ilias

Rust Cohle je jedna z nejlíp napsanejch postav, co znám. Pochybnosti mám o jediný stránce jeho povahy - může někdo bejt opravdu tak čistě zásadovej? Vlastně je ideálním literárním typem. Nemá chyby, nemá odchylky. Od toho, jakýho ho scenárista chce. Marty je napsanej vlastně asi líp, jenže není tak temně přitažlivej. Míň fascinuje. A míň filosofuje, víc do věcí propadá, nemá takovej nadhled. Rust má nadhled i smutný vědomí, že mu nic neulehčí. Finále - držet se reality o kus víc, bylo by snad zbytečný chodit za padouchem do nepřehlednýho bludiště, když se po letech mimo pozornost necítil ohroženej... Ale aby to bylo strhující, nahnali je tam, nechali je skoro umřít - tje trochu klišé. Poslední věta o hvězdách je super. You´re looking at it wrong, at the stars thing. If there´s only dark, it means the light won. Těžko se s tím žije, těžko se na vítězství čeká.

Skvělej seriál, má atmosféru, Hank je dobře napsaná postava a DD ho hraje báječně. Ale poslední sérii fakt nechápu - jako by do ní chtěli nacpat všechna trapná klišé. Ztracený syn, autonehoda, odhalení něčeho znepokojivého na konci epizody - ach jo... Nedává to smysl, třeba taková Karen jako by navíc za ten jedinej den, co uplynul mezi koncem šestý a začátkem sedmý série, prodělala osobnostní přerod - stala se z ní podivná ženská s poněkud přehnanou zálibou ve věcech karmy a s přepjatými gesty.