neneka

Klasika. A jako dokument doby a hlavně fenoménu Beatles neoddiskutovatelně záslužný počin..

Udělal mi radost tenhle film... stejně tak herecké výkony J. Binoche, D. Auteuila a "mé" Annie Girardot... a v reakci na některé komentáře, mně se dost líbilo, jak se to "vleklo"... Zdánlivě. Byla jsem zvědavá na další snímek Michaela Hanekeho, z jeho Pianistky mi před lety až mrazilo. To se tady sice nestalo, ale mě nemusí z každého filmu mrazit.. Svou jedinečnou atmosférou si mě získal i tak..

Salma Hayek si splnila svůj sen... a budiž jí přáno :-). Frida Kahlo je v Mexiku stále fenoménem a já jsem za tento film opravdu vděčná... za to, že si někdo dal tu práci a ty barvičky na pomyslnou paletu vymačkal a pak je namíchal tak, aby plátno upoutalo. A život Fridy Kahlo stojí za zfilmování. Tak jako stojí za to si ty vjemy umocnit o přečtení její korespondence (Intimní autoportrét) nebo Zaříkávání atd. ... A určitě doporučuji na podzim vyrazit do Vídně na retrospektivní a nejen svým rozsahem výjimečnou výstavu jejích obrazů a kreseb.

Jisté je jedno: vůbec nejde o odpočinkový film... ale s tím snad ani nikdo nepočítal. Je to "Bergman". Líbí se mi komentář Marigolda - svou poznámkou o bezvýchodnosti mě dostal konečně do pohody, takže díky :-)

Áááá, můj oblíbenec Craig Ferguson (Late Late Show C. Fergusona) ve filmu... a do té zvláštní partičky lidí zapadl moc pěkně.. .

Aneb jak lze taky prožít vánoční svátky v "domově důchodců" po irsku... Nejenže se to tu hemží spoustou hereckých osobností (J.Ackland, V.Redgrave, I.Staunton), ale taky se tu vůbec nešetřilo humorem a nadsázkou. Když už zdánlivě nelze kde brát, ještě zbývají nějaké možnosti, jak si život osladit. Jsou přece vánoce...

Jsem ráda za tuto původní verzi... mám ji radši než tu z r. 2006. A pravda, Peter Falk překvapivý... nebo alespoň pro mě.

Pro Leonarda Bernsteina jsem měla vždycky slabost - asi tím zanícením a živelností a stoprocentním charismatem, které z něho vyzařovalo, tím, jak uměl zaujmout diváky a posluchače... pro mě v tom příjemném slova smyslu populární osobnost, která dokázala svět vážné hudby přiblížit "nevážně" a třeba právě proto i přitažlivě pro širší okruh diváků. A zrovna tento dokument byl pro mě až neuvěřitelným smyslovým zážitkem, vryl se mi pod kůži na hodně dlouho a vlastně jde o jeden z těch, kterým si jeho opětovným shlédnutím tu radost neustále přiživuji. Je to takové splynutí s něčím, co uchopit nelze... A vždy si vzpomenu na svého dědečka, se kterým jsem právě to premiérové uvedení v TV sledovala, upíjeli jsme čaj a měli takový tiše hlučný poucit souznění. Nezapomenutelné ve všech směrech..

Už jen kvůli Janu Kaplickém musím ty 4 hvězdičky dát a jsem moc zvědavá, jak se Olze Špátové podaří dokončit Oko nad Prahou. Tento dokument mě vlastně před těmi 5 lety ve větší míře J. Kaplického objevil; to, co z něho vždy vyzařovalo, charisma, skromnost, moudrost, radost ze života, to se jen tak nevidělo a já byla jeho osobností, když následně jsem již jeho práci sledovala pečlivěji, v tom nejlepším slova smyslu zasažená hluboce, takže ať je tento dokument kvalitou, jaký je, hlavně že vůbec vznikl a je.

Připojuji se ke Golfistovi a musím se usmívat, protože i já na tomhle filmu byla ve svém dětství několikrát... Jde o mou velkou nostalgickou vzpomínku na obrovské těšení na film s partou dalších dětí kolem sebe a nezbytným pytlíkem bonbónů v ruce.