huzgi

Na scénáři jednoznačný podpis Francois Truffauta. Velmi zdařilé dílo.

Bondovky jsou dány vzorcem, do kterého je třeba jen správně dosadit. Režisér si nemůže libovolně vymýšlet, musí jen správně variovat. Sam Mendes dokázal, že je zručný řemeslník a jeho Bondovka drží. Dovedl bych si představit zpřesnění rytmu, cestou do cílové rovinky tak trochu zapomíná, co vlastně, točí, ale celkově má další korálek svůj smysl a my se už těšíme na další.

Pokud nejste milovníkem Utopií, tak vás smysl filmu míjí...

V dnešním filmovém světě zoufale chybí filmaři, jejichž dílo chcete vidět podruhé, potřetí, počtvrté,... Wes Anderson je jeden z velkého mála. Takto by dnes točil mladý Karel Zeman. A nemohu si odpustit. Jestli slavná kritika u prvního filmu jásala nad hvězdou Harvey Keitela slovy "toho chlapce kamera prostě miluje", tak ten chlapec je kamerou milován i po téměř 50 letech. A možná i více.

Spíš pokažená příležitost než zásah do černého. Už ten centrální nápad, kdy mrtvý manžel posílá načasované vzkazy ze záhrobí kulhá na všechny nohy.

Zásah do černého. Neskutečně přesně smíchaná směs černého humoru, laskavosti, příběhu a napětí, citu a tušené sexuality, smíchu a pláče, radosti a smutku a skvělé herecké výkony. Jak lákavé navštěvovat tuto svou rodinku.

Bývávalo, kdy western byl křišťálovým soubojem předem definovaného jednoznačného dobra proti jednoznačnému zlu. Postmoderní estetika velí jinak. Neurčité, ztajené charaktery, nejednoznačné uchopení významů, překvapivé dějové zvraty. A dokonalá atmosféra. Vítejte v nových časech, vítejte v Hell on Wheels.

Jen těžko z toho jednoho nápadu vyždímat více i na další díly.

Jak na toboganu, místy ulítlé, trapné a místy vtipné, zábavné. Kdyby se chtělo, dalo by se vytěžit i více, jen vsadit na disneyovské klasické triky.

Příjemně padá sníh, nálada k Vánocům, ale příběh plochý a nudně pomalý i zřejmý. Na Vánoce v kruhu přátel, proč ne...