Chřástal

Pohádka je sice co do výpravy docela skromná – malý cirkus, malé království, ale zároveň také celkově uměřená – nikdo se tu nepitvoří, nešišlá, nikdo není trapnou karikaturou. Lucie Tomková jako princezna je sympatická, Mulisák s Brčálem si udrželi ladovské kouzlo a čert byl pro mě v dětství hodně sugestivní („Propadl jsi peklu, Dejmore!“). K tomu pěkná krajina, ladovská hospodská rvačka (bohužel skončila docela rychle) a ninjovské salto přes útočícího berana.

Film lehkonohý jako krasobruslařka a řízný jako kopanec šlajfkou. Tragédie jednoho sportovního snu (ale ne  tragédie životní) podaná jako komedie. Ale taky vhled do disciplíny, kde je kromě výkonu velmi důležité správně se prezentovat. Což je asi těžší pro lidi z rodin, kde se vybrušují hlavně nadávky a způsoby, jak s někým vysklít obraz. A co teprve když ve vašem okolí jsou kreténi, kteří vymyslí plán, na který si najmou ještě větší kretény, což připomene coenovské smolaře zločinu jako nositele potměšilého osudu.  To celé podbarvené nadupaným soundtrackem, vrcholícím Iggyho Passengerem (i když tady v podání Siouxsie and the Banshees) ve skutečně úderném závěru. Margot Robbie jako Tonya je úžasná, stejně jako představitelka její matky. A jestli je tohle pravdivý pohled na „skutečný příběh“? To by asi byla pošetilá otázka.

Myslel jsem, že film s takovým názvem nemůže být špatný, ale je to hrozná zhovadilost. Bohužel zhovadilost toho nezábavného typu, která čím dál víc přerůstá v nezájem o dění na obrazovce. Excentričnost a nadsázka funguje třeba u Doctora Who, ale tady tedy ne. Jedna z vtipných replik: „Mám dost metálů, abych s nimi přelomil vánoční smrček.“

Kino 99, pět diváků. ___________ Svatý pavouk nefunguje jako detektivka, protože pachatele skoro od začátku vidíme, a nadto to pátrání po vrahovi slouží spíš jako nástroj pro zobrazení postavení žen v Íránu (a kamarád měl pravdu v tom, že očekávání se až příliš naplňují – když za novinářkou do jejího hotelového pokoje přijde policista, očekáváme nepříjemnou situaci a sexuální nátlak, kterému bude vystavena, a taky to dostaneme).  Ostatně to, čím obvykle detektivní thrillery končí, je tady následováno ještě dobrou půlhodinou filmu. A ta je stejně tísnivá jako dosavadní noční chůze po vláknech (sorry za tu metaforiku, předtím jsem v kině viděl animák Websterovi ve filmu), po kterých se může pohybovat svatý pavouk. Působivost filmu je umocněná naturalismem, ale i černým humorem (nebo jsem takový zvrhlík).

Tisíc miliard dolarů. Až absurdní částka v lakonickém názvu symbolizuje závratnou ekonomicko-politickou moc nadnárodních korporací (jak říká klišé, dnes je to minimálně stejně aktuální jako tenkrát), kterou společně s jejich amorálností odhaluje novinář Paul Kerjan (Patrick Dewaere se smutnýma očima pod těžkými víčky, jiný než v Buzících nebo Černé řadě, ale stejně vynikající). Málo mrtvol, hodně dialogů a žádná potřeba nějakých akčních atrakcí, protože je to natočené a zahrané tak, že potřeba skutečně nejsou. A jako bonus se dozvíme, kdo doopravdy řekl „Hitler je gentleman“.

Kde jinde může člověk vidět, jak to do sebe v poušti sypou samopalem Hrušínský s Vinklářem? Úplně nejlepší je ale hned úvodní titulkové představení postav - tvrďácké grimasy Brzobohatého, Krampola a spol. za soundtracku jak z nějaké francouzské dobrodružné komedie jsou skoro tarantinovská záležitost. Při nepravděpodobnosti téhle konstelace jsem skoro čekal, kdy na té Sahaře náš půltucet špinavců potká Malého prince. Dost mimo je patetický rámec s kecy o fašismu a toho propukání v bezdůvodný smích bylo taky trochu moc, jakkoliv chápu, že má jít o reakce na bezvýchodnou situaci a odraz toho, jak to všechno postavám leze na mozek. _______Celkově každopádně pozoruhodný počin. Komorní válečný příběh s pěkně nasnímaným přesýpajícím se pískem a lahůdkovým obsazením (už jen ti náckové Josef Vinklář a Zdeněk Řehoř). *** a půl

