myc-hal

Vím, že se to u romantické komedie nehodí a tím také snad ani nemohu spoilovat, ale trochu ostřejší a zároveň ve výsledku také logický závěr filmu by zajistilo, kdyby si Bud v tom bůhvíkolikátém patře otevřel okno, zamával nám a elegantně vyskočil. Celý film stoupal hierarchií společnosti i po patrech v jejím sídle a tak by jeho pád fyzický jen podmaloval pád obrazný. Ale jinak jsem se bavil.

Člověk tak nějak ví, že ten film tady je, že by jej měl vidět a znát a chodí kolem něj jako kolem horké kaše. A pak si teda sedne a řekne si, tak ukaž ty japonofine, cos to natočil že o tom všude už přes šedesát let píšou. A jak tak sedí, tak se mu otvírá pusa úžasem, běhá mráz po zádech a kdyby neseděl, tak si sedne znova. Jo, to se Ti fakt povedlo! A ty bojové scény! To fyzické pachtění! A hlavně - ten film je o naději!

Nemyslím si, že to je primárně film o střetu východní a západní kultury. Někde na pozadí (a ano, někdy dost výrazně) to zde je pořád, ale stáří, to je oč tu běží. Jak důstojně zestárnout? Jsou děti povinni se starat ve stáří o své rodiče? A jak? A k tomu ukázka toho, kam vede snaha (ač v dobré víře) manipulovat cizími lidmi. Za vrchol/symbol považuji scénu z čínské restaurace. Symbol snahy postavit se hrdě nepřejícím lidem, okolnostem, osudu. Zpočátku se na mě film působil "televizně", ale čím dál tím více se z něj stávalo působivé drama. Není zde analogie se zestárnutím?