Véča

Tak trochu jiné retro...chrocht... Film o kterém se říká "to bych si nikdy nevypálil, ale zničilo mi to vypalovačku."

Ukázkový příklad, jak lze z vážného válečného filmu vyrobit pro dnešního diváka komedii. Dvě dějové linky, jedna sledující slévače Aljošu a dívku Natašu, druhá zase zachycovala dění v politických kruzích, se ovlivňují pouze v tom smyslu, aby ukázaly "báťušku" Stalina v těch nejlepších barvách, jako hodného starostlivého tatíčka a nepřítele jako figurky z grotesky. Schematické vykreslení postav navozuje až groteskní směšnost postav německé válčící strany, despotickým Hitlerem, jež si myje hlavu elixírem, počínaje, přes zrádného Werichova Göringa a neschopné generály, zfanatizovanými vojáky v zákopech konče. Stalin oproti nim jako rozvážný otec národa se setkává s dělníky a okopává zahrádku. Vcelku nepůsobí ve své bílé uniformě ani jako diktátor, ale spíše jako blahobytně si žijící strýček mlynář, který si zve na návštěvu dělníka z celého SSSR.

Po formální stránce průměrné drama se schematickými černobílými postavami převracející na hlavu reálné události. Obsahově odpad nejtvrdšího kalibru, který zároveň funguje pro politicky otrlé jedince jako zajímavý guilty pleasure snímek.

Volha, Volha, Volha, loď, Volha, břeh, souš, tanečky, zrada, Volha, Volha

Stalingradská bitva je film, který mi svou koncepcí připomínal spíše něco na pomezí mezi hraným filmem a dokumentem. Plány vojenských akcí a bitev jsou provázeny mluveným komentářem a záběry bojujících vojáků a politických jednání vypadají jako by plnily pouze ilustrativní funkci. Postavy ve filmu sice vykazují známky života, ale zároveň nemají žádnou hloubku a pokud vůbec projeví emoce, tak výsledný dojem vyznívá jako loutkové divadlo, jakoby hercům někdo cizí vkládal slova do pst a tahal za provázky, kterými je ovládá. Rudoarmějci jsou lidé bez bázně a hany a nekonají se tedy žádné čistky zbabělců z vlastních řad, protože podle tohoto snímku neexistují. Oproti stejně starému Pádu Berlína zde chybí dějová linie zaměřená na vztah obyčejných lidí a není se na co jiného soustředit než na suchopárná data, v 2. díle filmu okořeněná alespoň Hitlerem zamotaným do pásky z telegrafu a Stalinem, jež komentuje notýsek jednoho ze členů svého štábu. JInak se zde jen kumulují fakta ovlivněná propagandou vrcholící v druhém díle vítězstvím bitvy.

Příběh dvou vojáků uzavřených v v úzkém pásu země uprostřed frontové linie. Celý film působí, jakoby byl rozdělen do dvou částí. První část je komorním konverzačním dramatem tří mužů uvězněných v zákopu. Jejich hádky o původci konflitku vyznívají spíše směšně a bezvýznamně, protože už vlastně ani nikdo nejspíš neví, proč bojují. Druhá část začíná, když do děje vstoupí jednotky OSN a muži v zákopu se. Zobrazením jejich neochoty pomáhat dostává snímek trochu protizápadní nádech. Novináři, zde vykreslení, působí pouze jako lovci senzací. Jejich honba za příběhem je tak zběsilá, že se neštítí prakticky ničeho, co pak překroutí a použijí, jak se jim to bude hodit nejlépe. Oproti jiným protiválečným filmům zde nejsou zobrazeny hrůzy válečné vřavy a umírající, ale důraz je kladen především na pocit nesmyslnosti a zbytečnosti války plynoucího hlavně ze situací v první části filmu.

Vesna je hravá a lehká komedie Františka Čápa prostředí Ljublaně, kde mají tři mladíci před maturitou a snaží se získat zadání písemných prací pikantním podvodem, který se ovšem neočekávaně zvrtne. Příběh sám není nijak originální, hlavně zápletka se záměnou učitelovy dcery s jinou dívkou je jedoduchá a ohraná. Celý děj se dá snadno předvídat a šťastným happyendem jsem rozhodně překvapen nebyl. Motiv létání se mi k žánru romantické komedie nehodí, ale zde byly provázány s drobnějšími zápletkami, díky nimž se děj stal o něco poutavějším. Tento snímek si neklade za cíl moralizovat, neobsahuje žádnou hlubokou úvahu o životě, jen se snaží diváka pobavit, což, pokud se divák přenesu přes nepříliš originální zápletku, se daří.

Bulharská poetická balada o pastýři, který po zavraždění svojí ženy vychovával dceru jako muže. Snaha převychovat dceru v muže, ale nemůže mít úspěch, aneb, jak praví stará pravda, příroda si cestu vždycky najde. Film vsází na minimum dialogů a absenci hudby, což v kominaci s černobílým obrazem dává filmu, což dodává celému snímku po obrazové stránce syrově naturalistické vzezření. Otázkou zůstává, jak mohla dívka nevědět takovou dobu, že není muž. Pokud ale ponechám toto hledisko stranou, je dívčino zjišťování vlastní identity docela zajímavě vykresleno. Měl jsem problém překousnout panovačné chování dívčina otce, přeci jen rodiče vlastním dětem neničí život tak jako on v závěru té svojí. Do jisté míry mi také vadily některé detaily, např. podřezávání kozy X dívka ječela.

Okupace v 26 obrazech je příběh tří přátel rozdělných válečnou situací. Přátelé rozdělení vnitropolitickou situací v zemi . Fašistický Ustašovec, odbojář a Žid snažící se pouze zachránit si život. Nejmarkantnější je kontrast mezi jejich vztahy na začátku, kdy se jen veselili v ulicích města, a v druhé polovině filmu, když jsou rozděleni svým postavením a názory. Ovšem za druhé světové války to nebylo naposled, kdy byli lidé navzájem odděleni podobnou situací. Další příklad podobné situace se dá najít ve filmu Hezké vesnice, hezky hoří, ve kterém jsou do takové situace uvrženi dva přátelé. S ohledem na obsah násilí ve filmu je scéna masakru v autobuse zbytečně násilná, především pak v kontrastu se záběry krásné idylické krajiny.

Válečný film o dvou partyzánech, kteří se specializují na ničení německých bunkrů za pomoci granátů. Jejich putování mi přišlo poněkud bezcílné, kde akorát během cesty občas narazí na německý bunkr, který zničí. Přišlo mi, že Ljubiša Samardžić celý děh odlehčuje svými žerty. I jeho kamarád Bata Živojinović se stal na začátku filmu obětí vtipu. Vzhledem k tomu, jak Bata Žiovjinović chodil celou první část filmu bosý, tak mě zaráželo, že chodí bez nějakých výraznějšíc problémů a že o nohy nepřišel přitom, v jakém stavu byly ve filmu vidět. Zajímavé je, že všechny partyzánky ve filmu byly krásné mladé, skvěle nalíčené dívky. Celkově mi ani nepřišlo, že by film měl výrazný politický podtext. nejvýraznějším motivem zde byla síla přátelství dvou lidí.