Druhácena

Uff, hlava mi z toho šla kolem a chvílemi jsem se přestával orientovat ... a hlavně jsem si uvědomil, jak moc málo toho vím o Jugoslávii a divokém to vstupu Balkánu do 90. let. Je to navíc až po okraj nacpané neuvěřitelným spektrem emocí, které může Kusturicovi Hollywood jen tiše závidět.

Poprvé jsem to viděl, když mi bylo asi dvanáct na dovolený na Slovensku. Prodavačka lístků, když si uvědomila, na co ty malý smrady pustila, za námi ještě běžela se slovy, že ten film je nepřístupný a udělala takové to gesto, kdy si bouchla zaťatou pěstí do otevřené dlaně. Ale už nás neodradila...Hlavně jsme ale vůbec neměli páru na co to jdeme, chtělo se nám jen do kina - když jsem viděl ten začátek s popravou Anny Boleynové, opravdu jsem si myslel, že jdu na nějaký historický film, ve kterém bude nejspíš příliš mnoho krve...historické to nebylo, ale do historie se to rozhodně zapsalo. Původně jsem dal jen tři hvězdy, ale po přečtení některých (těch pozitivnějších) komentářů s vybranými citacemi z filmu se už zase válím smíchy po zemi a přidávám ještě jednu. Na druhou stranu, mám pochopení i pro názor uživatelů z jiných vesmírů, kteří hodili Kevina s Perrym do odpadu.

Můj tatík si nepotrpí na příliš hlubokomyslné filmy a má rád nenáročnou televizní akční zábavu. Tak jsem si řekl proč ne, člověk by se měl čas od času podívat na nějaké to béčko a taky jsem měl jako malý filmy se Seagalem ve velké oblibě. Leč... bylo to zlé, velmi zlé, trapné, přiblblé a ani nevím proč jsem to vydržel až do konce. Hlavně mi bylo líto Stevena, jeho filmy byly vždycky trochu na hlavu, ale alespoň se dalo koukat na ty rubačky, tady už nedává smysl nic.

Nádherné, dojemné, okouzlující.... Jsou to fakt frajeři - od Milana Caise až po hostujícího Jiřího Schmitzera. Troufám si tvrdit, že ačkoliv jsem neviděl všechna česká koncertní DVD, tohle ve zdejších krajinách nemá absolutně žádnou konkurenci. Jenom škoda že jsem ještě tenkrát nepropadl naplno jejich kouzlu a neviděl to naživo...

Prvních patnáct minut patřilo mezi nejkrásnější chvíle, co jsem kdy v životě zažil s pohybujícími se obrázky. Slzy mi z toho tekly po tváři. Zbytek byl už "jenom" hezký kreslený film.

I když se mě některé animáky od Pixaru líbily, pořád to pro mě byly alespoň z větší části "jen" animáky. Při sledování Pana Lišáka jsem si ale poprvé v životě neuvědomoval, že sleduju kreslený film.

Omamný začátek devadesátých let, má milovaná Prouza, nejmilovanější Priessnitz a famózní klipy od Davida Ondříčka. Škoda že to bylo všechno tak krátké...

Já nevím jak vy, ale já se u toho královsky pobavil. Nemá cenu plkat pět řádků o tom, jak je Quentin dobrej režisér a Christoph Waltz charismatickej hajzl.

I když jsem šel na ten film s nedůvěrou, je to přeci jen Harry Potter a já jeho dlouholetý zaslepený fanoušek - tudíž jsem si ho i přes řadu kravin užil. Na Vězně z Azkabanu samozřejmě ani zdaleka nemá a ačkoliv je dost dlouhý, nevypoví ani polovinu z toho co by bylo potřeba pro solidní náběh do cílové rovinky - sedmého dílu. Místo toho tam tvůrci přidají jednu velkou neknižní scénu, která je naprosto ALE NAPROSTO o ničem. Nicméně, najdou se i pozitiva - tradičně dobrý Snape, místy opravdu hutná atmosféra a hlavně finále se Smrtijedy, které je tisíckrát lepší než v předloze. Takže k těm třem hvězdičkám, které dávám automaticky za alespoň trochu kvalitní adaptaci mé dětské a vlatně i dospělé knižní lásky, přihodím ještě jednu.

Krásný film...Sice chvílemi nudí ale je tam na druhou stranu je tam spousta nezapomenutelných scén (francouzská smetánka pařící na Siouxsie and The Banhees apod.). I když jsem student historie, vůbec mi nevadily všechny ty nepřesnosti, byl to rozhodně lepší zážitek než nějaké suché historické drama "přesně jak to bylo". A Kirsten-Marie je neskutečně sympatická, bránil bych jí na popravišti vlastním tělem....