Tina.T

Na tenhle dokument jsem se hodně těšila. Bohužel. Poslepované dílo, podle toho, jaký předmět na půdě nebo v knihovně p. Brdečková našla, na to se nalepila nějaká vzpomínka. Povídala sice o věcech velmi zajímavých, bohužel to tak nějak nedrželo pohromadě. A bohužel, p. Brdečka z toho nevycházel nejlíp. Průřez životem bohéma, ale i geniálního člověka, sobce, který si v podstatě celý život dělal, co chtěl. Ale tak už to u těch velikánů chodí. Bez nich bychom patrně neměli spoustu skvělých filmů, ilustrací, loutek, atd.. Řadím p. Brdečku do kategorie sobeckých velikánů a ne náhodou ti další z nich byli i jeho přátelé – Jiří Trnka, Jan Werich, atd.. A není náhoda, že tihle všichni měli dcery, které své dětství rozhodně neměly jednoduché a které svým otcům v podstatě obětovaly život a udržovaly/udržují jejich odkaz dodnes. V tomto ohledu ještě p. Brdečková měla štěstí, Werichova dcera tolik toho štěstí neměla. Tento dokument to v podstatě potvrdil, ano, byl velmi nadaný, velmi svérázný, ale žít s ním asi nebylo jednoduché. Celý ten dokument ve mně nechal jakousi pachuť, postrádala jsem tam základní informace, aspoň formou titulku, kdy a kde se narodil, kdy zemřel.. No, bohužel. Kolikrát, že jsem řekla to bohužel? Tak asi tak.

Tak tohle se fakt nepovedlo. Nevím, co si Stephen Moyer udělali s Annou Paquin, ale jednak vlastní ženu nechat sejít tak brutální smrtí, a druhak tím k smrti unudit diváky, to se nedělá. Prostě to nefungovalo. A pokud takhle reaguje americká rodina na smrt jednoho ze svých členů, tak jsem ráda, že nežiju v Americe. Hysterické dialogy by člověk pochopil, ale tohle? Nene, už ne, díky.

Mno. Včera bych napsala, že to stálo za starou belu, ale dneska se to ve mě trochu rozleželo. Snímek pomalý, komorní, s hutnou atmosférou prachu, kamení v puse, nábojů v kapse, potu, špíny, nedostatku vody a vlastně čehokoliv. Lidi otupěli, smrt je všude a za sebemenší prohřešek, lidský život pro některé ztratil kompletně cenu. Přesto i tady se lidi snaží přežít jak se dá. Někdo se snaží pomáhat, jiný jen parazituje a hlavní hrdina si jde tvrdě za svým, přes mrtvoly. Doslova. Pattinson je tam v protikladu ke všem svým sladkým rolím, hraje tu zápornou roli, duchem slabšího mladíka s texaským přízvukem a musím říct, že si to u mě trochu vyžehlil, hrál ho fakt dobře. Jinak z filmu moc žádný přínos nevidím, snad jen tu myšlenku, že je opravdu lépe nevěřit nikomu, protože nikdy nevíte, kdo vás kdy střelí do zad, nebo nechá na prašné silnici postřeleného chcípnout. Včetně vlastní rodiny.

Není to úplně sluníčkový film, ale o to má větší sílu. Tam, kde v Captain Fantastic děti tvoří, hrají, jedí, loví - vše společně, tady je na to všechno Tom sama. Otec plný svých vnitřních démonů může těžko zajistit dceři plnohodnotné dětství, i když se snaží sebevíc. Velmi komorní snímek, pomalé tempo, ale sem to těch hlubokých lesů to patří. Kam spěchat? Moc se mi to líbilo a Thomasin McKenzie je v tomto snímku skvělá!

K tomuhle filmu se musí dozrát. Pro Evropana cizí, nepříliš vlídný svět, drogy na každém kroku, až to místní přestávají vnímat jako něco špatného, ale jako jeden z prostředků k obživě. Zkorumpovaný svět plný úplatků, kde platí urvi co můžeš, jinak nepřežiješ. Velmi syrové a autentické, až mi to nedělalo dobře. Komentář píšu až s půlročním odstupem, kdy čtu o tom, jak se filipínské ulice plní tisíci mrtvol, jak policejní prezident vytáhl do boje proti narkomafii a záminkou k vraždě může být i jen podezření z prodeje narkotik. Za pět měsíců se obětí drogové války stalo více než 5 800 lidí a očekává se dalších 20 či 30 tisíc obětí. Což je neskutečné číslo. Opět, pro Evropana nepochopitelné, ale kdo viděl tento snímek, pochopí to snáze, proč je tato čistka nutná (a možná marná). Rozhodně to není sluníčkový film a rozhodně ho v blízké době nechci vidět znovu. Nicméně do hlavy se mi zapsal, emoce vyvolal velmi silné a o to tvůrcům bezpochyby šlo.

