Herráček

Netrefit se s tímhle filmem přesně do doby, kdy jsem si potřeboval odpočinout od rádoby intelektuálních záležitostí, tak nevím. Leč takhle musím uznat, že se jedná o naprosto výbornou parodii na Supermana a jemu podobné. Edně by mohl závidět snad i Dr. House.

aneb Honza málem králem... Tedy spíš úplně... Věříte v osud? Ten vám úspěch vnutí i proti vaší vůli...

Já se omluvuju, ale zase jednou půjdu hlavou proti zdi... Nesnáším filmy s dabingem, ale tohle se mi zatím jinak sehnat nepovedlo. Za to tedy jednu hvězdu dolů (ano, časem napravím). A teď už k věci... Celou dobu mě to nedovedlo vtáhnout (to je asi důvod, proč jsem ho skoukával asi na pětkrát)... Ano, natočeno výborně, odehráno zajisté taky... Ale nebylo to natolik filosofické, aby mě to nutilo jít výš... Opět se mi zdá, že je příšerně nadhodnocen jen proto, že je trošku složitější a proto se někteří bojí dát najevo to, že to nepochopili...

Na to, že to měl být doják a tak do půlky filmu mě absolutně nedokázal vtáhnout...

První film, který se mi vybavil po dokoukání byla už zmíněná Mazací hlava (a to jsem si komentář od Morien přečetl vážně až teď)... Leč po tomhle filmu jsem si nepřipadal absolutně mimo. Což sice nutně nemusí být klad, ale já zatím tuto srozumitelnější formu kvituji s povděkem.

Nevím, jestli bych sem tahal Corpse Bride či Nightmare before Christmas, leč ponurou atmosférou a střídáním světů si s nimi nezadá. A stydím se, ale paradox mezi reálnými andělíčky a knoflíkovými netopýry mi došel až při závěrečných titulcích, kdy jsem k tomu byl "nenásilně" dotlačen...

Na to, že jsem Barona Prášila nikdy nečetl, ale ta postavička mi byla šíleně nesympatická tím, že si vymýšlela... Pohádky jsou fajn... A filmy, kde se ukáže hrozba, že racionalisti stejně jednou vyhubí všechny snílky.

Vzhledem k tomu, že se snažím hrát si na pseudointelektuála by mě měl tenhle film nechat absolutně chladným... Vždyť je fakt, že jeden, nanejvýš dva výrazy za celý film je strašně málo... A navíc je to takovej slaďák... Ale pán je asi prostě pitomej romantik, kterej prozatím zapomněl dospět... Herdek... No... a třeba si mi nadávejte, ale k roli, kterou Robert Pattinson hrál, se to, že se celou dobu tvářil jakoby nezúčastněně a zhuleně, vcelku hodilo... Třeba až budu velkej kluk, půjdu níž, ale zatím...

Podle čeho se dá hodnotit dokument? Herecké výkony? Režie? Použité rekvizity? Síla příběhu? Síla příběhu, který stvořila jakási „vyšší moc“? Jistě, v tomto dokumentu by to šlo i podle hereckých výkonů, vždyť Johnny Depp a ryba je příběh téměř sám o sobě. Jean Rochefort zase dokonale splňuje moje představy o Donu Quijotovi. Ale tady jde asi opravdu o ten příběh a vyšší moc. Příběh o tom, jak si jeden velký chlapec chtěl splnit sen a všechno mu dávalo jasně najevo, že to je téměř nemožné. Příběh o neuvěřitelné tvrdohlavosti a víře v lepší zítřky. Příběh o tom, že toho, kdo si chce splnit svůj sen nezastaví téměř nic. Na druhou stranu nejsem schopen říct, zdali to všechno nemělo vyznít tak, abychom začali pana Režiséra litovat a přát mu jen to nej. Vždyť, přiznejme si to, komu z nás se už někdy nesplnil sen kvůli něčemu neovlivnitelnému? A koho z nás potom litovat celý svět? Je to tu pořád, jenom někde je to prostě trochu víc vidět.

Zajisté! V dnešní době soubojů Ala Gorea s naším panem prezidentem se příběh hrozby moderního světa může jevit jako žádný. Ale celá ta story o tom, jak nás technické a chladně vědecké vnímání světa stejně jednou zabije, ještě k tomu zabalená do surrealistického hávu, mě zaujala. Ať si kdo chce říká co chce. Nebo vám nikdo, když jste zrovna prodělávali záchvat romantiky, nedal obrovskou facku svým realistickým vnímáním světa?