myc-hal

Vím, že se to u romantické komedie nehodí a tím také snad ani nemohu spoilovat, ale trochu ostřejší a zároveň ve výsledku také logický závěr filmu by zajistilo, kdyby si Bud v tom bůhvíkolikátém patře otevřel okno, zamával nám a elegantně vyskočil. Celý film stoupal hierarchií společnosti i po patrech v jejím sídle a tak by jeho pád fyzický jen podmaloval pád obrazný. Ale jinak jsem se bavil.

Člověk tak nějak ví, že ten film tady je, že by jej měl vidět a znát a chodí kolem něj jako kolem horké kaše. A pak si teda sedne a řekne si, tak ukaž ty japonofine, cos to natočil že o tom všude už přes šedesát let píšou. A jak tak sedí, tak se mu otvírá pusa úžasem, běhá mráz po zádech a kdyby neseděl, tak si sedne znova. Jo, to se Ti fakt povedlo! A ty bojové scény! To fyzické pachtění! A hlavně - ten film je o naději!

Nemyslím si, že to je primárně film o střetu východní a západní kultury. Někde na pozadí (a ano, někdy dost výrazně) to zde je pořád, ale stáří, to je oč tu běží. Jak důstojně zestárnout? Jsou děti povinni se starat ve stáří o své rodiče? A jak? A k tomu ukázka toho, kam vede snaha (ač v dobré víře) manipulovat cizími lidmi. Za vrchol/symbol považuji scénu z čínské restaurace. Symbol snahy postavit se hrdě nepřejícím lidem, okolnostem, osudu. Zpočátku se na mě film působil "televizně", ale čím dál tím více se z něj stávalo působivé drama. Není zde analogie se zestárnutím?

Je to jistě pohled jen z jedné strany, jak moc tendenční si nedovolím hodnotit - na to izraelsko-palestinskou realitu znám málo. Pro mě to je ale jeden ze střípků mozaiky, který nebudu přeceňovat, ale pomáhá mi se lépe orientovat. Vidím skutečné Palestince z masa a kostí, život jedné rodiny, jejich pohled na věc, což zaplňuje prostor mezi fundovanými analýzami či zpravodajskými články. Přístup je to vyloženě lokální, během celého dokumentu nezazní ani jednou slovo Fatah nebo Hamás, jméno některého politika... - ale samozřejmě z něj vystupuje konflikt jako takový. Kamery se ve filmu stávají také postavami - jejich zničení/poškození vidíme "živě", krásná ukázka Vertovovy Kamery jako Oko.

Ten film rozhodně není nestranný jak se občas snaží tvářit (mezititulky o tom, kdo všechno odmítl vyjádření pro film, ač se autoři snažili), vůbec se nebaví o možných kladech finančních derivátů, potažmo finančních trhů. Svou střídmostí a nepatetičností je však ze svého pohledu seriózním přístupem k hledání počátků finanční krize a ve zjednodušené zkratce dokáže mnohé vysvětlit. Jestli dokáže svým lehce buřičským závěrem něco změnit, to je jiná otázka.

Krásná černobílá kamera (točení v exteriérech, zvláštní zamlžená atmosféra u řeky, pocit rozletu na všechny strany u pumpy, časté hluboké průhledy skrze dveře, okna, až etnograficky realistické interiéry domů ...) a v něčem těžko uchopitelný Aldův příběh. Proč se sakra chovají tak, jak se chovají? Kam směřuje. Pocit vyprázdněnosti a neschopnosti najít či vnímat štěstí, opuštění (opouštění) všeho. Steve Cochran (prý) také stále něco hledal, až nalezl ani ne deset let po tomto filmu smrt na moři. Výborný pomalý Antonioni.

Bylo to takové roztomile hloupoučké. Pěkné barvy a dobrá scéna, kdy BB přivede německého generála přímo do konspiračního bytu.

Tohle jsou filmařské orgie. Sháním Juráčkovy deníky.

Přemýšlel jsem o čtyřech, za to poprvé My name is Bond, James Bond. Ale ne, spíš se nechám překvapit dalšími neb tenhle fenomém mě zatím zcela míjí. (doma nahoře, říjen 2012)

Uf, tak to byl film jako břitva. Hodně ostrá. Těžko o takovém filmu říct, že se vám líbil... Výborné herceké výkony (Tilda!), výborná kamera, perfektně střižená hudba, formální experimenty. No a k tomu ten děj. Zlo, symboly. Jediné nad čím přemýšlím je to, že ten čin dává jasné hodnocení toho kluka, ale jak by to bylo bez něj? Co jinak dělat? Jo, a opět jsem se přesvědčil, jak je dobré vidět filmy v kině. Když kamera postupně snímá přes celé plátno odraz terče v oku, na to vejrat na notebooku by byl hřích. (FK, 1.11.2012)