Ach jo. Já bych tak strašně chtěla... to dokoukat, ale ono to fakt nejde. Vydržela jsem 6 dílů a vzdávám to. Je to blboučké, herecky dost strašné, dějově ještě horší. Jestli tohle je jedním z nejoblíbenějších fantasy seriálů v USA, tak to o ledasčems svědčí. Když rozkoukám seriál, cosi mě nutí to shlédnout všechno, že to přece nemůže být tak hrozné... no, může a kdyby se netočilo digitálně, chtělo by se říct - škoda celuloidu, herců a času (diváka).

Jak tak čtu ty komentáře, tak ani ve varech, kde je vstřícné publikum, se tohle nechytlo? Škoda, mě se to docela líbilo. Nešla jsem na projekci s žádným velkým očekáváním a byla mile překvapena. Pomalý snímek, detailní záběry do tváří, poetika všedního letního dne s krásnou hudbou a jedna běžná rodina, se všemi svými problémy, kterými je zahlcena a o kterých se přece nemluví. Nebo aspoň ne běžně. A když přijde katalyzátor, v podobě dlouho neviděného příbuzného, nahromaděné emoce zkrátka musí ven. Kdo z nás tohle nezažil, nežil v pořádné rodině. Ano, byla tam místy zbytečná hysterie v konverzacích, ale to je můj úhel pohledu, pro jiného jí tam možná bylo málo. Mě se to líbilo, svou pomalostí mě to vtáhlo do emocí a pocitů, donutilo přemýšlet nad krátkostí života a malicherností hádek, a když jsem pak šla na půlnoční palačinku (ano, to se ve Varech musí!), doznívalo to ve mě hodně dlouho. Takže všem tady těm mistrům světa, co píšou, jak to nestálo za nic - natočte svůj film, dostaňte do něj ty emoce a pak se můžete kasat. A že jste stáli chudáci na projekci 4 hodiny? Dobře vám tak, já si koupila lístek. (KVIFF 2016)

Tak se přiznávám, i já jsem z tohohle filmu zdrhla. Problémem nepříliš často natáčejících, popř, začínajících režisérů, bývá to, že je jim líto film radikálně sestříhat. Nechápou, že když nevezmou ty nůžky a neukrátí záběry, zabijí tak celý film. Nemám nic proti pomalému tempu a na festivalu v KV to tak nějak očekávám, ale tohle bylo moc i na mě. Kolem mě byli samí teenageri, které tam očividně někdo nahnal proti jejich vůli. Někteří se pronudili do půlky, druzí spali už po dvaceti minutách. Litovala jsem je, že nemůžou utéct jako já, protože záběr na záda muže kráčejícího po silnici, je po 5 minutách téměř statické nehybnosti opravdu, opravdu velmi dloooouhý.... (Vary 2015) PS: Nemohl by mi někdo z přeživších až do konce říct, o čem to vlastně bylo?

Velmi malebné záběry, pomalé tempo, vizuální nádhera. No a do toho chameleon Fassbender jako zarostlý desperát v potrhaných dlouhých spodkách a holobradý mladíček Smit-McPhee. Je dobře, že hvězda jakou Michael už bezesporu je, dává zelenou začínajícím režisérům a pozvedne tak film na úroveň, kterou by bez něj neměl. U režiséra Johna Macleana je znát, že vystudoval výtvarné umění a malířství, má v oku cit pro malebnost a neotřelé záběry. Jo, mě se to líbilo. Není to film, ze kterého bych opakovaně padala na zadek, ale jako prvotina autora, který má slušně našlápnuto, docela dobrý. (Vary 2015)

Sbírka irských, britských a amerických magorů :-) 2 hvězdičky za nadhled a netradičnost, třetí za výborného Fassbendera a jeho ztvárnění excentrického Franka. Vidět ho v zaplivaném pajzlu, s papírovou hlavou na té své vlastní, zpívat o chcankách na záchodě, to se hned tak nevidí. I přesto ten film měl na víc a je škoda, že si neudržel počáteční švih a černohumorný sarkasmus. (Vary 2014) <> Edit: No tak dobře, dobře, tak jednu hvězdu přidám. Přistihla jsem se, že si doma nečekaně pobrukuju závěrečnou píseň a taky za tu úžasnou sbírku netradičních hudebních nástrojů, včetně thereminu.