MarekT

Je symbolické, že můj nejoblíbenější film natočil můj nejoblíbenější režisér. Nicméně obrazotvorná velkolepost 2001: Vesmírná odyssea není důvodem, proč zde Kubricka mám. Tím jsou precizně natočené scény (aneb trpělivost přináší růže), odpovídající použití vážné hudby, kterou jsem si díky jemu oblíbil, oscilování mezi žánry, které mělo za důsledek zatím u všech jeho filmů plný počet, a vyváženost zábavnosti s náročností.

Vynikající horory, thrillery a detektivky, které dle mě vůbec nestárnou, stejně jako precizně vybroušené scénáře (z hlediska narativních postupů je i po více než padesáti letech stále nepřekonaný) a vkus pro krásné herečky. Líbí se mi taktéž jeho technická zdatnost, které dělají z Psycha, Ptáků či Provazu nejen chladnými emocemi nabitý zážitek, ale také i zajímavý studijní materiál.

Můj nejoblíbenější francouzský režisér, který svého úspěchu dosáhl paradoxně tak, že se nepodobal jiným tamějším tvůrcům, jeho díla vůbec nejsou příjemná a laskavá jako Francie sama. Taktéž nejlepší Hitchcockův student (což zužitkoval ze začátku kariéry) s neuvěřitelnou láskou k filmovému průmyslu, díky které vznikl jeho majstrštyk Americká noc a díky které jsem zjistil, že i já ten film mám vlastně rád.

Multifunkční umělec, na němž je fascinující, jak zároveň skvěle píše, hraje a režíruje, ale také jak dokáže předložit divákovi hluboké dílo s trefným humorem (zaujala např. židovská komika, před kterou všechny ty anekdoty o Kohnovi blednou závistí). I přes to, že se občas neshodneme (Interiéry), si nedovolím jeho tvorbu dělit na jednotlivé střípky a srovnávat je. I díky němu razím teorii, že filmový režisér by měl být silná osobnost. A v neposlední řadě důležitý milník moderního amerického humoru (před ním Marxové, po něm Simpsonovi).

Jestli mi něco symbolizuje slunnou Itálii kromě špaget, tak jste to vy, maestro, tamní naturel totiž z vašich filmů dýchá asi nejvíce. Své místo má zde především za filmy, které se osobně dotkly ať už mého života (Amarcord, Sladký život), koníčků (8 ½) nebo milostných citů v jakékoli formě (Satyricon, Roma).

Dvěma slovy - mistr dialogu. Kdyby nebylo Kubricka, tak by si titul "největší kinematografický chameleon" zasluhoval právě on. Dokázal upoutat jak noirově laděným filmem (Pojistka smrti), romantickou konverzačkou (Byt, Nebožtíci přejí lásce), černou či ztřeštěnou komedií (z obou úhlů se v podstatě dá vnímat "Někdo to rád horké")... a také na losangelském Sunset Blvd. natočil třetí nejkrásnější poctu filmovému průmyslu vůbec.

Zpočátku jsem na něj stejně jako na většinu klubových tvůrců nahlížel s hlubokým respektem, postupem času ale jeho popisy mezilidských vztahů přestaly nacházet konkurenci. Snad jenom Forman... Ten ale není tak mnohotvárný, krom proslulé syrovosti (např. ostrovní trilogie) totiž nacházím i pohled střídmý (Scény z manželského života) a pozitivní (Lesní jahody, Ďáblovo oko), přičemž to druhé byla vstupenka do mé nejužší špičky.

Vynikající pozorovatel našich životů a unikátní mistr v práci s neherci, jehož největší přínos v mém vnímání filmu vidím v tom, že mi zprostředkoval první velké filmové zážitky (Amadeus, Vlasy), díky kterým jsem přestal brát film jako zábavu.

Nepřekonatelný tvůrce spaghetti hororů, díky kterému jsem přestal generalizovat brakovou literaturu a kapky krve ve filmech. Slabost mám především pro jeho starší detektivky (Profondo rosso, Tenebre), ačkoli musím uznat, že Trilogie matek patří k nejoriginálnějším námětům v rámci žánru.

Jelikož Formana řadím do světové špičky, považuji pana Zemana za našeho nejlepšího režiséra vůbec. Trikový mág, u kterého můžeme být hrdí, že pocházel zrovna z našeho území. Nápady má srovnatelné s Terry Gilliamem a dokázal mi jako nečtenáři přiblížit dobrodružnou literaturu (Baron Prášil, Na kometě, Vynález zkázy).