Lusů

Duudsonit elokuva on hullu, nic jinýho jsem nemohla říct na otázku co na to říkám, když jsem dvd vracela svojí finské lektorce. Při sledování výkvětu finského národa jsem se chvílema dusila smíchy, občas přemýšlela jestli se běžet vyzvracet teď, nebo až za chvíli (operace kotníku?!) a chvílema prostě jen zírala s bradou dole a s pocitem že tohle normální člověk (ani Fin!!!) prostě udělat nemůže ...

"Příběh" sám o sobě je blbost na entou, ale možná by to mohlo být snesitelnější, kdyby alespoň jedna z hlavních postav uměla hrát.

Nedostat tenkrát kdesi zdarma lístek na premiéru, na 100% bych si tenhle film nechala ujít. A krom kukuče Kryštofa Hádka a trička, které jsem měla tu čest vyhrát, bych rozhodně o nic nepřišla. Budiž panu režisérovi omluvou že to byl první (a možná poslední) celovečerní film.

Nemůžu si pomoct, ale já se bavila. Roztomilá oddychovka, ideální se skleničkou čehosi :)

Komedie možná tak nejvíc ze všech uváděných žánrů, nejspíš ale už hraničící s parodií. Pro mě neskutečně nudný až trapný film, o to víc mě překvapilo, když Ricky vyšel v "edici dobrých filmů" Reflexu.

„Marla, trust me! It's gonna be allright!“ S knihou jsem se setkala dřív než s filmem a musím říct, že Palahniuk je mým autorem no.1, takže jsem ke shlédnutí filmu sbírala odvahu. Přestože mám Helenu Bonham Carter ráda, na Marlu se mi ze začátku úplně nehodila. I tak si ale lepší zpracování nedokážu představit. Pokud máte film rádi, rozhodně doporučuju přečíst si knihu, myslím že zklamat nikoho nemůže.

Přítomnost tohoto filmu ve Varech jsem vážně úplně nepochopila. Nekonečné záběry na dřevěné postavičky a ruskou krajinu mě nějak nenaplnily. Největším plusem byla jeho (ne)délka.

Na festivalovém promítání jsem v prvních minutách přemýšlela, zda jsem tam správně, protože jsem se opravdu začínala bát. Naštěstí jsem ale neodešla. Po chvíli se film totiž (předpokládám že ne úplně záměrně) přehoupl do dokonalé parodie a celý sál se smál – hodně nahlas... Shane Cooper se stal mým hrdinou a celou dobu jsem napjatě očekávala jak to dopadne … ale TOHLE jsem vážně nečekala!!!

Pojedeme zkratkou – je to sice delší, ale o to horší cesta. Přestože v době vzniku filmu jsem ještě vesele houbařila, dokáže mě tenhle film rozesmát mnohonásobně víc, než všechny „týnejdžrovské“ komédie současnosti dohromady.

Takhle jsem se v kině už dlouho nenasmála. Songy ptačího kvarteta, pásovec na dvě půlky, místní drsňáci v saloonu a trocha romantiky. Závěrečná písnička (ohromně mi připomíná Marshall vs. The Machines z HIMYM) mi doteď minimálně 2x denně zní v hlavě …