Slon

Gus van Sant je profík. Určité režisérské kvality se mu v tomto filmu rozhodně upřít nedají. Neosobnost a podrobný rozbor dané nálady na škole zvládl na jedničku. Ona neosobnost je ale tak syrová a bez emocí, že je hodně těžké k filmu přistupovat jinak. Vše ostatně stojí a padá na samotném závěru, který je nad očekávání brutální. Nicméně neřekne vůbec nic o komkoliv na škole. Prostě suše ukazuje to, co se na škole dělo. Ale proč? Od toho je Michael Moore se svým dokumentem. (04.09.2018)

Syrová filmařina, která si svůj účel plní do puntíku přesně - tedy, skoro přesně. Stylistický minimalismus a emocionální odtažitost fungují bravurně, dokud se nedostává ke slovu očekávaný závěr. Tehdy se divák stává svědkem šokujícího úpadku lidského ducha a bezpředmětného násilí, které v něm ale vinou nulové emoční odezvy ze strany postav nijak výrazně nerezonuje. Jinak se však jedná o dílo bezesporu originální a podnětné, svou zajímavou časovou výstavbou, uvěřitelností většiny postav a jasnou vizí překonávající i známější Villeneuvovu Polytechniku.. (28.09.2018)

Uff síla na druhou. Další stereotypní den anebo ne? Nepochopitelné zvěrstvo nejhrubšího zrna. No co, znuděná děcka se chtěj pobavit, zahrát si svojí oblíbenou počítačovou hru v reálu, zvýšit si sebevědomí nebo snad zaplašit své mindráky a ukázat světu, kdo jsou zač? Je to přeci tak jednoduché objednat si pořádnou zbraň a hned je z vás king, král světa. Mohl tomu vůbec někdo zabránit, jak můžem vědět, že se to nestane znova? Nemůžeme. Kamera je zde pouze v roli pozorovatele, názor si musí každý udělat sám. (14.08.2006)

Už druhý film od Santa, v němž je režisér spíš nezaujatým pozorovatelem události než jejím konstruktérem. A musím říct, že tato zdánlivě chladná a odtažitá metoda dokáže velmi solidně vyburcovat naše emoce a nechat nás prožít si přesně to, o co Gusovi šlo. Dlouhé jízdy kamery a snímání jednotlivých osudů, které se několikrát protnou, aby nakonec vyvrcholily v nevyhnutelné, počítačem inspirované vyvražďovačce na půde střední školy, zanechají diváka jako opařeného. Bravo pane Sant. Dokázal jste to již podruhé. Smůla pro vás, že nejdříve jsem viděl novější Paranoid Park, kde uplatňujete tutu metodu v pozměněné a možná důslednější a intimnější formě, a tudíž pro mě Elephant nebyl až takovým překvapením. Ale i tak jsou to sakra dobré čtyři hvězdičky, ne-li čyři a půl. (21.05.2010)

Po formální stránce se nic originálního nekoná. Tarantinovsky roztříštěné a nelineární vyprávění tu bylo už mnohokrát. Van Sant ze začátku diváka ukolébává, aby ho pak o to silněji chytil pod krkem. Ale přeci jenom, ty záběry sledující studenty při chůzi a při různé činnosti byly na můj vkus až příliš dlooouuuhéééé a neměly žádnou výpovědní hodnotu. Van Sant nic neřeší, nic nevysvětluje, nepídí se po příčinách onoho hrůzného činu, pouze až dokumentaristickým stylem ukazuje události toho dne. Ten film je studený jako psí čumák a je otázka, jestli je takový přístup správný. A nedá se mi zastavit u samotné scény masakru. Oceňuju, že se Van Sant vyhnul lacinému ukazování naturalistických momentů zabíjení, ale podle mně to režijně nezvládl. Téměř žádný křik, studenti jen tak pobíhají sem a tam. Postava jednoho ze svědků, černocha Bennyho přijde do třídy, kde leží zastřelený student a u něho stojí dívka jakoby nic, založené ruce, žádné slzy, žádné emoce, žádný šok. Benny ji doprovodí k oknu a ona z něho vyleze úplně v poklidu, Benny se potom sebere a jde se nechat v klidu odprásknout. Copak takhle se lidé chovají ve vypjatých krizových chvílích, kdy jim jde o život? Ani náhodou....PS: Nejvíc mně stejně zamrazilo při scéně, kdy pošťák přijde se zásilkou, ve které je funkční samopal a vydá ho nezletilým děckám jen tak na podpis. Amerika a její zákon na volné držení zbraně je fakt na palici. (31.08.2004)