Tenkrát, když výraz „sociální síť“ byl jenom pojem v sociologii, počítačové algoritmy zjevně nebyly úplně nejspolehlivější (pokud to nebylo tím, že JJ byl veskrze průměrný kádr). Díky tomu jsou ale Joštovy zálety s typově dost různorodými objekty mnohem zábavnější. Páralův (brýlatý Bartoška je dokonce autorovi v některých záběrech podobný) dusivý stereotyp vedoucí k zmechanizování je nejvtipnější při večerním sledování televize á la „zabili Bradleyho“ z Vesničky mé střediskové a nejpůsobivější v panelákových kamerových celcích. Pozoruhodné je i to, jak se Jošt ochotně přizpůsobuje představám všech pěti žen - tedy dokud nepochopí, že ze zrychlujícího kolotoče musí vyskočit dřív, než bude úplně pozdě.  Linie „vdova po hajném“ je vtipná i mrazivá zároveň. Sídlištní estetika, nedostatkové zboží (hajzlpapír a ledvinky) a ironický soundtrack z hitů Karla Gotta. A Tomáš Halík, budoucí papežský poradce pro dialog s nevěřícími, tu přísně zkoumá hrdinovu duši Rorschachovým testem. ________Materiál pro sociology a podhodnocený film.

Fantasy ze světa, kde inteligentní formou života jsou obojživelníci, jak zjišťuje lidská teenagerka Anna, která si kromě oblečení (bez jedné tenisky) z naší civilizace přinesla jen nezbytný mobil. Svět Amphibie je barvitý a pitoreskní, bizarní i drsný. A vtipný nejenom paralelami s naším světem (hmyzí a jiné dopravní prostředky, volební kampaň). Skvělá zábava, v níž se z hlavní hrdinky v duchu erpégéček a fantasy ság stává postupem času ostřílená bojovnice, ještě nabere grády s objevením lidské kamarádky Saši – a jejími zájmy… Přátelství, osamění, přijetí jinakosti a otázka priorit. A výbušné houby.

Seriál o naivní princezně s dvacetimetrovými vlasy, která se zdá neustále být rozzářená jak sluníčko, nezní jako něco, co bych sám od sebe sledoval. Rozhodně by mě totiž nenapadlo, že je vtipný, napínavý i emotivní (např. namátkou díl o tom, jak se uzavře kruh příběhu malého chameleona a jeho hadí nemesis) a mnohdy zběsile akční – koně letí tryskem, čepele řinčí a spásné skoky se dějou v posledních vteřinách. A království se začíná ježit hroty „černých kamenů“ vyrážejících ze země – a spolu s tím začíná příběh temnět a narůstat do epické osudovosti. Přátelství a víra v druhého, snaha postavit se na vlastní nohy a zároveň strach z odpovědnosti, dluhy minulosti a konfrontace s osudem, to všechno samozřejmě není v žánru fantasy nic nového, ale tady jde ruku v ruce s nápaditými zápletkami a dobře napsanými postavami. Vedle hlavní dvojice jsou to hlavně sarkastická Kasandra hledící na Evžena spatra nebo vykutálený kumpán Lance Valibuk - vlastním jménem Antonín Řízek… _____Pro Nonnu: Některé postavy se vyjadřují o chameleonu Pascalovi jako o „žábě“ proto, že to myslí hanlivě nebo přezíravě.

Balzac toužil celý život po lásce a přijetí, když už se mu jich nedostalo od vlastní matky, ukazuje hned první scéna. A právě vztahy se ženami a s matkou jsou hlavní náplní filmu, přičemž druhá část, kde jde o hraběnku Hanskou a její váhání, působí už docela zdlouhavě. I když zpestřením může být hra na poznávání českých lokací – třeba který zámek hraje sídlo na Ukrajině a které město bylo přesazeno do Švýcarska.   Vedle milostných dopisů tu Balzac samozřejmě píše i romány, a to neustále s Damoklovým mečem exekuce nad hlavou. Ještě že může alespoň vyměnit sponzoring (nový oblek) za product placement. Zato jeho myšlenka čehosi jako autorských práv je okolí k smíchu…     Výskyt dalších spisovatelů: Victor Hugo (přítel), Eugene Sue (rival)