Fredericus

Pěkná mystifikace.

V tom nadšení je přece jen cosi onanistického.

Nejprve zhlédnuto bez úvodních pěti minut. Chyba. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí, nedocení stylizaci a zbytečně se rozčiluje v domnění, že jde o nějaké vykreslení „středověku“ (víceméně blíže neurčeného). Soudí tak například z hudby, jak podmanivé, tak zavádějící. A ono je tu přitom zcela osobní drama Armina, resp. obou mužů (u Ondřeje opomíjeně „rodinné“!), „které rozdělují neslučitelné vášně“ (tak trefně poznamenává jinak prvoplánová anotace z Mezipater 2011). Jakkoli málo prokreslené a natočené myslím méně virtuosně, než se – zjevně – obvykle soudí.