Laxik

Chastainka na Hrad.

Házím ti laso, kamaráde. Jedno z těch lepších Arnoldových sci-fi béček, ve kterém je úplně všechno, co byste od takového filmu čekali. Jen ty one-linery byly fakt špatný.

Je jedno, co od Tančírny očekáváte, na tuhle skoro dvouhodinovou němou (ale výmluvnou) historii jedné francouzské tančírny, do které po několik dekád chodí různí, ale vlastně docela stejní lidé (pardon, dojemní trotlové), vás nikdo nepřekvapí. Je to vtipné, když se to snaží být vtipné a dojemné, když to chce dojmout, v první dvacetiminutovce a někde mezi 60. a 75 minutou je to naprosto geniální, ale až moc často je to saaaaaaaaaaaaaaaaaaaakra nudné.

Výborná neskutečně sympatická (troj)komedie, ve které září OBĚ živelné italské superstar - Lorenka stejně jako Mastroianni. Sušší chlebový prostředek tohoto obráceného sendviče, plácnutý mezi dvěma luxusními plátky šťavnaté mortadelly, je sice jen takové slabší vypointované intermezzo, ale jako celek chutná Včera, dnes a zítra božsky v každý den a každou hodinu. Nevím sice, co jsem čekal, ale určitě to nebyl nadčasový film, ke kterému budu schopný se pravidelně vracet.

Je fakt obdivuhodný, že se člověk ve filmu, který je v podstatě jeden ohromný lyrickoepický řetězec metafor a symbolů, nemá jak ztratit a rozumí téměř všemu, co se před ním odehrává. Sice dost často nebudete vědět, kde jste chronologicky, případně jestli se pohybujete ve světě reálném či snovém, ale nepochopit, co se tu básník pokouší sdělit? To sotva. The Wall je nezaměnitelný audiovizuální zážitek, který strhne city, představivost i rozum. Ale já vám nevím, něco mi tam chybělo. Nebo možná ani nechybělo, jen jsem se nezamiloval.

Dobrá písnička s výběrem těch nejhezčích obrázků (Salma v bikinách) z mého oblíbeného filmu Od soumraku do úsvitu. Ale jako videoklip je to takové nanicovaté, za málo šupů nijak extra muziky.

Je to jasný. Odteď když se řekne Technicolor, nenapadne mě Spartakus ani My Fair Lady, ale Černý narcis - techni(colori)cky dokonalý film, který rozhodně nevypadá na svých neuvěřitelných 70 křížků. Ty jsou bohužel znát jinde. Třeba v nakrémované Angličance hrající mlčenlivou Indickou krásku nebo v extrémním hraní (koulení) očima. To první je v pohodě, taková holt byla doba, ale holkám, v čele se šílenou sestrou Ruth, jsem to blouznění herecky moc nežral. Navíc jsem se během blbých 100 minut docela i nudil, protože je to celé tak nějak roztříštěné a nesoustředěné. Na druhou stranu musím pochválit, jak film pracuje s náznaky a vedlejšími motivy - těch věcí, co si může divák domyslet není málo.

Problém s neuvěřitelnými příběhy podle skutečné události je... že jsou neuvěřitelné. Takže buď se to opravdu stalo, ale působí to jako laciné citové vydírání, nebo si to Saroo Brierley s filmaři přizpůsobili, ale v tom případě se zmohli jen na laciné citové vydírání. A protože nemá normální divák šanci rozeznat jedno od druhého, většinou se jeho pocity dají popsat jako mix uraženého a provinilého cynismu. A tak na mě působil i Lion. Nehledě na to, že si to Dev Patel i Sunny Pawar dávají, nehledě na to, že Sarooovi (vážně, češtino, 3x o?) vlastně přejete, aby úspěl, nehledě na to, že jsem nejednou uronil slzu dojetí. On totiž Lion není moc dobrý film a jeho příběh, jakkoli neuvěřitelný, prostě nepatří k nejlepším. Nejvíc na něm asi můžu vystihnout to, jakým způsobem nakládá s rozpolceností hlavního hrdiny a jeho adoptivního bratra. Ukázat, že sebevětší množství náhradní lásky nedokáže přehlušit bolestivý pocit vykořeněnosti a viny, to chce um.

Svěrák si udělal prdel z pohádek i českého diváka. Vznikla naprosto švihlá parodie, která se nebojí ani pedofilních vtipů.

Hmm. Tak asi takhle - podobně roztomile naivní krávoviny už se dnes točí zaručeně jen v Indii. Můžete nad tím ohrnovat nos jak chcete, můžete se tomu klidně i posmívat, ale netvrďte mi, že jste se u toho aspoň občas retardovaně negebili. Obvykle poznám, jestli si ze mě filmař dělá prdel, nebo jestli to myslí vážně. Tady ale fakt netuším. Některé scény byly očividně upřímné až po špičku sikhského plnovousu, jiné si naopak střihly čistou sebeuvědomělou hru. Ve většině případů ale fakt netuším - smál jsem se jak divý, ale těžko říct, jestli jen postavám, nebo i tvůrcům. A moji spolukinaři (kteří byli, stejně jako já, netušící "obětí" promítání naslepo) na tom byli podobně. Průšvih je spíš v tom, že se to celé vleče přes dvě hodiny a tak nějak to svojí strukturou připomíná snahu amatérského fabulátora odvyprávět koherentní a kohezní příběh. A přestože snědý indický Ondra Vetchý v hlavní roli není úplně k zahození, herecky je to taky dost bída. (K nemilosrdně stupidním dialogům se radši vyjadřovat nebudu, protože titulky, co nám k tomu pustili, evidentně přežvýkal Google Translate a dál už se tím nikdo nezabýval.) Tohle všechno bych ale téhle bezelstné krávovině dokázal odpustit. Jen kdyby za něco stál aspoň její konec. Ten se sice tváří jako bůhvíjaká sluníčková filozofie, ale (alespoň z mého pohledu) ve výsledku vyznívá dost amorálně a dělá pitomce ze všech zúčastněných. Včetně diváka.