Recenze (1 687)
Ztraceni ve vesmíru (2018) (seriál)
Plné rozporů. Rodinné dráma o (dys)funkční rodině / survival horror / space opera? Záporačka tak extrémně záporná, až to přehání. Spousta podivných (těžkouvěřitelných) náhod a zvratů. Nepříliš sympatické osazenstvo rodinky dokonalých (šprty nemá nikdo rád) a 10 hodin trvající fňukání mamánka. Na druhou stranu... je to sci-fi. A pro tu já mám slabost. Takže když se vypne mozek a hodí popcorn do mikrovlnky, účel to splní. - 60 %
Bajkeři (2017)
Zbytečně haněné. Samozřejmě to na Rafťáky nemá, ale srovnávat to s Kameňákem si nezaslouží. Problém tohoto typu komedií je hlavně v afektovanosti a chtění udělat každou scénu za jakoukoliv cenu nějakým způsobem vtipnou, což ne vždycky vyjde.
Ore monogatari!! (2015)
... His Stupid Story!! Vtip žádný, příběh i s koncem předvídatelný, Suzuki extrémně přehrává (i na Japonce)... lidi vzpamatujte se. Být to české, tak si o to ani neopřete kolo.
X-Men: Nová generace (2017) (seriál)
Už podle plakátu člověku dojde, že tady bude na prvním místě RODINA - tohle slovo zaznělo snad v každé druhé větě. A podle toho to taky vypadá. Nadané potvůrky mají holt za zadkem neskutečně otravné staříky, kterých by se měli tvůrci co nejdříve zbavit (zabít, ideálně), jinak to v druhé sérii může spadnout někam na úroveň děsivého comba Smallville/Teen Wolf. A to jsem fakt musel čekat 10 hodin na jemné rozkmotření mutantí partičky? A teen romance? Ve filmu jim stačilo 5 minut na rozehrání trojúhelníku Iceman/Rogue/Kitty a fungovalo to mnohem líp, než tady. Nevím, jestli je to tak špatně napsané nebo i zahrané, ale otravných postav je tam mraky (rodiče Struckerovi, Polaris, Dreamer, Esme...). ...our baby, our baby... Bohajo! Koukám do budoucna a bojím se co přijde - přitom je tohle moje (jediná) oblíbená comicsová série.
Gate: Džieitai kanoči nite, kaku tatakaeri (2015) (seriál)
F-4 Phantom, Cobry, Type 74, TOW + elfové, magie, draci, rytíři + infantilní lehce perverzní úchylárna = příjemná zábava? Ty vole, jo.
Blame! (2017)
Po dlouhé době zkouším Anime a furt to tam není.
Sidonia no kiši (2014) (seriál)
Žádné emoce, nepřehledná akce, již jinde (mnohokrát) viděný příběh (NGE?), vztahy vůbec nefungují. Prostě mizérie.
Nejlepší přítel (2017) (TV film)
Na ČT dobrý. V podstatě jediná výtka by byla ke scénáři (vykrádání Bočana/Justa; vdavkuchtivost Svarinké/Vagnerové nechápu (chybí mi tu jakékoliv budování vztahu mezi Piškulou a Svarinskou); povahotoč Piškuly těžko uvěřitelný). Lucii Konášové se sem tam podaří napsat něco slušného (Vůně vanilky, Anděl Páně), ale tohle se jí teda nepovedlo.
Valerian a město tisíce planet (2017)
DeHaan obsazený trošku nešťastně (sedlo by to Cruisovi), Cara je alespoň neskutečně hezká a dobře se na ni kouká (když už nic jiného), vizuál na jedničku, vtip to má. Konec... chjo. I tak je to povedené scífko a brát se to ještě o trochu míň vážně, mohl z toho být druhý Pátý element. A stejně nic lepšího v tomto žánru letos podle mě natočené ani nebylo.
Star Wars: Poslední z Jediů (2017)
Han Solo je pryč, humor je pryč, osudovost z toho leze každým otvorem (chci říct záběrem) a světe div se: 2,5 hodiny chaotického přešlapování na místě a vlastně se NIC nestalo. Škoda. Chce to míň dějových linií a jeden pěkný uzavřený příběh s pár postavami. Ne jen omílání furt toho samého dokola (jen s lepším vizuálem). Proč sakra musí být v každém hollywoodském sci-fi blockbusteru hrozba konce světa/civilizace/galaxie... malé příběhy. To je to, co mi chybí. Klidně plné drahých scén a spousty akce.