Brasi

Až se člověk sám sebe ptá, jestli to stojí za to riskovat - když ve společné prohře vidí jedno stáří týrat druhé; když vzpomínky nepřinášejí útěchy; když život prožili jiní lidé, než ti, kteří teď chřadnou. Když naděje, štěstí a radost tak ochotně strkají hlavu na špalek. Až člověku vyschne v ústech. Možná, možná, že je dobře bez lítosti strhnout zdi domu, který vyslechl příliš mnoho konverzací, jejichž rámec určoval tikot hodin.

Předvídatelný a opravdu těžce natvrdlý.

Líbilo se mi to. Hodně. Neotřelá superzábava; byť v dílčích záležitostech mírně předvídatelná. I výběr herců a jejich výkony perfektně zapadají do celkové skládačky. Neméně tak vizuál, OSTéčko, střih a celková kompozice všech zmíněných (a zřejmě i nezmíněných :) prvků a jejich vzájemná synchronizace. Pátou hvězdičku si případně schovám na příhoz po další projekci (ovšem je otázka, jestli už jenom za to nutkání kouknout se na film znovu pár desítek minut po jeho zhlédnutí by jich nemělo být pět). Ale nový "náboženství" bych z toho rozhodně nedělal. Na druhou stranu se možná držím zbytečně při zemi, když v tom vidím jen extrémně zábavnou záležitost (s opravdu výtečnou choreografií akčních scén). :) Tak mě snad napadá jediná výtka, a totiž, že v atmosféře jsem si celou dobu jenom tak smáčel nohy. Škoda, že mě film nepřipoutal ke křeslu a bez servítek mě do ní nehodil. btw Nakonec jsem ještě zvědavý, co mi bylo podprahově vnuknuto... :) edit: Aaa, jsem zapomněl dodat, že mě ta chuť znovu se na to podívat nečekaně brzo přešla a film mi v hlavě už dál nestraší, takže za čtyři to v tenhle okamžik asi bude adekvátní. :) 3.8. 2010

Na čtyři hvězdičky nezpochybnitelně; přidávám ještě jednu osobní a po skoro třech měsících konečně rád hodnotím pěti. :)

Trochu podivně pojatý film o hlavních etapách života psychicky narušenýho traviče Grahama Younga. Celou dobu jsem si lámal hlavu s žánrovým zařazením, jenž kolísalo od dramatu po komedii, a přibližně na pomezí těchto žánrů bych ho nakonec nechal. Kdovíproč mě "krimi" nenapadlo ani jednou. :) Znepokojivý scény podkreslený veselou hravou hudbou a jedna docela fajnová lekačka, kterou, si troufám říct, bude čekat málokdo. Osobně nevidím důvod, proč si pamatovat jména sprostých vrahů (a silně se mi kulty, který okolo nich vznikají příčí), byť za to v zásadě třeba ani nemůžou, páč se jejich svět s tím naším zkrátka dvakrát neslučuje, nicméně jako nadlehčený náhled na život sociopata je to akceptovatelný.

Teda! soutěží tam opravdu zajímavý figurky. Vlastně je to ujetá blbina, ale i tak mi to nedalo a koukal jsem dál, abych viděl, kdo další přijde na řadu, co všechno si pro trénink na zahradě postavil a kolik měsíců přípravě podřídil, aby pak po deseti sekundách soutěžení zahučel do vody a vypadl. A příště tam šel zas a ještě po tvrdším tréninku. Blázinec. :))

Většina z lidstva opravdu žije (potažmo žila a pravděpodobně i žít bude) "plechovkový" život - lze na tom ale něco změnit? A nebyla by to nakonec přetvářka? Dokáže vůbec člověk rozhodnout, co je důležité a jaké hodnoty ctít? Na základě čeho?

Slušná zvrhlost, která si ode mě vysloužila hvězdičku navíc za to, že mě nakonec přece přechytračila. Ne, že by mě film úplně minul, ale podruhý to vidět nepotřebuju.

Take it from the champs, graffiti is for chumps. ;D Exkurse do počátků subkultury, která snad ani nemůže jít víc mimo mě (subkultura, ne exkurse). Neříkám, že ji přímo odsuzuju, ale Style Wars mě mimo jiný spíš utvrdily, že dokonce ani v počátcích graffiti zřejmě nebylo nijak omluvitelný motivací oněch "umělců" (nepokrytých egoistů především). Atmosféra tehdejšího New Yorku ovšem ucházející (a popravdě: kvůli ní jsem si to pustil).

Skvělý trash (doslova) porno s úžasným soundtrackem. :D