. Film roku to není, ale rozhodně mě to bavilo.

Tak jsem to konečně viděla celé, ne jen ty tři desetiminutové fragmenty loni! Je to pěkné, dojemné, je tam spousta roztomilých detailů, hravých svádění, zvláštní a nostalgické barvičky, kouzelná hudba Yanna Tiersena. A králíček na obloze (ach!) a trpaslík na cestách. Zpracování se mi obecně líbilo, snímek je vizuálně atraktivní. Líbí se mi zářivě zelená barva a líbí se mi i lidé s neobvyklým, hravým, netradičním přístupem k životu. A naprosto chápu, že spoustu lidí tenhle film chytil za srdce, protože je to sladké a milé a svítivé... Jenže mi k těm čtyřem hvězdičkám stále něco chybí. Tři u mně stále znamenají "dobré", jenom prostě už ne "boží". Asi je to tím, že jsem už moc starej a cynickej. -- Komentáře, které vcelku vystihují můj dojem: Yvettka, Gabretta, cityman, rudess

Dva nápady, které mě poslaly do kolen: programovací jazyk pro zdrojový kód jídelního menu a zmatený otec, přejíždějící myší po monitoru: "What? A window?!"

"Zábavná blbost" - s takovým očekáváním jsem si film pustila a také jsem přesně tohle dostala. Nekomplikovaný, velmi pozitivní kousek, který uteče jako nic. Některé scénky byly, pravda, trošku neuvěřitelné, hezounkovi z kapely jsem měla problém důvěřovat už od chvíle, co se objevil před kamerou a některé "zamilované" detaily působily spíš rozpačitě. Ale třeba to hledání klíčů v poli bylo fajn. Snímku nechybí dynamika, scény ze závodů disponují silnou atmosférou a film díky tomu člověka dokáže pohltit. Taky oceňuju humor, nejednou jsem se nahlas zasmála. Nenáročná vtipná komedie o káčátku, co ke štěstí přišlo. Proč ne? ----- Nejlepší hláška: "Princess Slaya's feeling the Force now." :)

Realistické. Minimalistické. Atmosférické. Tento film rozhodně spadá mezi ty divné/zvláštní, vyžaduje divákovu pozornost a vnímavost. Nesnaží se vás ničím šokujícím zaujmout. Ale když se díváte pořádně, můžete mít skutečně pocit, že sledujete vlastní vzpomínky na budoucnost. Osobně mě asi nejvíc zasáhly záběry přelidněného města pod vrstvou smogu. A tak křehce zpodobněné sexuální scény jsem asi ještě nikde neviděla. Jemná a zvláštní hudba atmosféru na mnoha místech skvěle dokresluje. Zmiňují se zde snímky jako Gattaca nebo Věčný svit neposkvrněné mysli a musím přiznat, že ta podobnost mě také napadla. Co mě trošku zamrzelo, byla určitá odtažitost, chlad či necitlivost, díky čemuž jsem hlavním hrdinům občas nevěřila, že něco skutečně pociťují. Ano, existují i lidé, kteří emoce drží na uzdě, znám jich mnoho, ale filmu by v tomto ohledu neškodila trocha gradace. Závěr je ovšem mocný. Hned po dojetí titulků jsem šla hledat soundtrack. A brečela jsem, áno.

Ono už to tu všecko několikrát zaznělo. Brutální, hovadský, šílený, černý... metal pro ryby :) Absolutní většině běžného diváckého publika s jemným smyslem pro humor a fixací na realitu tenhle seriál nelze doporučit, protože je strašlivě úchylný. Ale přesto to udělám! Mimochodem, k seriálu se vážou dvě desky s metalovým soundtrackem. Je to rozhodně poslouchatelné a velice dobré.

Star Trek jsem sledovala, sci-fi mě bere. Vizuálně orgastická pohádka, narvaná akcí až po okraj, je pro mě zážitkem, který hluboko uvnitř pohnul vzpomínkami na oblíbené postavy. Doporučuji, ale i na této lesklé kráse se najdou skvrnky. --- Nový Star Trek jsem očekávala se smíšenými pocity a šla jsem na něj do kina vlastně jen náhodou, ačkoli některé z původních TV seriálů dobře znám. S pocitem, že film s drsným riskujícím frajerem v čele bude orientován převážně na free a cool omladinu, která předchozí posádku Enterprise nikdy nepoznala, jsem totiž svá očekávání stáhla na minimum s tím, že budu ráda, když se nebude zakladatel legendy Gene Roddenberry, rozprášený v dalekém vesmíru, po orbitě obracet. --- U každého prvního kontaktu ovšem existují dva podstatné prvky: první dojem, podle něhož soudíme, a rozloučení, které si zapamatujeme. Režisér Jar Jar Abrams si toho byl dobře vědom a věděl, že stojí i proti armádě startrekovských skeptiků. Úvod byl omračující a film si drží po celou dobu vynikající tempo, i když v poslední třetině trošičku ztrácí dech, ale pak přijde závěrečná bitka a problém! a ještě problém! a dvě hodiny náhle utečou jako nic, až je jednomu líto, že už je konec. Kamera v pohybu je prostě dokonalá, "odlesky světla" jsou pěkně stylové, nad detailními záběry lodi doslova uslintávám, při bitvách nervózně nadskakuji a když nakonec všechno dobře dopadne, rozlévá se mi po obličeji přiblbý úsměv. A Čechovův dialekt je prostě rozkošný. --- Jistě, ten film má i řadu záporů, které se vynoří až poté, co euforie opadne. Na můstku je tolik jasného světla, že zírat osm hodin denně na lesklé panely musí být práce za trest. Love story mezi důstojníky mě šokovala a fakt to tam mít nepotřebuji, ale lidi to asi chtěj. A nemohla jsem si pomoct, ale Kirk, hezoun s jizvou, mi byl i přes své odhodlání a odvahu protivný svou arogancí. Doba si asi žádá něco jiného... Tím postupně vzniká několik trhlin na jinak dokonalé fasádě krásného filmu. Po prvotním nadšení z kina bych mu dala asi za pět, ale logika mi velí nechat to na čtyřce, i když se jedná o velmi silnou čtyřku, která pro mě i po druhém shlédnutí filmu zůstává neměnná. Nicméně, z kina jsem tehdy poprvé odcházela až po závěrečných titulcích s nostalgickým úsměvem na rtech a myšlenkou, že památka duchovního otce legendy byla tímto dílem poctěna.